Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (4 876)

plakát

Nepřátelé (2017) 

Občas mě to překvapuje, ale western má stále co říci. Drsný voják se po desetiletích lovení domorodých rudochů sbližuje s jedním ze svých nejhorších nepřátel. Jednoduchý motiv, který snad ale potřeboval ještě trochu prostoru navíc. Christian Bale si sice vystačí s pokerově neměnným obličejem, ale i tak je výborný. U Wese Studiho platí totéž. Ústřední trojici výborně doplňuje Rosamund Pike, která má výhodu v tom, že nějaké emoce může ukázat častěji.

plakát

Panenky na útěku (2024) 

Nechci tvrdit, že se film vyrovná klasickým coenovkám, ale je rozumně krátký, dobře jsem se u něj bavil až do posledního titulku a uteklo to jako voda. Hodně za to může obsazení, zejména Margaret Qualley, Geraldine Viswanathan a Beanie Feldstein (a to, že jsem o prostřední jmenované dosud neslyšel, na to nemělo žádný vliv). Mužská camea byla krátká, ale myslím, že se oba pánové také bavili (o Miley Cyrus ani nemluvě). Nebývá zvykem, že by v závěru filmu byl vidět původně plánovaný název, ale v tomhle případě by se sotva našlo něco přiléhavějšího (ale asi by to zkomplikovalo marketing). Dobrá oddechovka na zlepšení nálady.

plakát

Zlý časy v El Royale (2018) 

Další film, který měl potenciál na víc. Dobré obsazení, tarantinovská atmosféra a pěkný vizuál ovšem neutáhnou přepálenou délku ani scenáristickou bezradnost, která se projeví po příchodu Billyho Leea na scénu.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Všechno pokračuje tak, jak bylo rozjeto v prvním dílu. Přibylo pár dalších postav a došlo i na špičkově natočenou akci. Audiovizuální stránka filmu je stále stejně fascinující. Asi nešlo převést román Franka Herberta v podobě pouhých dvou filmů na plátna lépe. Ale ta kniha je prostě pořád o level lepší.

plakát

Světloplachost (2023) 

Dlouhý záběr před úvodními titulky mě sice málem od sledování tohoto dokumentu odradil, ale to by byla škoda. Atmosféra úkrytu v charkovském metru je vnímána skrze postavu dvanáctiletého kluka, který se sbližuje s o rok mladší dívkou. Válka je důvodem, proč nesmí ven na světlo, a vzdáleným duněním různě v průběhu filmu. Ale ani postavy jeho rodičů a mladší sestry nejsou opominuty. Malý portrét rodiny vytržené ze svého přirozeného prostředí.

plakát

Dobré ráno, Brno! - Série 2 (2024) (série) 

Nebaví mě hodnotit seriály po epizodách, ale tady to opravdu bylo kvalitativně rozkolísané – nahoru, dolů, nahoru. Série rozvíjí příběhy postav z první řady, přičemž satirické špílce jsou tu jen občas v těch povedenějších epizodách. Škoda, že v Brně nemají divadla a tvůrci museli navzdory názvu vyrazit za Danielou Špinar do Prahy. Celkový dojem zase kolem 70%.

plakát

Dobré ráno, Brno! - Série 1 (2023) (série) 

Asi jsem čekal trochu víc. Dojem naštěstí zachránily dva poslední dějově propojené díly, ve kterých konečně došlo i na nějaké ty satirické špílce. Sympatické bylo i brněnské herecké obsazení. (Prvních šest epizod po třech hvězdičkách a poslední dvě za čtyři.)

plakát

Zimní prázdniny (2023) 

Hořká konverzační komedie o třech trosečnících v prázdném vánočním kampusu staví na výborně napsaných dialozích. Přirozeně tomu herecky kraluje Paul Giamatti, ale i jeho herečtí spoluhráči mají dost prostoru se předvést. Rozhodnutí, že film bude vypadat, jakoby byl natočen v době, ve které se odehrává (přelom let 1970/1971), je nejvíce znát na kameře a střihu, ale k filmu se to nádherně hodí a nijak na sebe nestrhává pozornost. Za nejlepší Paynův film stále považuji Nebrasku, ale tomuhle k ní nechybí moc (90%).

plakát

První zrádce (2019) 

Čekal jsem víc. Spousta postav, o kterých prakticky nic nevím, takže mi jsou ukradené. Soudní spor, který vypadá spíš jako show, kterou nikdo ze zúčastněných nebere vážně. Spousta křiku. A nejspíš jsem se nakonec měl dojímat, že titulnímu mafiánovi bývalí kolegové vyvraždili rodinu. Dlouhá rekonstrukce skutečného případu je nakonec mnohem méně zajímavá než většina fikce na dané téma.

plakát

Mžitky (2016) 

Andrzej Wajda nepatřil do starého železa ani v devadesáti. Smekám! Zápas o uměleckou integritu s tupou masou papouškující stranické doktríny se určitě nedal vyhrát, ale někteří umělci ho prostě nedokázali vzdát. Jednoho takového výborně ztvárnil Bogusłav Linda, a ani to není tak plakátově jednoznačný hrdina, jak jsem se obával. Druhou nejdůležitější roli podobně bravurně zvládla Bronislawa Zamachowská, a mně přišlo, že perspektiva tohoto světa z pohledu dcery je ještě větší síla, než osud samotného malíře.