Annette Poivre

Ačkoli byla téměř výhradně představitelkou jen vedlejších rolí, patřila Annette Poivre ve Francii k velmi oblíbeným herečkám poválečného filmu. Narodila se v Paříži jako Paule Marie Jeanne Perron, až později přijala umělecký pseudonym Annette Poivre. O jejím dětství a dospívání toho není příliš známo, víme ale, že v osmnácti letech se provdala a z tohoto manželství se narodila dcera Sophie Sel (*1936), později taktéž herečka. Jméno Annettina prvního manžela i příčina konce manželství zůstaly však veřejnosti utajeny. Ve stejné době Annette Poivre dokončila studium herectví u Fernanda Ledouxe na pařížské konzervatoři a v roce 1936 debutovala na divadelním jevišti.

Filmoví tvůrci jí dali první nevelkou příležitost v postavě chovanky sirotčince v nenáročné romantické komedii PRVNÍ DOSTAVENÍČKO (Premier rendez-vous, 1941), tento film byl ostatně debutem i pro řadu dalších začínajících herců mladé generace. Do konce války se pak objevila v několika dalších filmech, nadále ovšem jen v malých rolích, hrála například v jedné z mnoha adaptací slavného dobrodružného románu HRBÁČ (Le bossu, 1944). Souběžně s tím dále budovala svou hereckou kariéru v divadle, hrála na scénách Théâtre de l'Oeuvre nebo Théâtre de la Renaissance.

V roce 1945 se Annette Poivre podruhé provdala a jejím manželem se stal herec Raymond Bussières (1907-1982). Jejich manželství trvalo až do Raymondovy smrti a v umělecké branži bylo v té době něčím výjimečným, popularitu u veřejnosti oblíbeného páru umocňovalo také četné společné účinkování ve filmu. Annette Poivre se po válce stala vyhledávanou představitelkou vedlejších filmových postav a se svou optimisticky rozzářenou tváří a bezstarostnou povahou sklízela úspěchy u diváků kin. Nehrála ovšem jen komediální role, hned první poválečná léta jí poskytly příležitosti v komerčně velmi úspěšném filmu VELETRH SNŮ (La foire aux chimères, 1946) nebo v mezinárodně oceněném dramatu NÁBŘEŽÍ ZLATNÍKŮ (Quai des orfèvres, 1947). Sama herečka si pak nejvíce cenila svého vystoupení v hodnotném justičním dramatu SPRAVEDLNOSTI JE UČINĚNO ZADOST (Justice est faite, 1950). Z pohledu našeho diváka je pak zajímavý český film DĚDEČEK AUTOMOBIL (1956), kde se objevila spolu s dalšími francouzskými herci včetně svého manžela. Ze stejné doby pak stojí za zmínku její účast na dalším mezinárodním triumfu, kterým byl Clairův film ŠEŘÍKOVÁ BRÁNA (La porte des lilas, 1957). V několika filmech čtyřicátých a padesátých let vytvořila s Raymondem Bussièresem manželský pár, stejně tak se před kamerou potkávala se svou již dospělou dcerou Sophií Sel.

Od přelomu 50. a 60. let se Annette Poivre ve filmu vyskytovala již jen sporadicky, pozornost veřejnosti si ale udržovala účastí v mnoha televizních projektech, ať již to byly seriály nebo inscenace. Další menší role jí ale přinesly i filmy známé také u nás, například v kriminálce JAKO DIVOKÉ KOČKY (Les félins, 1964) s Alainem Delonem, později si pak zahrála matku hlavního hrdiny v komedii TO JÁ NE, TO ON (C'est pas moi, c'est lui, 1980) s Pierrem Richardem v hlavní roli. Do poloviny osmdesátých let také aktivně hrála divadlo, jejím posledním působištěm byla scéna Théâtre de la Madeleine, předtím vystřídala například jeviště Comédie des Champs-Élysées nebo Théâtre de l'Athénée. Svou hereckou dráhu uzavřela krátce před smrtí malou rolí v jedné epizodě seriálu VYŠETŘOVÁNÍ KOMISAŘE MAIGRETA (Les enquetes du commissaire Maigret, 1988).

Annette Poivre zemřela v Paříži 2. června 1988 ve věku nedožitých 71 let na následky infarktu.

Pavel "argenson" Vlach