Herec Josef Štefl se narodil 17. listopadu 1923 v Brně do proletářské rodiny. Vyučil se fotografem a až do roku 1945 se tímto povoláním živil. Už v této době se věnoval především ochotnickému divadlu na brněnských předměstích a v Dětském divadle Kašpárka Turka. Současně prošel soukromé studium zpěvu ve Filharmonické besedě a herectví u herce Rudolfa Waltera.
Po skončení války se Josef Štefl rozhodl věnovat se herectví profesionálně. V letech 1945 – 1949 studoval dramatické oddělení Státní konzervatoře v Brně. Během studií byl postupně elévem a členem brněnského Svobodného divadla (1945 – 1949). Poté absolvoval základní vojenskou službu, ze které by vyreklamován pro filmové role.
I díky filmovým úspěchům mohl Štefl přijmout angažmá v Divadle na Vinohradech a nebo v Městských divadlech pražských. Herec Štefl však dal přednost svému rodnému městu Brnu. Zde posupně prošel Krajským oblastním divadlem (1950 – 1953) a až do definitivního odchodu na penzi činohrou Státního divadla (1953 – 1991), kde se několikrát uplatnil i jako asistent režie („Anna Kareninová“, „Nepřítel lidu“ a „Sestup Orfeův“). Současně hostoval i v Satirickém divadle Večerní Brno.
Štefl byl hercem civilního a realistického herectví, s nímž především na rozhraní 40. a 50. let slavil největší úspěchy. Ovšem přesto na jevištích ztvárňoval hlavně střední a menší role, kterých dosáhl dvou set.
Různé postavy sehrál v inscenacích „Hamlet IV. aneb Cirkus Elsinor“ (Hamlet), „Okénko“ (Tonda), „Věc Makropulos“ (Janek), „Kupec benátský“ (Princ), „Filip II.“ (Juan), „Loupežník“ (Franta), „Figarova svatba“ (Figaro), „Lucerna“ (Vrchní a Sejtko), „Jánošík“ (Harala), „Othello“ (Šlechtic), „Taková láska“ (Vrchní), „Caesar a Kleopatra“ (Peršan), „Macbeth“ (Banquo), „Vojcek“ (Blázen Karel), „Hamlet“ (Marcellus), „Peer Gynt“ (Knoflíkář), „Král Lear“ (Vévoda z Kornwallu), „Kat“ (Oldřich), „Antonius a Kleopatra“ (Hadač), „Ruy Blas“ (Don Salust), „Matka“ (Nikolaj), „Hlava XXII“ (Korn), „Brouk v hlavě“ (Finache), „Amadeus“ (Franz), „Vajíčko“ (Tanson), „Don Juan“ (Don Carlos), „Já, Claudius“ (Senátor), „Návštěva staré dámy“ (Malíř), „Kočka na rozpálené plechové střeše“ (Doktor Baugh) aj.
Brněnské angažmá zapříčinilo jeho pouhé občasné účinkování ve filmu. Na rozhraní 40. a 50. let si zahrál tři různorodé postavy. Debutoval ve výrazně zahrané titulní úloze zámečníka a napraveného bývalého trestance Tondy Buráně v dramatu VELIKÁ PŘÍLEŽITOST (1949) režiséra K. M. Walló. Na začátku 50. let byl dělníkem a muzikantem Joskou Potměšilem v Kubáskových ZVONECH Z RÁKOSU (1950) a rolníkem v dramatu USMĚVAVÁ ZEM (1952) Václava Gajera.
Po této úloze se před filmovými kamerami na dvacet dva let odmlčel. Opět se před ně vrátil v normalizačních 70. letech jako komunista z Blanska Komárek v tendenčním „historickém“ dramatu DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974) Antonína Kachlíka s Miroslavem Zounarem v úloze poslance Klementa Gottwalda.
A na svoji úplně poslední českou filmovou kreaci si Josef Štefl musel počkat dalších dvanáct let, když dlouhých šestnáct let před smrtí zahrál německého lékaře MUDr. Klause Herrmana v dramatu PĚSTI VE TMĚ (1986) Jaroslava Soukupa. Hrál ve slovenských (ŠERIF ZA MREŽAMI a UHOL POHĽADU) a zahraničních (KAŠPAR HAUSER) filmech.
Více uplatnění než ve filmových ateliérech nalezl v brněnském televizním studiu (GAZDINA ROBA, JEDINÁ NOC, TARELKINOVA SMRT, TÍM HŮŘ, KDYŽ PADNOU, POSLEDNÍ ETAPA, NA ZEMI, MĚSÍČNÍ VÍLA, REZIDENT S FLÉTNOU, PLUKOVNÍK STARBOTTLE A KRÁSNÁ ŽALOBKYNĚ, PAST NA ŠKODNOU a nebo seriál DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY).
V Brně byl často využit i pro rozhlas („Odysseův návrat“, „Divoká kachna“, „Paní Šarlotka“, „Car Fjodor“, „Co mu řekneš, tati?“, „Senátor nepřijímá“, „Cesty mužů“ atp.), dabing (TĚŽKÁ LÉTA, DR. SCHLÜTER, NEMILOSRDNÁ FRONTA, BAGRATION, ČAPAJEV, OPIČÍ KRÁL atd.) a umělecký přednes, četbu a recitaci.
V letech 1960 – 1975 byl pedagogem herectví na brněnské JAMU, kde též režíroval studentská představení (př. „Pohled z mostu“, „Slavík k večeři“, „Figarova svatba“, „Pomsta ruské siroty“, „Omluvte poruchu“, „Jak je důležité míti Filipa“, „Romeo a Jana“ či „Sólo pro bicí“). Kromě toho psal pohádky a verše. Josef Štefl zemřel 14. března 2002 v Brně v nedožitém věku devětasedmdesáti let.
Jaroslav "krib" Lopour
