Nebesa se chvějí a země se bojí a oko oku bratrem není

Ani nejnovější snímek jednoho z nejplodnějších režisérů experimentálních filmů nezapře jeho originální vidění světa, cit pro subtilní humor, bezbřehost lidské mysli i absurditu a nahodilost, kterou život přináší. Mnohovrstevnatý, žánrově nezařaditelný snímek se pohybuje kdesi mezi dokumentem, fikcí a bajkou. V jeho centru je adaptace krátké povídky amerického autora Paula Bowlese, která nás zavádí do Maroka, kde režisér Oliver Laxe natáčí snímek Mimózy, abychom se posléze ocitli v příběhu samotného Bena Riverse. Pohoří Atlas a nekonečná surreálná saharská poušť je místem, kde se režisér Laxe začíná ztrácet nejen ve všude pronikajícím písku, ale rovněž ve vlastních halucinacích, vyvěrajících ze syrovosti a živočišné krutosti místní krajiny a jejích obyvatel. Co je realita, co filmová iluze? Kde končí hranice jedné a kde začíná druhá, existují vůbec? Jak jsme u Riverse zvyklí, i zde je divák spolutvůrcem filmu a odpovědi si nalézá sám. O to je jeho výlet dobrodružnější. (MFF Karlovy Vary)