Máša Kolárová

Máša (Marie) Kolárová se narodila 6. února 1901 v Praze jako Marie Hermanová do rodiny úředníka magistrátu, prozaika, dramatika a organizátora JUDr. Františka Hermana (1871 – 1949). Byla první manželkou známého průkopníka české kinematografie, herce, režiséra, scenáristy, spisovatele a filmového historika J. S. Kolára (1896 – 1973). Vystudovala, ale záhy ji ihned upoutala krása a nestálost hereckého a divadelního umění, kterému se rozhodla po zbytek života věnovat.

Zpěvu se školila v Pivodově pěvecké škole, soukromě u Růženy Maturové a v Miláně u Stafana Steva (1925 – 1926). Debutovala v Turíně a po návratu z Itálie hostovala v Pardubicích. Po pohostinských vystoupeních (1926) byla v letech 1927 – 1929 sólistkou a do roku 1934 stálým hostem Slovenského národního divadla v Bratislavě. A poté hostovala v operách Národních divadel v Praze (1927 – 1934) a v Brně (1929 – 1935). Věnovala se též koncertní činnosti (vystupovala i s Českou filharmonií).

Vytvářela a zpívala hlavní úlohy Aidy ve Verdiho „Aidě“, Mařenky ve Smetanově „Prodané nevěstě“, Florii Toscy v „Tosce“ Giacoma Pucciniho, Senty ve Wagnerově „Bludném Holanďanovi“, také Rusalky v Dvořákově „Rusalce“ nebo Amelie v „Maškarním plese“ Giuseppe Verdiho. Všechny své úlohy zvýrazňovala příjemně zabarveným hlasovým materiálem velkého rozsahu, dramatickým výrazem i hereckým talentem, jenž umocňovala také vrozenou a přirozenou krásou a půvabem.

Máša Kolárová vytvořila v němém období tři role v manželových filmech. Poprvé hrála vražedkyni v grotesce podle amerických detektivních „seriálů“ DÁMA S MALOU NOŽKOU (1919). Film je zajímavý hned z několika hledisek. Debutovala v něm evropská hvězda Anny Ondráková, Gustav Machatý a Olga Augustová, natáčelo se na nedokončeném paláci Lucerna, výtvarníkem byl pozdější režisér Martin Frič aj.

O dva roky později pannu nevěstu v KŘÍŽI U POTOKA (1921) podle slavného románu spisovatelky a lásky Jana Nerudy Karoliny Světlé. Titulní úlohu v tomto snímku sehrála herečka ruského původu Nataša Cyganková. Snímek je jeden z nejúspěšnějších a nejhodnotnějších filmů společnosti A – B, na čemž má velikou zásluhu také režisér Kolár. O šestnáct let později stejnou látku zfilmoval režisér Miloslav Jareš s Jiřinou Štěpničkovou, Vítězslavem Vejražkou (pod pseudonymem Petr Vít), Mirko Eliášem, Jindřichem Plachtou, Ellou Nollovou, Václavem Tréglem, Annou Letenskou, Bělou Tringlerovou, Karlem Šottem st. a Václavem Mengerem v titulních úlohách.

A nakonec svého „němého“ působení paní na seanci u starého profesora Granta (zakladatel hereckého rodu Fialů Karel Fiala) v dramatu OTRÁVENÉ SVĚTLO (1921), které Kolár režíroval ve spolupráci s režisérem Karlem Lamačem. Autoři se opět nechali inspirovat bláznivými americkými groteskami, které zde dovedli do dokonalosti, a diváky v poválečných letech ihned velmi zaujali.

O sedmnáct let později si zahrála Kolárová naposledy – poprvé ve zvukovém snímku VČERA NEDĚLE BYLA (1938) režiséra Waltera Schorsche si „střihla“ hokynářovu zákaznici. Schorsch byl dlouhá léta pomocným režisérem a příležitostným představitelem epizodních rolí (například Rudolfův malý šašek v dramatu GOLEM), jenž v roce 1938 režíroval dva snímky, PÁN A SLUHA a VČERA NEDĚLE BYLA, poté musel ukončit svou filmovou kariéru (kvůli židovskému původu) a emigrovat do Anglie

I když se Kolárová objevila pouze ve třech němých a v jednom zvukovém filmu, a byla vlastně zejména známou operní pěvkyní a trvalým hostem oper českých i slovenských Národních divadel, je již dnes navždy zapsána do historie našeho československého filmu. Výjimečně účinkovala také v rozhlase.

Ve druhé polovině 30. let opustila operní dráhu, stáhla se do ústraní a věnovala pedagogické činnosti. A z manželství s Kolárem měla syna, prozaika, esejistu a publicistu Jana Maria Kolára (1923 – 1979), jenž od roku 1948 žil v zahraničí. Marie Kolárová zemřela 1. září 1980 v Praze ve věku sedmdesáti devíti let.

Jaroslav "krib" Lopour