Velká neznámá

upřímně řečeno jsem si hlavně říkal že zaplať pámbu že šedesátá skončila, přišlo mi to jako taková variace na pseudotajemno a nejasno, které se tehdy nosilo, nemyslím zdaleka jen českou novou vlnu, ale třeba Robbe Grilleta (Muž ktorý luže je pro mne opravdu zářný příklad a současně nechtěná komedie). Kompozice obrazu pilně cituje kde koho, i když pan Šofr opravdu uměl. Navíc mi vadí řada hereckých výkonů, hned v první povídce paní Marta krásová, jejíž hysterie a přehrávání mi nesedí, Bohuslav Čáp ve druhé, který podle mne dokazuje, že opravdu hrát neuměl a jak na divadle tak ve filmu zůstal figurkou (tady je to zčásti jistě záměr), ve třetí Jan Kačer, srry. Body dávám za krásné mladé holky, Janu Preissovou, Andreu Čunderlíkovou, Janu Břežkovou, Marii Málkovou a další, i za hlas Niny Divíškové, jen škoda, že jedinou nahotu nabídne již zmíněný Jan Kačer. Zahadno jako v Hotelu pro cizince, i ty tři policajty mám pocit že už jsem někde viděl. (03.08.2016)

Československý soubor tří povídek, z nichž každá trvá zhruba půlhodiny, bych zařadil spíše do žánru (krimi-drama), nežli „hororový“ – to se mi zdá poněkud unáhlené. Ve dvou případech se tu sice objeví souvislost se smrtí, ale tak tomu je i v detektivkách a jak děj ukázal, je tomu spíše tak. Ta prostřední koketuje se „scifi“. Bohužel až na tu poslední, bych si dovolil tvrdit, že to tvůrci pořádně nedomysleli a přestože v literární předloze to asi fungovalo (já ji nečetl), tak zfilmovaná verze má mnohé nedostatky. Objevila se tu sice celá řada známých tváří, ale zároveň s nimi i řada nelogičností a nedotaženosti, která stačí tak maximálně na průměrných 50%, možná i míň. (18.12.2013)

Dle mého velmi zdařilá minisérie tří příběhů o nevysvětlitelných událostech, které v různých čase v různých podobách potkají různé lidi. První povídka je velmi decentní a přitom zajímavá, u druhé se trochu přidají dynamické rysy a třetí je ve svém tempu a záhadnosti asi nejlepší, velmi se mi líbilo zvolení herců (08.01.2022)

Po herecké stránce, či z hlediska temné, pochmurné atmosféry, nelze Velké neznámé vůbec nic vytknout, se scénářem je to ale bohužel jinak, ten je ve všech povídkách silně nedotažený, nebo jsem tak úplně nepochopil, co samotní tvůrci chtěli divákům říct... Ať už je to jakkoliv, viděl jsem, přežil jsem a už se nepodívám... A o horor se nejedná ani náhodou... (03.11.2016)

První povídka se mi celkem líbila (pokazilo ji jen zbytečně názorné psaní na zrcadlo), druhá už tolik ne, i když nápad byl fajn, a na třetí příběh jsem vlastně už ani neměl náladu, ačkoliv jsem vydržel i ten. Spíš než hororové jsou to filmy psychologické a rozhodně nemám pocit, že bych jim porozuměl tak, jak by si to tvůrci přáli. (28.09.2016)