Luchino Visconti

Luchino Visconti se narodil 2. listopadu 1906. Díky svým rodičům a jistému finančnímu zázemí, které mu zajistil jeho otec, vévoda Giuseppe Visconti di Modrone, strávil mládí v internátu a později v jezdecké škole.

Jeho pozdější filmová tvorba byla ovlivněna zejména seznámením se s Jeanem Renoirem, kterého poznal ve třicátých letech minulého století během svého pobytu v Paříži. Ve Viscontiho filmech se také značně projevil vliv jeho divadelní činnosti, do níž spadá více než šedesát divadelních, operních i baletních inscenací. Jeho filmové působení, stejně jako i divadelní, se vyznačuje jistým novátorstvím. Visconti zemřel 17. března 1976 po natočení filmu NEVINNÝ (L´INNOCENTE, 1976).

Viscontiho režijním debutem byl film POSEDLOST (OSSESSIONE, 1943), jenže se řadí k vzorovým příkladům italského neorealismu. Film byl inspirován již několikrát zpracovaným námětem románu Pošťák vždycky zvoní dvakrát a Visconti jej využil především k vykreslení obrazu venkovského života v Itálii. Na filmu lze pozorovat silné ovlivnění Renoirovou tvorbou, stejně jako odklon od čistého neorealismu. Realismus zde dostává nádech uměleckého konceptu, což je patrné i na pohybech kamery, které jsou většinou poklidné a umožňují pomalými záběry vystihnout složité emocionální stavy. Viscontiho realismus je o něco patrnější v jeho dalším filmu ZEMĚ SE CHVĚJE (LA TERRA TREMA, 1947/48). Film v originální verzi vyznívá jako opera (hlasy rybářů se mísí na pozadí zvuků moře, racků a tržiště).

Viscontiho filmy jsou většinou poznamenány motivem zániku a smrti, ať už se jedná o zánik společenského systému či zániku ve smyslu smrti jako takové. Tento motiv se projevil i na jeho dalších filmech: VÁŠEŇ (SENSO, 1953/54), ROCCO A JEHO BRATŘI (ROCCO E I SUOI FRATELLI, 1960), GEPARD (IL GATTOPARDO, 1962), SOUMRAK BOHů (LA CADUTTA DEGLI DEI, 1968), SMRT V BENÁTKÁCH (MORTE A VENEZIA, 1970) a LUDVÍK BAVORSKÝ (LUDWIG, 1972). V těchto filmech vždy divák sleduje postupný rozpad a zánik. Zvláště filmy z pozdního Viscontiho období se vyznačují výrazně temnou a pochmurnou atmosférou.

Viscontiho filmy se vyznačují také výrazně dlouhou stopáží, což bylo problémem při jejich uvádění do kin. Většina z nich byla tedy zkrácena. Do kin se v nezkrácené verzi dostal pouze Viscontiho raný film NATÁLIE (NOTTI BIANCHE, 1959).

Posledním Viscontiho filmem byl NEVINNÝ (L´INNOCENTE) z roku 1976, jenž byl uveden již posmrtně.

Elinor