Zumiriki
Zumiriki
Obsahy(1)
Uprostřed řeky kdesi v Baskicku byl ostrov, místo nezapomenutelných dětských zážitků filmaře Oskara Alegrii. Bájný prostor spojený s jeho blízkými, především otcem, který jej zachytil na rodinný film. Originální tvůrce s šarmantní živočišností a specifickým smyslem pro humor se po několika desítkách let vrátil na břeh řeky a v dobrovolné samotě dřevěné boudy strávil čtyři měsíce natáčením fascinujícího dokumentárního deníku poustevníka toužícího zastavit čas a zhmotnit nostalgii po dávných letech. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (5)
Zumiriki - ostrov uprostřed řeky. Právě tam se odehrává (i neodehrává) tento úchvatně poetický, magický a syrový příběh. Byť ostrov zmizel ze zeměpisné mapy, nezmizel z mapy paměti režiséra. Zumiriki je silně provázán s jeho dětstvím a se vzpomínkami na jeho rodinu. Jednoho dne se proto rozhodne spojit s duchem tohoto místa, se svými předky, se sebou. Hledá skulinu, kterou by mohl proklouznout zpět v čase, ve které oprašuje věci zašlé a oživuje je. Pomocí vlastních ritualizovných aktů rekonstruuje vzpomínky, ale i napůl zchátralý nábytek po své rodině či fragmenty baskičtiny. Pomocí těchto aktů odkrývá jednotlivé vrstvy vzpomínek a loučí se se svými předky i s postupně odumírajícími stromy, které dříve pojmenoval. Pozvolna tak prohlubuje vztah s místem a nachází nový komunikační jazyk s ním. Živou spojnicí mezi minulostí a přítomností je zatoulaná kráva, které se podařilo uniknout před transportem na jatka po smrti samotářského pastýře z protějšího kopce. Příběh o existenci zatoulané krávy nabývá v dokumentu charakteru jakési místní pověsti. Navzdory tomu se režisér rozhodne krávu najít (respektive nechat ji k sobě přijít) a prostřednictví setkáním s ní zacelit zrekonstuovanou minulost. I přesto, že se nabízí spousta přirovnání tohoto filmu (k Márquezově magickému realismu, Hundertwasserově výstřednosti, Sakakiho poetice, Jodorowského poetickým aktům, či Waldenu), film je živelnou intimní zpovědí, která pohlcuje svou opravdovostí a tajuplností zároveň. ()
Prakticky dokonalý psychomagický videodenník dobrovoľného stroskotanca na zmiznutom ostrove jeho detstva (okrem iného symbolizujúceho zanikajúci jazyk), ktorý je ale tak preplnený, prepchatý mnohovrstevnatou a komplexnou symbolikou, až som mal na prvé zhliadnutie problém do neho preniknúť. Je tam toho strašne veľa. 4,5* ()
Obrazy starého sveta namíchané s Přáteli zeleného údolí, okořenění Švankmajerem, Dvěma divochy a evropským pokusem o japonské niterně filozofující filmy. Festivalová hravost. ()
Dokumentární esej Oskara Alegrii je opravdu svérázným filmem, který začíná záběrem na kravské lejno, dostane se až k posledním nocím starých baskických pastevců a mezi tím vším si stihne hrát s nočními fotopastmi na zvířata a shazovat i samotného autora filmu. Komentář je v baskičtině, představené jako vymírající jazyk. Zumiriki v baskičtině znamená ostrov uprostřed řeky. Divácky vstřícná dokumentární esej se nevidí každý rok, proto jsem rád, že jsem ji neprošvihl. ()
Galerie (2)
Photo © Emak Bakia Films
Reklama