Recenze (2)
Nádherný príklad všetkého toho, prečo bol Meliés prvým filmovým umelcom, priekopníkom a solitérom neprekonateľným vo svojej fantázií i zručnosti - a takisto pokrokovým človekom. Tento filmík je prehliadkou takmer všetkých jeho atrakcií v príbehu o tom, ako sa dá krásne spolunažívať aj vo feudálnom zriadení… ()
Děj, jak ho chápu já: Do vesnice přijíždí nová vrchnost. Okukuje zboží na trhu, zatímco s chlebem je spokojena náramně, nad čímsi neidentifikovatelným, patrně smradlavým, ohrnuje nos, což se setkává s bouřlivým nesouhlasem postižené trhovkyně. Výběr sedla a podkovy pak už probíhá bez incidentu. Následně přibíhá cikánka a věští z ruky, jak jsem pochopil, má pán (řekněme, že je to kníže) vlézt do jeskyně, někoho tam zabít, popř. vykopat ze země poklad (není to zřetelné) a získá velké jmění. Při zmínce o penězích všichni oživnou a chtěj jít také, tedy všichni, spíš jen dva. Jeden s hlavou šíleně šišatou jde v předu, aby svým zjevem odpuzoval všechny nadpřirozené i zcela přirozené bytosti, druhým je kovář, který vzhledem k obsypání svého stánku podkovami pro štěstí zkrátka ví, že se mu nic zlého stát nemůže. V jeskyni je s nimi i cikánka, která se rozhodne ukuchtit jim něco k jídlu, bohužel kromě hrnce a čmoudu se jí podaří vykouzlit pouze jakéhosi bíle oděného elegána, jež se odmítne nechat sníst a důstojně kráčí ze záběru. Hladový kníže si nechce nechat tohle sousto uniknout, chytne ho za flígr, čímž se elegán rozprskne. Všichni jsou strašně naštvaní na cikánku, ta však fikaně zmizela. Zato se na scéně objevuje noha obra Koloděje, čímž je jasné, že svou pohádku musel Cimrman napsat po r. 1908, protože tady je ještě obr živý a celkem při síle, nakopnuté pozadí kovářovo by o tom mohlo vyprávět. Nicméně, jak lze vydedukovat z vyschlé obrovy paže, do jeskyně již dlouho žádná baba s roštím nevkročila. Také můžeme učinit zajímavé závěry ohledně obrových chutí, o kterých Cimrman cudně mlčí. Musíme říct, že Koloděj je v jídle celkem vybíravý, ani sebehladovější by nesáhl na takového kraba nebo žábu, takže se mu v jeskyni klidně producírují a lekají knížete, šišouna i kováře. Krab na rozdíl od obra vybíravý vůbec není, nepohrdne ani šišounem, který mu po tuhém boji nechá své prsty k obalení ve strouhance a osmažení, takže se krab alespoň trochu pomstí ve smyslu biblického oko za oko, zub za zub, prst za prst za to, co provádíme jeho druhu my. Pak se na scéně objevují jakési bílé hadry, bouřlivě přivítané našimi hrdiny, kteří po těch všech prožitých dobrodružstvích už fakt potřebují svoje prádlo vyměnit. Posléze po sérii změn se obraz ustálí na roji ženských, které dávají návštěvníkům vybrat mezi věděním, bohatstvím a prací. Kníže si k mému velkému nepřekvapení vybírá bohatství, což mu naprosto schvaluju, protože jen úchyl by si vybral práci. A s bohatstvím získává člověk i čas na nabírání všelijakých znalostí, že. Přinesou tedy knížeti patrně zlato jakési, se kterým se mazlí tak, že už nikdy nemá šanci někoho přesvědčit, že není zlatofil. Kovář si pak vybírá práci, holt když je jmění pryč, tak co mu zbývá, že, navíc to kladivo, co dostane, se určitě dá taky pěkně zpeněžit. Šišoun má pak volbu nejlehčí, laská se s těžkou knihou, asi si představuje, jak jí bude nosit na hlavě a tím pádem možná po dlouhých letech usilovného nošení nabyde jeho vrchlík trošku normálnější tvar. Náhle se na scéně zjevuje onen nesnědený elegán z předchozího děje a trestá knížete za jeho výběr, udělá z něj chudáka, zatímco ty dva ostatní promění v pány. Čímž děj dostává dost na frak, co se týče logiky. Když je práce a vědění taková hodnota, že má být odměněna, proč z těch dvou dělá boháče, tj. postavy opovrženíhodné? Elegán jim měl naopak naložit co nejvíc práce a knih, to by měli ti dva ocenit nejvíc, a né se radovat a poskakovat, že dostali krásné šaty. No samozřejmě že hned s nima běží do vesnice, aby se pochlubili a gestama převyprávěli celý předchozí děj, takže další třetina filmu je v čudu. Pak na scénu přichází i zbídačený kníže, kovář mu nabídne svoje kladivo, kníže si párkrát bouchne, čímž asi má být dostatečně potrestán, zjeví se cikánka a promění ho nazpět v boháče a ty dva v obyčejné lidi. Zajímavé je, že s touhle zpětnou proměnou je z těch tří spokojen jen jeden. Na poučení se mě neptejte, fakt nevím. Možná, že člověk nemá dávat najevo svoje pravá přání, musí být trošku taktik. Když po něm někdo chce, aby byl úchyl a masochista, tak to holt má zkousnout a předstírat to, aby pak dostal zaslouženou odměnu. () (méně) (více)