Příběhy slavných

Velké nafouknuté nic. Asi tak bych shrnul tento pofidérní volný cyklus medailonů, či spíše jejich nepovedených náhražek, populárních i zapomenutých osobností domácí kultury, především z oblasti filmu a divadla. Cílený komerční nátěr a povrchní zájem samotných tvůrců dává maximální průchod veškerým možným i nemožným renoncům, fámám, fabulacím, omylům, někdy dokonce lžím, jež jsou tu podávány s okouzlující přesvědčivostí svých interpretů. Z nepochopitelných důvodů je cyklus pravidelně propojován rozhovory s lidmi, kteří povětšinou neměli s danou osobností nic společného nebo ji zaregistrovali až v období, které není objektem dokumentu; stejně liché a v podstatě bezobsažné jsou vhledy filmových a divadelních historiků, popřípadě dalších osob shodného zaměření, jež se namísto objektivního a konstruktivního komentáře mnohem raději pouštějí do nechutného pozérismu (Taussig, Jiras, Wolf a další) anebo jsou ustanoveni oficiální hlásnou troubou všeobecně známých informací, přebraných z kvantového množství memoárového odpadu (Ondřej Suchý). Fakta předkládaná v kontraproduktivním směru a naprostém chaosu, základní záměny fotografií, chybné identifikace, neadekvátní výběr filmových a televizních ukázek na úkor těch méně medializovaných, nulová invence jednotlivých režisérů, stále se opakující prostřihy pražských exteriérů (skutečně nemáme jiná panoramata, než ta s Národním divadlem, popřípadě třpytící se Vltavou?). Nenapadá mě jediné pozitivné hodnocení. Domnívám se, že prapůvodním cílem takového formátu by měl být komplexní přehled tvůrčí (!) činnosti zvolené osobnosti, nikoli volné pole působnosti pro medializaci bulvárních historek a subjektivních názorů kohokoli. Není nejmenší důvod opakovat již dávno řečené, popřípadě napsané. (16.10.2009)

Výborně zpracovaný dokumentární seriál s ukázkami z filmů nejznámějších hereckých postav českého filmu a divadla, proložený postřehy a vzpomínkami dosud žijících pamětníků. Osobně mě zaujal díl vzpomínající na vynikající herečku Jiřinku Šejbalovou. Je radost ji vidět nejenom ve filmových záběrech ze soukromého života, ale i v nespočetných rolích. Totéž platí o spoustě dalších hereckých veličinách českého plátna či divadelních prken. Díky za "Příběhy slavných". Mladší generace má takto možnost seznámit se blíže s našimi skvělými herci. (15.10.2009)

Niektoré veľké osobnosti to šlo, pri iných sa mi zdal program veľmi dlhý. Jednoznačne uprednostňujem formát medailónov, aký bol v Radosť zo života. Tam to bolo rýchle, krátke, spomienkové, ale aj veľmi emocionálne. Tu tá stopáž to trocha zabíja. Ale určite dobré pre zachovanie pre ďalšie generácie. Aby vedeli, že tu boli aj praví umelci. (17.08.2023)

Vzpomínkové cykly mají zkrátka tu nevýhodu, že těch, jichž se daná epizoda týká, už se zeptat nemůžem. Nataša Gollová: Brněnská rodačka z jejíhož projevu cítím dostatek radosti, šarmu, čistoty a kapku té ztřeštěnosti. Život, jenž započal prozářenou pohádkou, skončil jako osamělá balada. A taky hrála Lízu. Lída Baarová: Skvostná Dívka v modrém pro kterou krása a sláva představovala prokletí. Oldřich Nový: Prostě Kristian. (12.10.2015)

Civilní styl dokumentu mě vůbec nevadil, potěšila mě spousta zajímavých faktů, např. okolnosti smrti a méně známé osobní tragedie. Výborný díl o Daně Medřické, kde mi až slza ukápla a také o Adině Mandlové. Tento cyklus je asi to jediné, co se z tvorby studia Ostrava dá sledovat. (A kromě verbala asi to jediné, co vůbec kdy v souvislosti s Ostravou stojí za zmínku) (17.09.2012)