Jožka Vanerová

Jožka Vanerová se narodila jako Josefa Wannerová 19. března 1885 v Praze. Narodila se do významné rodiny c. k. poručíka Augustina Wannera. Měla tři sestry (Kláru, Marii a Arnu) a staršího bratra A. F. Wannera (1882 – 1954), který byl známý fotograf (jednu dobu byl i „dvorním" fotografem samotného prezidenta T. G. Masaryka). O jejích životních osudech toho však moc nevíme, pouze např. to, že jejím manželem byl pěvec František Pokorný (1882 – 1910), s nímž měla roku 1908 dceru Otýlii.

Od roku 1902 vystupovala (zpočátku jako subreta) v Aréně na Smíchově a ve společnosti A. Janovského. Po angažmá v Plzni (1906 – 1914) a v pardubickém Východočeském divadle (1914 – 1922) účinkovala 1922 – 1938 na pražských (Revoluční scéna, Adrie, Rokoko, Uránie, Akropolis, Tylovo divadlo v Nuslích, Pištěkova aréna, Velká a Malá opereta) a kočovných (F. Zöllner či J. V. Suk) scénách. Následně hrála v Českých Budějovicích, Kladně, Teplicích, Ostravě a Divadle Na Fidlovačce (1938 – 1953) a do penze se prezentovala v Městském oblastním divadle v Kolíně (1953 – 1959).

Přes dívčí postavy se propracovala ke komediálně laděným rolím starších a uznávaných žen, drben a různých paniček z lepší společnosti. Nakonec se přehrála až do postav různých babiček a starých paní. Své role zdůrazňovala výrazným hlasem, prudkými pohyby těla a částečně i mimikou. Vystupovala zejména v operetě a činohře. Její nejvýznamnějšími rolemi byla paní Müllerová („Osudy dobrého vojáka Švejka“), Horačka („Maryša“), Křápčena („Hádajú sa o rozumné“) či Nána („RUR“).

Ve filmu se objevila poprvé v pětatřiceti letech v malé roli matky André Cheniera (představovaný Josefem Bělským) v němém melodramatu ODPLATA (1920) rakouského režiséra Paula L. Wintera. Snímek se točil kolem záhadné dívky namalované na obraze. Film plný záměn, zmatků a nečekaných náhod končil oproti dobových zvyklostí smutně: hlavní hrdinka Olga (Olga Alzire – Chic) se rozhodne ihned vstoupit do kláštera, ačkoliv jí jsou oba milovaní muži (Josef Bělský a Jan Bondy) ochotni pomoci...

O rok později vytvořila menší roličku rychtářovic Lucky v přepisu BABIČKA (1921) They Červenkové podle předlohy Boženy Němcové. Thea Červenková založila produkční firmu Filmový ústav, který vytvářel přepisy literárních děl významných českých autorů. První filmovou babičkou Magdalenou Novotnou se stala Ludmila Innemannová (následovnicemi byly Terezie Brzková a Jarmila Kurandová).

O celých deset let později, tedy roku 1931 ji režisér Svatopluk Innemann svěřil titulní roli ženy hlavního hrdiny, obchodníka „s konfekcí a gumákama“ a fotbalového fanouška Richarda Načeradce (Hugo Haas) Hedviky Gutfreundové – Načeradcové, jež i svým dílem dopomůže k závěrečné spokojenosti mladého novomanželského páru prodavače Emana Habáska (Eman Fiala) a švadlenky Emilky Šefelínové (Jiřina Štěpničková) ve velmi úspěšné komedii MUŽI V OFFSIDU (1931).

Když se začalo natáčet pokračování pana Načeradce, pod režijní taktovkou Gustava Machatého, samozřejmě se počítalo i s Jožkou Vanerovou. A tak se objevila ve stejné postavě i v pokračování s názvem NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ (1932). Pro manžela otravná paní Hedvika Načeradcová se stala největší a nejznámější rolí Jožky Vanerové.

Ještě tentýž rok se ve filmu objevila naposledy, kdy sehrála větší rolí paní majitelky salónu Růžičkové v komedii Josefa Medeotti – Boháče DĚVČÁTKO, NEŘÍKEJ NE! (1932). Pokus o jednu z prvních operet v českém filmu však skončil naprostým fiaskem a nezdarem. Bylo to zapříčiněno také nezkušenosti a diletantismem tohoto česko – německého režiséra.

Po této postavě již Vanerová jinou roli ve filmu nezískala, zaměřila se zejména na divadlo a ztratila se z povědomí diváků. Nakonec se na ní úplně zapomnělo a v naprostém ústraní, jako svědkyně všech poválečných společenských změn, v klidu dožila. Spolupracovala rovněž s rozhlasem. Jožka Vanerová zemřela 27. záři 1979 v pražském strašnickém domově důchodců ve vysokém věku devadesáti čtyř let.

Jaroslav "krib" Lopour