Alexej Gsöllhofer

Alexej Gsöllhofer se narodil 27. listopadu 1925 v Praze. Poprvé hereckou práci zakusil už v sedmi letech. V dětských rolích vystupoval například v Divadle Na Slupi a v Divadle Míly Mellanové. Po krátkém studiu na obchodní škole vystudoval v letech 1942 – 1947 pražskou Státní konzervatoř u profesorů Anny Iblové a Ladislava Peška.

Po základní prezenční službě (1947 – 1949) nastoupil své první profesionální angažmá v zájezdovém Vesnickém divadle (1949 – 1956). Po krátké štaci v benešovském Městském oblastním divadle (1956 – 1957) se na desítky let stal hercem Východočeského divadla v Pardubicích (1957 – 1985), ze kterého odešel na odpočinek a krátce zde ještě hostoval.

Už jako penzista hostoval např. v pražském Divadle E. F. Buriana (1988). Podle jeho románu v rukopise „Skrze koho pohoršení..." natočil Petr Schulhoff kriminálku VÍM, ŽE JSI VRAH... (1971). Herec Alexej Gsöllhofer se stal oblíbeným a úspěšným pardubickým hercem.

Jako jeden z nejobsazovanějších herců vytvářel své postavy vlastním optimismem, smyslem pro humor a inteligenci, temperamentem a hereckým umem. Často vytvářel oblíbenou dvojici s hereckým kolegou Milanem Sandhausem (1927 – 1998). Zprvu hrál Gsöllhofer například jako Zápolský a Jelínek („Paní Marjánka, matka pluku"), Mladíček („Kdo věren Bohu, vlasti, králi"), Vikomt („Sklenice vody"), František Kolář („Vstanou noví bojovníci") apod. Za celý svůj život se objevil téměř ve dvou stovkách titulů.

Objevoval se v inscenacích „Hlas Ameriky" (Walter), „Lazebník sevillský" (Pan Hrabě), „Les" (Bulanov), „Dítě" (Aleš), „Maryša" (Krištofl), „Obchodník s deštěm" (Jonáš), „Veselé windsorské paničky" (Vodička a Cajus), „Bílá nemoc" (Mladý Krüg), „Večer tříkrálový" (Šašek), „Loupežník" (Soused), „Romeo, Julie a tma" (Nájemník), „Ze života hmyzu" (Viktor a Inženýr), „Lumpacivagabundus" (Pan Jehlička), „Sen noci svatojánské" (Elf), „Lucerna" („Dvořan), „Jak je důležité míti Filipa" (John), „Tři mušketýři" (Athos), „Jedenácté přikázání" (Jičínský), „Vajíčko" (Emil), „Kat a blázen" (Baltazar), „Skřivánek" (Inkvizitor), „Komedie omylů" (Dromio), „Král Lear" (Hrabě) atd.

Od 70. let se zjevoval ve hrách „Královna Kristina" (de la Gardie), „Konec masopustu" (Smrťák), „Mnoho povyku pro nic" (Baltazar), „Vysoká zeď" (Apt), „Grandhotel Nevada" (Filip Dvořáček), „Ruy Blas" (César de Bazan), „Richard III." (Vévoda z Buckinghamu), „Racek" (Dorn), „Vějíř lady Windermerové" (Lorton), „Bumerang" (Josef Novák), „Tváří v tvář" (Konstantin), „Tři sestry" (Andrej), „Zlatí chlapci" (Clark), „Nebe na zemi" (Scipio), „I chytrák se spálí" (Krutický), „Stromy umírají vstoje" (Pastor), „Cyrano z Bergeracu" (Le Bret), „Slaměný klobouk" (Emil), „Naši furianti" (František Fiala), „Zdravý nemocný" (Argan), „Lištičky" (Marshall), „Balada z hadrů" (Georges) ad.

Pracoval též jako asistent režie a hudební spolupracovník. Z důvodu mimopražských angažmá se před filmovými kamerami objevoval zřídka.

S přestávkami a ve velmi malých postavách: stavbař v RYCHLÍKU DO OSTRAVY (1960) Jaroslava Macha, kunsthistorik Slávek (namluvil Eduard Cupák) v Kachyňově HORKÉ ZIMĚ (1973), vesničan v dramatu TAM, KDE HNÍZDÍ ČÁPI (1975) Karla Steklého, národně – socialistický poslanec Julius Firt v Traplově VÍTĚZNÉM LIDU (1977), dvojrole fotografa a muže s hracími hodinkami v příběhu LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979) Karla Kachyni, kulometčík u vchodu v Matějkově válečném SVÍTALO CELOU NOC (1980), Just v HODINĚ ŽIVOTA (1981) Václava Matějky, Winkler v Kachlíkově KOUZELNÉM DOBRODRUŽSTVÍ (1982) a nebo měšťan v PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (1982) Otakara Vávry.

Herecky se uplatnil též v rozhlasových („Skřivánek", „Pokus o rekord", „Tři zlaté vlasy děda Vševěda", „Rájem i peklem", „Tajemství Orlího hnízda" aj.) a televizních (VLČÍ HALÍŘ či DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES ANEB ZAPOMENUTÝ ČERT) dílech a seriálech (tř. DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY).

Psal a dramatizoval rozhlasové pořady a divadelní hry (pro Pardubice a Městská divadla pražská zdramatizoval román „Zub za zub"), byl autorem povídek, románů, detektivek, kuchařky „Kuchařka starého mládence" (1991) a taktéž memoárů „... a na co jsem nezapomněl" (2009). U příležitosti 100. výročí získal Pamětní Medaili Východočeského divadla Pardubice (2009). Herec a spisovatel Alexej Gsöllhofer zemřel 8. října 2010 v Pardubicích, více jak měsíc před svými pětaosmdesátými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour