Žert

Jak kniha, tak film jsou rozporuplné, samozřejmě hlavní hrdina je hajzlík, ale stejně tak doba a lidé kolem něho jsou hajzlíci, a daleko větší. Kdo může srovnávat? Jenže tady najednou máme i možnost srovnání s černými barony, v protikladu k moravským lidovým písničkám, a najednou to kruté podobenství (on ani Kundera nic jiného neumí, než krutá, mrazivá podobenství, v nichž se promítá jeho zhrzenost) má i něco navíc. Současnost se prolíná s minulostí o to děsivěji. Jirešova dokonalá, minimalistická a úsporná režie celé vyznění pak jenom podtrhují. Jediné, co mi vadilo na knize i filmu, je blbost hlavního hrdiny, který si nezjistil skutečný stav věci před tím, než se začal "mstít". (28.10.2012)

Milan Kundera je môj najobľúbenejší český spisovateľ. Jeho Žert ma fascinoval už v roku 1969, kedy som ho čítal po prvý krát. Aj s filmom som bol spočiatku spokojný. Len som nemal k nemu napísaný komentár. Tak som si ho pozrel opakovane a doplatil na to stratou jednej hviezdičky. Je v ňom priveľa folklóru, pétepákov a manifestácií a na druhej strane mi tam chýba Lucie, viac vnútorného sveta Ludvíka Jahna a asi by som bol aj spokojnejší s jeho iným predstaviteľom. Uznávam, že Žert je ťažko sfilmovateľný aj keď sa jeho autor podieľal na scenári. Táto tematika je pre moju generáciu pomerne živá a každý falošný tón, každú nepresnosť vnímame citlivejšie, ako napr. naši potomkovia. Preto výsledok považujem iba za ľahký nadpriemer. (01.11.2013)

Vrcholná adaptace Kunderova románu, Jaromil Jireš přesně postihl ducha Kunderova textu a přidal magický černobílý obraz českého filmu šedesátých let, který si s narativním světem Milana Kundery dobře rozumí. Všechny ostatní filmové (i zahraniční) adaptace už se s Kunderovými texty výrazně míjí... Ten závěrečný Somrův beznadějný pohled...ten v sobě obsahuje všechnu bezvýchodnost nikdy neproběhlého vyrovnání se s komunistickou minulostí... (28.04.2007)

Osekání Kunderova geniálního románu pouze na Ludvíkův úhel pohledu byl pro potřeby filmovosti výsledného díla pravděpodobně nezbytný krok. Díky němu není Jirešův film pouhou zdařilou ilustrací předlohy, ale svébytně fungující adaptací, ve které pochmurné zacyklení osudu hlavního hrdiny vyniká o to zřetelněji. Dialog s minulostí v první polovině je krystalicky čistým vítězstvím filmového média. 90 % (20.10.2017)

Nesúď, lebo sám budeš súdený. Nekrivdi nikomu slovom ani činom, lebo môže byť ukrivdené Tebe. Zase, na druhej strane pomsta chutí najlepšie vychladnutá. "Tak teda hop, prečo nevyužiť príležitosť?", povie si školskou straníckou čistkou zomletý bývalý vysokoškolák, pre ktorého nevinný pohľadnicový žart znamenal šesťročnú cestu pomocnými technickými prápormi a uránovými baňami v Jáchymove. Čo však z toho ak namiesto zdania, že pomsta bude chutiť ako iskrivo vychladené šampanské sa dostaví len pohár vyprchanej jedovatožltej malinovky? Jireš sa parádne vyrovnal s prelínaním prostredia súčasnosti s minulými spomienkami, pričom strihom zdôraznil, aká situácia vyvolala reminiscencie na priebeh stalinského zväzácko straníckeho súdu a jeho chmúrne dôsledky. (08.01.2014)