JAN SVOBODA (nar. 12.9.1940, Jičín – zem. 6.12.2019, Praha) studoval po maturitě obor filmové a televizní dramaturgie a filmové vědy na FAMU (1957–61), kde byl spolužákem řady pozdějších tvůrců československé nové vlny (například Pavel Juráček se o něm zmiňoval ve svých Denících). Na rozdíl od nich se od počátku studia zaměřoval právě na filmovou vědu. Spolupracoval na školních dokumentech Domy z panelů (1959; r. Jiří Menzel) a O jedné partě (1959; r. Karel Němec). Po základní vojenské službě působil jako redaktor v časopise Film a doba (1963–68). V letech 1964–70 studoval jako externí vědecký aspirant estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale z kádrových důvodů nemohl obhájit svou disertační práci Skutečnost nového filmu. Roku 1967 obdržel od svazu FITES s Antonínem Novákem a Galinou Kopaněvovou Cenu Trilobit 1966 za vytvoření odborného časopisu Film a doba. V letech 1968–73 byl pracovníkem badatelského kabinetu Československého filmového ústavu. Po zrušení pracoviště byl spolu s Ivanem Svitákem a Lubošem Bartoškem z politických důvodů propuštěn. Za normalizace působil na termínovaný pracovní poměr nebo na dohodu v Odboru kultury Národního výboru hlavního města Prahy, v Ústavu pro výzkum kultury a v Odboru výzkumu programu Československé televize a diváků v ČSR (1975–78), později byl na termínované poloviční úvazky odborným pracovníkem v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd (1979–87), odkud přešel do Kabinetu pro studium dramatických umění Ústavu pro českou a světovou literaturu (1987–91). Na podkladě mimosoudní rehabilitace nastoupil zpět do oddělení teorie a dějin filmu Českého filmového ústavu respektive Národního filmového archivu (1991–94). Pak již ve svobodném povolání spolupracoval v letech 1994–2003 s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, přednášel na FAMU, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na bratislavské VŠMU. Věnoval se expertní činnosti a byl mimo jiné členem Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie (1997–2003). V roce 1982 složil rigorózní zkoušku z filmové a televizní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (titul PhDr.) a v letech 1999–2004 absolvoval na FAMU externí vědecké studium teorie filmové a multimediální tvorby (titul Ph.D.). Od roku 1959 se zabýval – často navzdory politickým restrikcím – publikační, výzkumnou, lektorskou a překladatelskou prací v oboru filmové (později i televizní) a teorie a kritiky. Dlouhá léta byl lektorem filmových klubů a též členem výboru Pražského filmového klubu (1968–73). Působil v porotách domácích i zahraničních festivalů a od 90. let byl koordinátorem mezinárodních sympozií v rámci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Napsal filmovou povídku, politické drama z 20. let Vrah pro vyslance (1975), jež však nebyla realizována. Po letech práce mu vyšla zásadní kniha Skladba a řád s podtitulem Český teoretik filmu a televize Jan Kučera (Národní filmový archiv, Praha 2007). Objevil se v epizodních rolích filmů O slavnosti a hostech (1965; r. Jan Němec), Žert (1968; r. Jaromil Jireš) a Prodloužený čas (1984; r. Jaromil Jireš), později v experimentálním titulu Národ sobě aneb České moře v osmnácti přílivech (2003; r. Jan Gogola ml.) a účinkoval i v dokumentu Filmová lázeň (205; r. Miroslav Janek). Od mládí byl solitérem, který veškerý svůj čas věnoval práci, a navenek působil podivínsky. Film a přemýšlení o něm pro něj znamenal doslova způsob existence. I ve stáří stále docházel do Knihovny Národního filmového archivu a jako věrný divák do kina Ponrepo. Byl neobyčejně odborně fundovaný, ale nedával to příliš najevo. Působil jako nesmírně skromný člověk, který stoicky snášel svou osamělost, zároveň však měl osobitý smysl pro humor. Vyznačoval se zvláštní dikcí hlasového projevu, jež zdůrazňovala jeho odlišnost od ostatních. -tbk-
