Ruské mládí

Zajímavý filmový experiment dalšího ze studentů Sokurova. Sledujeme časově krátký (zřejmě jen několik dní) příběh mladého vojáka za 1. světové války a zároveň paralelně prostřihy na zkoušku současného symfonického orchestru, přičemž obě zvukové stopy běží současně vedle sebe. Historický příběh je nasnímán na prošlý film, díky čemuž film je vizuálně zvláštním způsobem malebný, protože obraz je zrnitý a převládají v něm zemité barvy, má taky artefakty ("škrábance") imitující staré filmy. Přiběh není politický, neobsahuje vlastenecky-gerojské ideje, zobrazuje jen válečnou pracovní rutinu a ztracenost prostého naivního mladíka ve víru dějin. Velice slušné herecké výkony. (16.03.2020)

Mám rád ruskú kinematografiu, tu dávam vyššie hodnotenie, ponor do doby1.svetovej dobrý až autentický, ale ten orchester bol na mňa moc, pôsobil ako reklamná prestávka vo filme...alebo niečo čo sa tam vopchalo ako na starých video VHS pri premazaní :D . Samotný príbeh je surový, vynikajúci na detaily, treba si ich pohľadať. Samozrejme za predpokladu, že niečo o 1.svetovej máte aj niečo naštudované. Predstavte si na jednej kope nevzdelanosť, starých 50+ až mladých 15+ , nehygienu, smrad, zúfalé boje a choroby. Bezhlavé rozkazy. Napríklad bitka na Somme trvala necelých 5 mesiacov, nič nevyriešila a zomrelo cez milión vojakov, denne približne 7700 ľudí... (12.02.2021)

Netuším, kdy se mi naposledy stalo, že jsem nebyl schopnej dokoukat film do konce, ale u tohohle hipsterskýho válečnýho filharmonickýho (WTF??) pekla by i těch posledních dvacet minut, kdy jsem to konečně vzdal, bylo projití očistcem. Nepochopil sem tvůrčí záměr, nechápu, proč tam hrála tlupa nejhorších neherců, co sem kdy viděl, a už vůbec nerozumím tomu, proč se tam všichni chovali jak děti z pomocný školy. Jestli chtěl autor nasrat ruský velitele armádních složek, tak asi úspěch. [HBO GO] (07.02.2021)

Ruská filmová tradice nazírání válečného pekla naivním dětským pohledem (Idi i smotri) v juxtapozici k současnému orchestru při zkoušení Rachmaninova Klavírního koncertu č.3 a jeho Symfonických tanců. Obě symfonie jsou v závěru uvedeny s tučně vyznačeným rokem vzniku (1909, 1940), aby bylo zjevné, že je Zolotuchin vnímá jako předtuchy věcí budoucích. Pokyny dirigenta se vpíjejí do válečného zmaru, hudba se mísí se zvuky války. Propojení obou rovin je občas zbytečně násilné, herecké výkony místy strnulé a celková poetika správně patetická v úctě k tradici, myšlenka ovšem překonává nedostatky této technicky i vizuálně odvážné a uhrančivé prvotiny. Zolotuchin je rozhodně talent, který bude dobré mít na zřeteli. (04.05.2020)

Tak kdysi jsme povinne museli na sovetske filmy. Bylo to sovetske umeni, dlouhe nic nerikajici zabery. Priserna kinematografie, u ktere dockat se konce bylo skutecne nadlidske usili. A tenhle film me to pripomnel. Nezajimavy pribeh, ktery nebyl sikovne vypraven, slepec se choval velmi casto neprirozene. Kdyz nekdo nevidi, staci aby ho nekdo vedl za ruku a nebo nevidomy se ho chytil za rameno. Tady ho taha kamarad temer v naruci-neskutecna kravina. Je to na mnoha mistech natocene skutecne blbe a nejde tomu moc verit. Co je ale naprosto silene je strih do symfonaku - tu vodku by pristrihani filmu nemeli chlastat. To je neskutecnej paskvil a konec to jeste dorazi. Tohle byl omyl, ztraceny cas. (16.02.2021)