Slarque

Kronika dvou covidových let, aneb kdo nezažil, neuvěří. Možná mi (hlavně v závěru) některé střihové montáže připadaly zbytečně na sílu, ale jinak je to výstižný portrét společnosti, která se nakrátko spojila, aby se vzápětí rozhádala jako vždycky.

Nekonečně nudný animovaný film z cirkusu, kde se lidé proměňují ve zvířata? Ano, i to jde s absencí nápadů a talentu zvládnout. V pár scénách jsem uvažoval i o druhé hvězdičce, ale na to byl celý tenhle trapas příliš dlouhý.

Za těch 99 minut by se asi dal stihnout odvyprávět základní příběh Barrandovského filmového studia. Jenže tady asi dvacítka pamětníků vzpomíná na historii českého filmu obecně, včetně ukázek z filmů, které sice tenkrát prošly barrandovskou laboratoří a postprodukcí, ale vznikaly úplně na jiných místech. Takže další nezaostřený dokument, který se honí za příliš mnoha zajíci. Pokud se o domácí kinematografii zajímáte, nejspíš se tu nedozvíte nic, co byste neznali (50%).

I třetí díl je nadprůměrný a určitě stojí za vidění. Mohou za to jmenovitě Denzel Washington, Antoine Fuqua a Robert Richardson. Ale... Scénář nejen nepřichází s ničím novým, ale ani to staré nezvládá dvakrát přesvědčivě. Třeba celá linie s Dakotou Fanningovou je tu úplně zbytečná (= kdyby ve filmu nebyla, vůbec nic by se nezměnilo). Ano, tvůrci zjevně chtěli, aby v americkém filmu bylo i pár dialogů v angličtině. Robert McCall tentokrát ani nebojuje proti pořádnému padouchovi, ale jen kmeni primitivních barbarů. A při tom se ani nezapotí, ani nezadýchá (od toho jsou sicilské schody). Takže čtvrtá hvězdička nebude (70%).

Hudební čísla a výkon Chadwicka Bosemana jsou skvělé, ale jinak to pro mne byl jen další v řadě hudebních životopisů, lišící se snad jen menším než obvyklým množstvím drog. A když už Brownovy hříchy tvůrci vzpomenou (daňové úniky), mají to za splněné. Podobně scenáristicky odbytý je i jeho osobní život. Za dvě a čtvrt hodiny jsem se toho o kmotrovi soulu moc nedozvěděl. Takže na víc než tři hvězdičky není nárok.

Zapomeňte na intimní portrét, je to jen rutinní filmový medailonek. Samé mluvící hlavy (nejvíc sám Ronnie) a pár záběrů z živých vystoupení, které diváky trochu proberou. (50% – Koukám, že to šlo i v kinech. Vidět to tam, dal bych o hvězdičku míň.).

Atmosférická variace na western, která je národnostně pestřejší, než by člověk čekal. Ostatně se v něm mluví šesti jazyky a hlavní hrdina je Afghánec (I když ho hraje Egypťan). Dějově není zrovna výjimečný, ale hodně dělá výborná práce kameramana a hudebního skladatele.

Fandím těm pár odvážlivcům, kteří se v Česku snaží o žánrové filmy. A zrovna tenhle dlouho vypadal dost povedeně. Pavel Soukup zjevně žánru rozumí a ví, co dělá. Také mne potěšilo obsazení zcela neznámých tváří do hlavních rolí, což se u  nás také moc nevidí. Na příběhu bylo bohužel vidět, že vznikal jako webový seriál a některé zbytečné cliffhangery zbytečně tloukly do očí. Také s detektivní linkou si scenáristka docela naběhla, protože filmu v závěru zlomila vaz. Po mnoha zavádějících stopách a edukačních dialozích film skončil zcela nenápaditě (70%).

Označení „komedie“ mi připadá značně zavádějící. Už jen volba nehereček z ulice a realisticky polodokumentární vzhled míří úplně jiným směrem. Profesionální dobračky, které by nejradši pomohly i těm, co o to nestojí, a přitom nemají čas žít svůj vlastní život, bych asi měl obdivovat. Fajn film někde na festivalu, ale bohulibým úmyslům navzdory je hlavně snadno zapomenutelný.

Vlastně jsem si chvíli lámal hlavu, proč někdo tuhle novinářskou story chtěl zfilmovat. Film rozhodně odpověď nenabízí. Joe Wright si na americké půdě počíná jako další z řady režisérských rutinérů, takže to může zachránit buď hudba (Beethoven, Bach a Marianelli) nebo herci (Downey Jr., Foxx a Keener). A ti to dohromady vytáhnou aspoň nad čáru průměru. Pokud k někomu z výše jmenovaných nemáte vřelejší vztah, doporučuji tento film vynechat.