poster

Bastardo, vamos a matar

  • anglický

    Bastard, Go and Kill

Western

Itálie, 1971

Režie:

Gino Mangini

Scénář:

Sergio Garrone

Kamera:

Marcello Gatti

Producenti:

Alvaro Mancori

Střih:

Carlo Reali

Scénografie:

Saverio D'Eugenio
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (3)

  • LiVentura
    ****

    Dnes již klasická hudba, kterou by jistě nikdo nehádal tomuto prakticky neznámému a poměrně kvalitnímu westernu...(10.8.2008)

  • špaček421
    ***

    Komedie bez výraznějšího humoru, zato s na levný film překvapivě živou atmosférou mexické vesnice, kde sice všichni žijí ve špíně, ale stejně pořád slaví, hrají a tancují. Na ne příliš smysluplné zápletce ohledně chamtivého rančera film naštěstí nestaví, staví na svobodomyslném živelném Eastmanovi, stoickém lovci Tateovi a Eastmanově vdavekchtivé snoubence. Eastman je tak pořád na útěku, zatímco se ho pořád někdo z rozličných důvodů snaží chytit. Docela příjemná oddechovka, kde o nic nejde. A harmonika s čepelí je zajímavej, byť nedostatečně využitej nápad.(3.2.2017)

  • odpadlik123
    ****

    Drobný problém - žádné titulky a původní italské znění - se stal posléze problémem podstatným, jelikož si autor tak nějak není jist, o co v tom vlastně šlo. Dle jistých zdrojů jde o vykrádačku Big Gundown, ovšem George coby domorodec Cuchillo? A Lincoln coby Corbett? Ze začátku to vážně trochu připomíná (ještě spíš Run Man Run), ale za chvíli se nám to zvrtne do něčeho, čemu se, obávám se, říká italská komedie. George po skrznaskrz nevinném Ramonovi v L'ultimo Killerovi je zde prozměnu za světem protřelého Mexičana (jak si kupuje pití bez peněz je skvělé), vida opět povědomé pončo (ba ne, Ramón byl očividně chudší), sandály (ba ne, Ramon byl očividně chudší) a jeho úšklebek (tak to Ramon coby nevinný hoch neměl vůbec). Tenhle chlápek se totiž zdá se bude vůdcem loupeživých Mexičanů, honěn nesympatickým gringem se zajímavýma očima Lincolnem Tatem, jenž ne nepřipomíná rohožku Richarda Harrisona v některé ze svých působivých kreací. Mexičan si z něj však od začátku, kdy je chycen, dělá legraci, hraje mu provokativně na harmoniku a není divu, když dalšího dne odjíždí v gringových šatech a toho nechá samotného v ponožkách v poušti. Fajn, ale tím končí normální film (ne, že by úvodní scéna věšení byla normální). Chaco se dostává mezi své lidi a tím začíná nepochopitlená eskapáda jeho žárlivé manželky (při jejich střetech lítá všechno od talířů po Chaca), stále od někud někam se sunoucího gringa, který, když už tam dorazí, je opět bacen přes hlavu a musí se ploužit zase znova, nejužvaněnějšího Mexičana, jakého jsem měla tu čest kdy vidět, jenž je neustále strkán do vězení, odváděn do rukou spravedlnosti, opět osvobozován a to vše mezi spoustou podivných komických postav od tlusté majitelky hospody po místního šerifa, doplněno ne příliš důležitými záporáky, nekonečnými ukázkami místního folkloru (jedna s břišními tanci snad 10 minut), bláznivými scénami a dialogy, podivnou přestřelkou a pro část osazenstva sakra zlým koncem. Verze, kterou mám, je bezpochyby prostříhaná, jelikož všechno, co nadějně začalo, okamžitě skončilo a hudba (ačkoliv ústřední veselý motiv je hezký) k tomu moc nesedla (divme se však u Rustichelliho). Z důvodu nepochopení děje prozatím nehodnotím...(6.7.2013)