Robert Donat

“Jeden z důvodů, proč je tak málo herců úspěšných současně na divadle i u filmu, je ten, že mnoho z nich pohlíží na natáčení jako na pouhý nudný, ovšem dobře placený džob...”

Friedrich Robert Donat (přezdívaný Don nebo taky Fritz) se narodil v anglickém Withingtonu a byl anglicko-polsko-německého původu. Měl příjemný hlas, “neutrální” anglický přízvuk (vyrůstal v severní Anglii) a v dětství trpěl vadou řeči - musel chodit ke specialistovi. Od šestnácti začal účinkovat v shakespearovském i jiném klasickém repertoáru a s různými ansámbly cestoval po zemi. V roce 1924 se připojil k herecké společnosti Sira Bensona a později působil v liverpoolském divadle.

Na jevišti se zapsal jako anglický džentlmen, který se nikdy nechoval nadutě nebo nevkusně a kritici ho později přirovnávali ke Clarku Gableovi či Garymu Cooperovi. Jedním z jeho prvních filmů bylo drama MEN OF TOMORROW (1933) v režii Zoltána Kordy. Zoltánův bratr, filmový magnát Alexander Korda, mu pak dal podepsat tříletou smlouvu. Po roli milence Anny Boleynové, Thomase Culpeppera, v Kordově velice úspěšném snímku SOUKROMÝ ŽIVOT JINDŘICHA VIII. (The Private Life of Henry VIII., 1933) s oskarovým Charlesem Laughtonem následovaly tři menší filmy.

Donatův herecký styl, ať už šlo o drama nebo komedii, se obvykle vyznačoval jistou zdrženlivostí, jemností ve tváři i ve hlase, kterými naplňoval své postavy. Coby britská špička odjel do Hollywoodu natáčet film HRABĚ MONTE CRISTO (1934), ale tamější “výkladní” životní styl mu neseděl. "Monte Cristo" mu dal příležitost k účasti v dobrodružné pirátské produkci KAPITÁN BLOOD (Captain Blood, 1935), ale odmítl. Dnes už si jako Blooda těžko představíme někoho jiného, než rozesmátého bonvivána Errola Flynna, kterému film také nastartoval hvězdnou kariéru.

Ačkoli měl Donat ve 2. polovině 30. let smlouvy u MGM, Warner Bros. i RKO, mnoho dohodnutých rolí musel odřeknout. Jednak kvůli zdravotním problémům, na druhou stranu také proto, že byl vybíravý a nesmělý, což brzdilo jeho postup. Donat trpěl chronickým astmatem, které také zkrátilo jeho kariéru (od roku 1955 musel mít při každém divadelním představení v zákulisí připravenu láhev s kyslíkem.) David Shipman ve své knize “The Great Movie Stars: The Golden Years” spekuluje, že mohlo být psychosomatického původu; toto však nebylo nikdy doloženo.

K jeho nejúspěšnějším filmům patří romantická komedie Reného Claira STRAŠIDLO NA PRODEJ (1935) s Elsou Lanchesterovou, Hitchcockových mysteriózních 39 STUPŇŮ (The 39 Steps, 1935), CITADELA (The Citadel, 1938) Kinga Vidora, za kterou obdržel svoji první oskarovou nominaci, a SBOHEM, PANE CHIPS (1939) s debutantkou Greer Garsonovou. Za svůj výkon v posledně jmenovaném snímku získal Oskara pro “nejlepšího herce” (film měl celkem sedm nominací), když porazil Clarka Gablea (JIH PROTI SEVERU), Laurence Oliviera (NA VĚTRNÉ HŮRCE) a Jamese Stewarta (PAN SMITH PŘICHÁZÍ) – co se týká konkurence, šlo jistě o jeden z “nejnabitějších” roků v hollywoodské historii. Jelikož “Donatův” i “Gableův” film vzešly z produkce studia MGM a “Jih” už měl nominací celou řadu (13), kolovaly zvěsti, že šéf MGM, Louis B. Mayer, využil svého postavení a “dohodil” cenu právě "Chipsovi.”

Hitchcock ho plánoval obsadit do thrillerů SABOTÁŽ (1936), TAJNÝ AGENT (Secret Agent, 1936) a MRTVÁ A ŽIVÁ (1940), ale pro nemoc respektive kvůli jiným závazkům musel Donat odmítnout. Narozdíl od jiných britských herců, kteří během války odcestovali do Ameriky, zůstal v Británii. Když ho Hollywood skutečně vyžadoval, musel za ním do Evropy. A po kasovním úspěchu Hitchcockových “Schodů” to nebyl problém. Jeho doménou však zůstávalo divadlo, kde byl hvězdou první velikosti. Významně se zapsal v představeních jako “Pekelník” (1938), “Dům zlomených srdcí” (1942), “Mnoho povyku pro nic” (1946) a zejména jako Thomas Becket v Eliotově “Vraždě v katedrále” z produkce divadla Old Vic (1952). Za války natočil čtyři britské filmy, z toho jeden s Kordou a jeden s Reedem. Moc stál o roli Choruse v Olivierově válečném dramatu JINDŘICH V. (1944) a nesmírně také toužil být obsazen proti svému typu, a sice jako Bill Sikes v Leanově adaptaci OLIVER TWIST (1948), což David Lean pokládal za špatný nápad.

Po roce 1945 mu bylo souzeno už pouze šest filmů, všechny až na ten závěrečný rovněž v britské produkci. Režíroval, podílel se na scénáři a také si zahrál v dramatické komedii CURE FOR LOVE (1950) a zazářil v dramatu KOUZELNÁ SKŘÍŇKA (1952), řemeslnému (a trošku fiktivnímu) holdu britskému filmovému průmyslu. Jeho poslední rolí byl mandarín Yang Cheng v dramatu THE INN OF THE SIXTH HAPPINESS (1958) natočeném v Anglii s Ingrid Bergmanovou a Curdem Jürgensem. Na Chengově chatrné tělesné kondici má “zásluhu” Donatův zdravotní úpadek. Zemřel nedlouho po dotočení v 53 letech, posmrtně byl mj. nominován na Zlatý glóbus pro “nejlepšího herce” a dnes má svoji hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Mnozí věřili, že zemřel právě v důsledku astmatu. Jak ale uvedl autor jeho biografie, Kenneth Barrow, "Astma ho možná oslabilo, ve skutečnosti se však zjistilo, že trpěl mozkovým nádorem velikosti husího vejce a primární příčinou smrti byla trombóza mozkových cév.” Robert Donat byl dvakrát ženatý, poprvé s Ellou Annesley Voyseyovou (1929-1946), se kterou měl tři děti (Joannu, Johna a Briana) a následně s britskou herečkou Renée Ashersonovou (1953-1958). Jeho synovcem je kanadský herec Peter Donat (nar. 1928) a k jeho oblíbeným hercům údajně patřili Charles Chaplin, Paul Muni, Spencer Tracy, Greta Garbo a Deanna Durbinová. On sám byl zase oblíbeným představitelem britské komediální legendy, Petera Sellerse, který o něm prý jednou prohlásil: "Myslel jsem si, že je bůh.”

Marek "džanik" Janík