špaček421

Většinou nudná vykradačka Čelistí, ale scény se žralokem jsou výborná komedie. Hlavně samozřejmě ty, kde se vyskytuje model, ale i archivní podmořské záběry, kde se žralok mění z jednoho druhu na druhý, taky stojí za to.

Dle doporučení Tarantina a Avaryho jsem se poddíval na tento zapalý thriller a nelitoval jsem. Celé to má tak silný francouzský nádech (včetně Goldsmithovy hudby, která zní jako Francois de Roubaix), že jsem si až říkal, že to měo být francouzsky a s Venturou místo Scotta. Film je sice pomalý a akčních scén v něm moc není, ty, které tam jsou, ale stojí za to. Člověk, který v sedmdesátkových kriminálkách hledá jen brutální násilí a sex musí být nutně zklamán, pro ostatní zajímavý film.

Opravdu vtipná parodie, v níž si hlavní postava v podstatě uvědomuje, že je postavou v dokola se opakujícím seriálu. Všechna města jsou stejná plná stejných postav, stávají se ty samé příhody a dopadnou vždy stejně, klaďas potrestá padouchy. Co ale znamená být klaďas, a jak může dopadnout souboj dvou ryze kladných postav? Tom Berenger i Andy Griffith jsou skvělí, nejlepší ze všeho je ale místní opilec G.W. Bailey.

Depresivní vánoční film o nebohém utlačovaném dělníkovi, který nemůže uživit svou rodinu, a o chlastajícím novináři, který se chce zabít. Snad jen ten Bronson v trochu jiné roli než jsme zvyklí stojí za vidění.

Jim Brown jako černý James Bond mstící se za smrt svého otce. Je to sice laciné béčko, ale vše ubíhá rychle, akce je dostatek, a jde hlavně o to, aby Brown nakopal zadek Ripu Tornovi. Cameron Mitchell se bohužel jen mihne. Titulní píseň Billyho Prestona známe z Hanebných panchartů.

Bože mi netrestej, tohle byla hrůza. Vlivem příšerného střihu a řazení scén jsem tak většinu filmu se snažil pochopit, kdo je kdo, co se zrovna děje a proč. Fernando Sancho chlastá s oslem, Pierre Brice dělá padoucha a záhadný lovec se zvonečkem se míhá jen na začátku a na konci. I při kratičké stopáži šílená nuda.

Překvapilo mě to, ale že Hammer natočí roku 1968 nejnáboženštější díl série, to bych skutečně nečekal. Ve třetím dílu bojuje s Drákulou řekněme pokrokově smýšlející kněz, ale tady už je to vyšší církevní hodnostář, představitel establishmentu a patriarchátu. V roce 1968 je nečekané, že je taková postava vykreslena kladně, jako jeden z hrdinů, jehož definující vlastností nakonec ovšem není zbožnost, ale takřka otcovská starost o svou neteř. Druhým hrdinou je student, který je a teď se podržte, ateista! A ten zjišťuje, že proti absolutnímu zlu se svými vědeckými poznatky bez víry nevystačí. Naštěstí nás tvůrci šetří nějakých zdlouhavých disputací na téma jestli Bůh je nebo ne, ani tu nenajdeme nějakou velkou manipulaci, přesvědčující diváky, aby po zhlédnutí filmu mazali do kostela. A přes to všechno je tenhle díl dobrý. Tedy hlavně, pokud jsou na scéně Christopher Lee, Rupert Davies jako onen kladný kněz a krásná Veronica Carlson jako jeho neteř.

Konec šedesátek, takže film má dost odlišnou atmosféru než filmy vzniklé po Argentově zásadním zářezu, který spustil giallo lavinu trvající až do půlky 70. let. Už tu máme scény vražd a vraha v černých rukavicích, tentokrát se ale hlavně škrtí či topí. Škoda jen, že kdo je vrah, jsem poznal, sotva se ta postava objevila. Ne, že bych byl tak geniální, ale Margheriti nám k tomu dá tak jasný návod... No a zhruba v půlce mi došlo, proč vraždí. Doufal jsem, že od téhle poměrně jasné stopy režisér odvede pozornost a překvapí... ne. Stejně mi ale víc vadila rádoby vtipná postava jedné studentky. Jinak je to fajn, trochu humorné, trochu gotické, ale celkově příjemné giallo se sice většinově neznámým obsazením, ale to nevadí. A fajn mezičlánek mezi Bavou a Argentem.

V první půlce spíše klasická detektivka a soudní drama, ve druhé se ale vše zamíchá. O vraždy tu moc nejde, škoda jen, že půlku všech postav jsem si i přes originální představovačku na začátku celý film nedokázal zapamatovat. Třicetiletá Ida Galli hraje matku sedmnáctileté dcery, trochu bizarní casting...

První půlhodina docela slabá, ale pak přijde zvrat a najednou se film promění v herecký koncert Michaela Yorka. Edwige Fenech mluvící svým vlastním hlasem je celkem fajn a i ve čtyřiceti sexy, Donald Pleasence ale působí opravdu příliš staře a nepřesvědčivě.