foto

Štefan Munk

  • nar. 23.7.1907
    Topolovec, Uhry, Rakousko-Uhersko
  • zem. 30.10.1962 (55 let)
    Komárno, Slovensko, Československo

Biografie

Štefan Munk se narodil 23. července 1907 v maďarském Topolovci maďarským rodičům židovského původu. Započal se studiem v košické soukromé dramatické škole Ö. Faragóa (1920 – 1924) a poté v Budapešti (1924). Následně se stal sólistou, operetním zpěvákem a režisérem ve Východoslovenském národním divadle v Košicích (1925 – 1928), v Olomouci (1928 – 1930), ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (1930 – 1933), v Českých Budějovicích (1933 – 1935) a v letech 1935 – 1938 v pražských divadlech (Tylovo divadlo v Nuslích, Varieté, Uranie, Moderní opereta a Nové divadlo Oldřicha Nového). Od roku 1937 byl manželem populární herečky, operetní zpěvačky a kolegyně z Nového divadla Trudy Grosslichtové (1912 – 1995). Dlouhá léta se uvádělo, že spolu před válkou raději emigrovaly do ciziny. Není to však pravda, později se spolu rozvedli a Munk v letech 1941 – 1945 byl nacisty vězněn. Zatímco Truda po válce emigrovala, Munk zůstal v Československu a natrvalo se usadil v Bratislavě.

Dále se věnoval již jen režii hudebních komedií a operet v Nové scéně v Bratislavě (1945 – 1955), interně v DD (1955 – 1957), v Nitře a Komárně. Dále režíroval na různých slovenských scénách pouze pohostinsky a externě. Munk byl nejdříve oblíbeným představitelem rozličných temperamentních operetních milovníků v různých zpěvohrách a hudebních komediích. Hrál například malíře („Okouzlující slečna“), vikomta Gilberta de Varéze („Krejčí na zámku“), sluhu („Moje sestra a já“) či poručíka Champlatreuxe („Mam’zelle Nitouche“).

Ve svých režiích tíhnul k hudební komedii („Sen noci operetní“), zhudebněným klasickým dramatům („Ženitba“, „Sokyně“), zpěvohernímu žánru („Výbava s monogramem“, „Divoký západ“, „Keto a kotě“, „Svatba s věnem“), klasickým zpěvohrám a operetám („Záporožec za Dunajem“, „Netopýr“, „Dům U třech děvčátek“ nebo „Darmožroutové“) či francouzským a maďarským zhudebněným hrám („Lakomec“, „Figarova svatba“, „Čikóš“, „Darmožrouti“, „Pytláci“ či „Irkutský příběh“). Ve svých inscenacích se snažil přepracovat herecký detail a vytvořit realistickou atmosféru příběhu.

Ve 30. letech natáčel pro filmy Odeon a Esta oblíbené slovenské šlágry (často pod pseudonymem Milan Muril). Od svého příchodu do Prahy v polovině třicátých let se zapojil i do řad filmových herců. Poprvé ztvárnil zpěváka na večírku v melodramatu Vladimíra Slavínského PRVNÍ POLÍBENÍ (1935), jehož sentimentální děj se odehrává v „lepší společnosti“. Samozřejmě příběh dopadne, jako obvykle, nadmíru dobře.

Dále ztvárňoval menší postavičky Čechoslováka v Paříži ve Svitákově životopisném snímku MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (1935), lékaře a přítele Brožka (Antonín Novotný) v melodramatu Oldřicha Kmínka MANŽELSTVÍ NA ÚVĚR (1936), továrníka z Liberce Karla Hoffmana v milostném filmu SRDCE V SOUMRAKU (1936) Vladimíra Slavínského, návrháře v obchodním domě v Cikánově melodramatu DĚVČE ZA VÝKLADEM (1937), zákazníka u holiče ve Špelinově komedii KLATOVŠTÍ DRAGOUNI (1937) kde titulní roli sehrála Munkova manželka Truda Grosslichtová, číšníka v Karlových Varech ve Sci – Fi komedii PANENKA (1938) Roberta Landy a novináře v Schorschově komedii PÁN A SLUHA (1938) s Františkem Krištofem – Veselým, Jindřichem Plachtou, Václavem Tréglem, Evou Gérovou a Rudolfem Deylem starším v hlavních úlohách.

Po roce 1938 se zdálo, že se již v československé kinematografii neuplatní. Po válce se však objevil ve slovenském snímku PRIEHRADA (1950) režiséra a herce Paľo Bielika. Snímek vypráví o ničem jiném, než o budovatelském úsilí při stavbě velké přehrady, která má pomoci elektrifikaci zaostalého kraje a dokonce pomůže usvědčit „záludného“ kulaka. Spolupracoval také s rozhlasem (př. „Okouzlující slečna“) a výjimečně také s televizí. Slovenský režisér, herec a operetní pěvec Štefan Munk zemřel 30. října 1962 ve slovenském Komárně ve věku pouhých padesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Herecká filmografie

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky