Jiří Sehnal

Jiří Sehnal se narodil 29. května 1932 v Brně. Vyrůstal však v Holešově u babičky a vyučil se ve Zlíně gumařem v baťově gumárenském závodě. Ve Zlíně začínal umělecky jako ochotník a proto odešel studovat herectví na DAMU, po vyloučení přestoupil na FAMU vystudovat scenáristiku (1956 – 1957) a roku 1959 dramaturgii.

Byl hercem v Divadle satiry u Jana Wericha (1955 – 1957), asistentem režie ve Filmovém studiu Barrandov (1958 – 1959), opět hercem Divadla Na zábradlí (1960) a divadla Semafor (1960 – 1961). V této době začal také jako samouk malovat, své recesistické kresby a veselé karikatury v Semaforu vystavoval jako „Co všechno jsem Sehnal Jiří".

Sehnal se objevil mj. ve hrách „Kdyby tisíc klarinetů" (Muž s trubkou), „Taková ztráta krve" (Redaktor) atd. Ve druhé polovině 50. let se stal také vyhledávaným českým filmovým epizodkářem.

Představil se např. jako muž v baru v Hubáčkově ROZTRŽCE (1956), továrník Václav Laurin v komedii DĚDEČEK AUTOMOBIL (1956) režiséra Alfréda Radoka, hráč na pilu v Roháčově a Svitáčkově komedii KONEC JASNOVIDCE (1957) s Milošem Kopeckým, kamarád Viktor ve ŠTĚŇATECH (1957) Ivo Nováka, muž opět v Novákově snímku HLAVNÍ VÝHRA (1958), muž na manifestaci v komedii Jána Kadára a Elmara Klose TŘI PŘÁNÍ (1958), Pepuša v agitační komedii režiséra Bořivoje Zemana SLEČNA OD VODY (1959) a naposledy jako veselý komik v televizi ve svém třetím filmu pod režijní taktovkou Ivo Nováka ŽALOBNÍCI (1960).

Namluvil ještě komentář ke krátké ROSNIČCE (1954) a ČERVENÁ, STŮJ! (1955). Avšak v roce 1961 neuváženě (zrovna, když se stával velmi populárním komikem Semaforu) emigroval půl roku před vznikem berlínské zdi přes Východní Německo (NDR) do Západního Berlína (SRN).

Zde hlavně žil jako hlasatel a redaktor českého vysílání radií Svobodná Evropa, Deutschlandfunk i Deutsche Welle. Opustil Západní Německo, cestoval, žil v Izraeli, Kanadě a nakonec zakotvil ve Spojených státech amerických.

Zde se krátce opět živil jako hlasatel a člen redakce v rádiu BBC a Hlasu Ameriky, avšak obnovil své malířské schopnosti a téměř dvě dekády se živil zejména jako malíř. V USA navázal styky i s dalšími českými emigranty, zejména s Milošem Formanem.

V USA přijal Jiří Sehnal, prý podle gumárenského magnáta, svůj umělecký pseudonym Jethro Spencer McIntosh. Podle svých vzpomínek měl díky příteli Miloši Formanovi bohatou klientelu a mezi zákazníky svých obrazů si mohl zařadit významné hollywoodské osobnosti, např. Jack Nicholson, Henry Fonda, Shirley MacLaine, Robert Altman nebo Michail Baryšnikov.

V roce 1980 získal americké státní občanství a pokoušel se neúspěšně věnovat literární a scenáristické činnosti. Mezi jeho koníčky patřila tesařina a nechal si narůst plnovous. Napsal několik filmových a televizních nikdy nerealizovaných scénářů. A po roce 1989 se definitivně vrátil do Čech.

Překládal (z němčiny například knihu „Monology ve Vůdcově hlavním stanu 1941 – 1944" 1995), psal dramata a ojediněle hrál. Opět stanul v Suchého Semaforu (1994 – 1998 a 2000 – 2002) ve své hře „Noc v synagoze aneb Tajemství Brunhildiny punčochy" (2000), kde hrál J. V. Stalina a Suchý Adolfa Hitlera.

Kromě toho vystoupil ve hrách „Sedlák, čert a bába" v Divadle bratří Formanů (1994), „Jezinky a bezinky" a „Naše městečko" v chebském Západočeském divadle (1998 – 1999). Vrátil se do českého filmu i ve třech epizodkách: Don Čico v Růžičkově HOTÝLKU V SRDCI EVROPY (1993), Ferda Kocáb a Radní ve videofilmech Jiřího Suchého KDO UNESL KLAUDII? (1999) a ZAJATEC LESA (2001).

Příležitostně vystupoval i ve vzpomínkových televizních pořadech. Během pobytu v Čechách napsal své memoáry „Z Holešova do Hollywoodu" (1992), povídkový soubor „JJV z Hollywoodu / Herecká povídka" (1995), sbírku „Vtipy mého života" (1996) a též nikdy nevydané texty „Všude dobře – doma nejhůř aneb Návrat nežádoucího".

Rozčarován svojí složitou povahou a životní situací dožil v naprostém zapomenutí v pražském domově důchodců. Herec, výtvarník, spisovatel a překladatel Jiří Sehnal zemřel na rakovinu čelisti 17. června 2006 v Praze, necelý měsíc po svých sedmdesátých čtvrtých narozeninách. O jeho osudech vznikl televizní krátkometrážní dokument MÝCH PĚT ŠVESTEK (2005) Světlany Lazarové.

Jaroslav "krib" Lopour