Marta Krásová

Marta Krásová se narodila 16. března 1901 v Protivíně. Už od dětství byla na popud své rodiny hudebně vzdělávána, hrála na housle a k zpěvu ji přivedl O. Ševčík. Roku 1915 nastoupila na českobudějovický učitelský ústav a na hudební školu Bohuslava Jeremiáše (pro zdokonalování svého zpěvu).

A pak dále studovala hru na klavír u Otakara Jeremiáše a též zpěv u Olgy Valouškové, Růženy Maturové, Konráda Wallersteina, L. Neumannové, C. Emericha, Apollo Granforteho a ve Vídni u M. Ullanovského. Během svých studií u Olgy Valouškové hostovala v opeře Českých Budějovic.

Jako profesionálka prošla operou Slovenského národního divadla v Bratislavě (1922 – 1925), na pozvání Richarda Strausse vídeňskou Staatsoper (1925 – 1926) a po pohostinských vystoupeních (1927) byla Marta Krásová natrvalo angažována do opery pražského Národního divadla (1. září 1928 – 31. července 1966), ze které odešla po osmatřiceti letech na odpočinek.

Během své kariéry často hostovala v cizině (Západní a Východní Německo, Rakousko, Nizozemí, Belgie, Francie, Dánsko, Rumunsko, Španělsko, Itálie a též Sovětský svaz) a během turné po USA a Kanadě (1938 a 1939) ji byla roku 1939 předložena smlouva na angažování do Metropolitní opery v New Yorku, kterou však pěvkyně odmítla.

Marta Krásová se postupně jako operní zpěvačka vyvíjela ze sopranistky až po dramatický mezzosoprán. Vyčníval její silný, v celém rozpětí výšek podmanivý hlas, ladná vznešená chůze, charakterizační umění, vznešený zjev, ukázněná mimika, malířská stylizace kostýmů, umění ponořit se zcela do postav, které z ní udělali jednu z nejdůležitějších operních dramatických tragických heroin 20. století.

Při svých rolích ráda spolupracovala s dirigenty Václavem Talichem, Otakarem Ostrčilem a se zahraničními: Bernardin Molinari, Felix Weingartner, Arthur Honegger, Erich Kleiber, Bruno Walter apod.

Z oper nastudovaných a zazpívaných Martou Krásovou si uveďme: „Růžový kavalír" (Oktavián), „Její pastorkyňa" (Kostelnička Buryjovka), „Aida" (Amneris), „Tajemství" (Panna Róza), „Messinská nevěsta" (Donna Isabella), „Orfeus a Eurydika" (Orfeus), „Prodaná nevěsta" (Háta), „Rusalka" (Ježibaba), „Don Carlos" (Kněžna Eboli), „Carmen" (Carmen), „Na starém bělidle" (Paní kněžna a Babička), „Lohengrin" (Ortruda), „Rusalka" (Matka Kozinová), „Peer Gynt" (Aase), „Krútňava" (Zalčička), „Zuzana Vojířová" (Kateřina), „Romeo, Julie a tma" (Pavlova matka), „Trubadúr" (Azucena), „Smrt kmotřička" (Smrt), „Vina" (Mína Mařáková), „Šárka" (Vlasta), „Svatá Ludmila" (Svatava), „Maryša" (Strouhalka), „Káťa Kabanová" (Marfa Kabanová), „Blaník" (Perchta), „Libuše" (Radmila), „Lucerna" (Bába) i „Piková dáma" (Hraběnka).

První zkušenosti s filmováním získala Marta Krásová ve 30. létech, kdy byla dvakrát využita pro svůj zpěv. V Innemannově a Kvapilově zfilmování opery Bedřicha Smetany PRODANÁ NEVĚSTA (1933) byla jen svou ženou Hátou Míchovou a pro Kubáskovo melodrama DĚTI VELKÉ LÁSKY (1936) nazpívala píseň „Ave Maria". Po třiatřiceti letech se v 60. létech na stříbrném plátně objevila, už jako penzistka, dokonce několikrát.

Představila se jako madam Rosická v HOTELU PRO CIZINCE (1966) Antonína Máši, sousedka na ulici v Moravcově a Podskalského tragikomedii MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ (1967), starší dáma v podobenství Pavla Juráčka PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA (1969) a nakonec dokonce titulní žena profesora Justa (Gustav Nezval) Klára v Hoblově snímku VELKÁ NEZNÁMÁ (1970). Tuto svoji postavu natáčela Krásová skutečně na sklonku svého života a premiéry (až 23. října 1970) se už ani nedožila...

Jako skvělá interpretka oper, písní, komorních skladeb a oratorií velmi často spolupracovala s televizí (RUSALKA aj.), rozhlasem (vdova Marfa Ivanovna v Dvořákově opeře „Dimitrij" 1946 či kněžna Donna Isabella Messinská v „Nevěstě messinské" 1954) a nahrávacími gramofonovými závody („Messinská nevěsta", „Její pastorkyňa", „Rusalka").

Za svůj život získala první místo v Mezinárodní pěvecké soutěži W. A. Mozarta v Salcburku (1937), Státní cenu (1953), titul Národní umělkyně (1958) a Řád práce (1961). V letech 1935 – 1946 byla provdána za hudebního skladatele Karla Boleslava Jiráka (1891 – 1972). Marta Krásová zemřela po těžkém úrazu 20. února 1970 ve Vráži u Berouna, necelý měsíc před svými vysokými šedesátými devátými narozeninami. Roku 1954 byla v Národním divadle instalována její bysta.

Jaroslav "krib" Lopour