Recenze (2)
Bonusovy material u Tramvaje do stanice touha - obycejny, nicim vyjmecny dokument s poctivymi ukazkami z filmu pana rezisera ()
Eli Wallach doprovází svým komentářem portrét mezi jistými lidmi a z jistých důvodů velmi neoblíbeného tvůrce. Snad z důvodu, že režíroval Richard Schickel, respektovaný filmový kritik, ty nejožehavější kapitoly Kazanova života jsou jenom naťuknuty coby inspirační zdroje konkrétních filmů (udavačství – V přístavu, řecko-turecký původ – Ameriko, Ameriko). Osobní život, včetně obligátního „narodil se toho a toho roku těm a těm lidem“ se neřeší, i bez něj si o režisérovi můžete vytvořit dostatečně pestrý obrázek. Především zásluhou slov Kazana samotného, který – což platí pro lidi s určitou mírou životních zkušeností obecně – nemá strach mluvit na rovinu. Vyjádří svůj obdiv k Jamesi Deanovi, ale zároveň podotkne, že ho vlastně neměl moc rád. Stále žijícího Haskella Wexlera pro změnu označí za výborného kameramana, s nimž bylo na druhou stranu dost těžké vyjít. Koho zajímá Elia Kazan jako režisér, ne třeba jako spisovatel (jeho sedm románů shrnuje jedna věta), asi těžko najde něco lepšího. ()