Oscar Marion

Oskar Marion (a někdy též uváděn pod jménem Oscar Marion) se narodil 2. dubna 1894 v Králově Poli u Brna jako Oskar Lepka do rodiny lékaře. Po vzoru otce odešel, vybaven češtinou i němčinou, do Vídně studovat lékařství. Po prvním semestru začala první světová válka, do níž byl Oskar Marion odvelen jako sanitář.

Po skončení války se už na medicínu nevrátil a rozhodl se pro herecké povolání. Jako herec začínal ve vídeňském Kommerspielen (Komorní divadlo). Později se nakrátko navrátil do Čech, aby hrál v brněnském Národním divadle a na pražské scéně, zřejmě v Novém německém divadle. A přes tyto scény se dostal až do Berlína, kde působil na několika jevištích.

Zanedlouho mohl svojí statnou postavu, zvláštně řezaný obličej a výraz využít i v německém filmu, kde byl docela často obsazován ve 20. a 30. letech do milovnických rolí, postav mužů z velkého a nízkého světa, gentlemanů, podvodníků, bohémů i hrubiánů, často v melodramatech a v romantických snímcích. Jeho filmografie postupně narostla až na více jak sto rozličných titulů.

Oskar Marion debutoval už v roce 1919 v různorodých německých filmech. Ve filmech z jeho počátků není často zaznamenáno ani jméno jeho role. Roku 1919 se objevil například ve snímcích GEBANNT UND ERLÖST, DAS GEHEIMNIS DES SCHAFOTTS, DIE EIDECHSE, DIE LIEBSCHAFTEN DER KAETHE KELLER a LOLA MONTEZ 2.

Z desítek titulů německé provenience si uveďme FRAUENLIEBE (Apache), FORTUNATO (podvodník Fortunato), DIE RÄTSELHAFTE ZWÖLF (Bob Hill), DAS HANDICAP DER LIEBE (Rodger Cleveland), DIE ROTE NACHT (Fred Harding), DIE MÄNNER DER FRAU CLARISSA (Dr. Steeven), ALEXANDRA (Raoul), JUDTH (Delcourt), QUARANTÄNE (Burns), TARAS BULBA (Andry), FRAUEN, DIE DEN WEG VERLOREN (Erich Lürs), KAMPF UM DIE SCHOLLE (Franz), DIE CZARDASFÜRSTIN (princ Edwin von Weylersheim), VALENCIA (Hans Joachim Nissen), DIE VON DER SCHOLLE SIND (Tony), DER FREMDENLEGIONÄR (Karl Ritter), WATERLOO (poručík Reutlingen), GIGOLO (Valberg), HUNDERT TAGE (Schaumburg), TRUST DER DIEBE (Charlie), FRIDERICUS (náčelník), EIN ROBINSON (kapitán) aj.

Oskar Marion hrál i v dalších zemích (např. Finsko). Na rozhraní 20. a 30. let se mu také jako českému rodákovi podařilo proniknout i do české němé a zvukové kinematografie (jeho příjezdy do Prahy byly často komentovány filmovými časopisy). U nás debutoval na samém konci němého období jako malíř Ivan v dramatu Martina Friče VARHANÍK U SV. VÍTA (1929) se Suzanne Marwille, Karlem Hašlerem a L. H. Strunou a jako Oskar v koprodukčním snímku HŘÍŠNÁ KREV / AUFRUHR DES BLUTES (1929) režiséra Victora Trivase.

Za dva roky už se objevil jako nadporučík Karel Lukáš v prvním zvukovém filmovém zpracování románu Jaroslava Haška DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1931) za režie Martina Friče. Další rok vytvořil Oskar Marion kreaci účetního Rudolfa Junka, který se vydává za majitele panství v další Fričově komedii KANTOR IDEÁL (1932) s Karlem Lamačem a Anny Ondrákovou v hlavních rolích.

Dále se každý rok aspoň jednou objevoval jako snoubenec komtesy Miry (Jarmila Vacková) hrabě Harry ve snímku Karla Hašlera SRDCE ZA PÍSNIČKU (1933), lesní adjunkt Ing. Karel Černý V CIZÍM REVÍRU (1934) Vladimíra Majera a naposledy jako Ing. Burn v dramatu Václava Wassermana TRHANI (1936) podle stejnojmenné novely Jana Nerudy. Ač jeho význam nejvíce tkví v herecké a v produkční činnosti německé kinematografie, výrazně se zapsal svými sedmi rolemi taktéž v českém filmu.

Ale od poloviny 30. let začala jeho sláva upadat, herecká filmografie skončila, ale u filmu zůstal. Nejprve v letech 1936 – 1938 pracoval jako asistent režie (SCHABERNACK či DIE VERSCHWUNDENE FRAU), dále byl mj. šéfem vývozu filmů na jihoamerický kontinent (1938 – 1940), vedoucím produkce (od roku 1941) pro Bavariafilm (tř. DER HOCHTOURIST, EIN HERZ SCHLÄGT FÜR DICH apod.).

A po skončení války byl v rámci Západního Německa až do roku 1959 šéfem výrobních skupin u různých mnichovských filmových společností (DIE GESCHIEDENE FRAU, ROSEN – RESLI, SOLANGE DU LEBST nebo EIN SOMMER, DEN MAN NIE VERGIßT), kde setrval až do svého odchodu na odpočinek. Oskar Marion zemřel v březnu 1986 (přesný den neznáme) v bavorském Mnichově, krátce před vysokými dvaadevadesátými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour