Steve Irwin

"Karanténa je důležitá! Nezahrávejte si s tím!"

Stephen Robert Irwin se narodil na konci února roku 1962 v australské Viktorii manželům Lyn a Bobovi Irwinovým (mimochodem přesně v den Lyniných narozenin). O osm let poté se jeho rodina přestěhovala do Beerwahu v Queenslandu, kde si založili malý plazí park Queensland Reptile and Fauna park, v němž také žili. Pro veřejnost jej otevřeli na začátku roku 1973. Steve žil mezi mnoha různými zvířaty, sleduje jejich život i smrt a staraje se o ně naučil se je milovat a tak byl samozřejmě nadšený i z dárku k šestým narozeninám, z obrovské krajty dlouhé víc jak 3,5 metru. Když všechny ostatní děti běhaly a vyváděly různé lotroviny, Steve chytal ryby a myši pro své milované krokodýly a hady.

Jeho otec Bob byl nadšený plazofil a svého syna naučil všechno o jejich životě, počínání, zajímavostech nebo třeba i jak skočit do řeky a polapit pětimetrovou hladovou obludu v noční tmě a ve věku devíti roků. Dnes mají ve své zoo nějakých sto zvířat, jež všechny vlastnoručně chytili a také se tím samozřejmě vždycky pyšnili.

"Nikdo na světě nebyl jako on. Vypadal jak Tarzan ochraňující přírodu, superhrdina v nadživotní velikosti." Terri Irwin

Když Steve trochu vyrostl, přihlásil se dobrovolně do programu Queensland Governments East Coast Crocodile Management, jež mu umožnilo trávit mnoho měsíců na zapomenutých lokalitách uprostřed ničeho (severní Queensland), kde pozoroval, značkoval a ručně chytal další desítky a stovky krokodýlů, které následně přesídlovali do chráněných rezervací. Podle záznamů se stal nejúspěšnějším účastníkem programu.

Jeho filmová kariéra se počíná vlastně již rokem 1990, kdy náhodou potkal starého přítele televizního producenta Johna Staintona točícího několik reklam v plazím parku Irwinových. Ten se rozhodl o Steveovi natočit krátký dokument, ale jeho originální a nadšené vyprávění o zvířatech původní nápad přeměnilo v jiný. O necelé dva roky později vznikl dokument Lovec krokodýlů, jenž zaznamenal takový úspěch, že v následujících třech letech se natočilo na sedmdesát pokračování pro Discovery Channel. Pak přišlo Croc files, Croc diaries a mnoho dalších přírodopisných sérií.

"Tihle Hitleři používají vědu jako zástěrku továrny na peníze zvanou zvířecí porno. A tak kdykoliv zavraždí nějaké naše zvíře a označí to za nutné zlo, bojuju proti tomu. Od kdy zachránilo divoká zvířata jejich zabíjení a používání jako oblečení? Jsou lidé, kteří mají cigarety v pouzdrech z gorilích tlap, odpadkové koše ze sloních nohou se slonovinovými ornamenty, kteří nosí leopardí kožešiny Nekupujte tyhle věci! Pak tu nebude žádný černý trh a nikdo nebude vraždit chráněná zvířata. Máme umělé kůže i kožešiny a domestikovaná zvířata chovaná pro jídlo, tak proč bychom museli zabíjet divoká zvířata kvůli makabrózním choutkám nějakých boháčů?"

Roku 1991 odešli Steveovi rodiče do zaslouženého důchodu a tak od nich převzal vedení rodinného podniku a okamžitě jej rozšířil a přejmenoval na Australian Zoo. V tom roce také potkal životní lásku Terri Raines z Oregonu na jednom z vystoupení v zoo, když krotil krokodýla. Terri sdílela jeho nadšení pro zvířata i jejich ochranu a často s ním vystupovala i v dokumentech a zoo. Jejich líbánky, kde se však spíše lovili krokodýli, se staly první epizodou seriálu Lovce krokodýlů. Měli spolu dvě děti, Bindi Sue (*7/1998) a Roberta Clarence (*12/2003). Bindi, jež se jmenuje podle Steveových dvou milovaných zvířat slanovodního krokodýla a bullteriéra, se paradoxně bojí žlutých papoušků kakadu, protože ji ve čtyřech letech jeden napadl, ale černí jí nedělají žádné problémy. Jejím mazlíčkem je černý kakadu Ularoo. Robert se jmenuje podle Steveova otce a Terrina dědy.

"Tohle je můj největší odkaz světu! Musíme si být vědomi toho, čím je Austrálie. Nejrovnější národ na matičce Zemi! Je to sakra rovná země a jemináčku, my v tom neumíme pořádně chodit! Měli bychom jíst hovězí a jehněčí a ne klokaní a krokodýlí. Ti jsou totiž důvodem, proč do Austrálie ještě jezdí nějací turisté. Oni jsou těmi ikonami našeho turismu!"

Jeho úspěch byl nevídaný. Živý, entusiasmem oplývající přístup, nadšený pohled a schopnost pro hada skočit i přes plot z něj udělaly světoznámého dokumentaristu, kterého brzy několik dalších začalo napodobovat. Přesto vše, co Steve dělal bylo pro dobro zvířat. Založil Steve Irwin Conservation Foundation (přejmenovaná později na Wildlife Warriors Worldwide), dodal počáteční vklad nutný pro vznik International Crocodile Rescue a neustále přispíval Iron Bark Station Wildlife Rehabilitation Centre i jiným. Angažoval se v mnoha projektech na ochranu a pomoc zvířatům, za všechny například akce na podporu a porozumění náročným australským karanténním zákonům na dovoz a vývoz zvířat (veškerý zisk šel na nadaci). V zoo udělal několik úprav, předně Animal Planet Crocoseum (název napoví), umělý deštný prales a také Tiger Temple (v roce 2002 Australian Zoo označili turisté za nejlepší atrakci Queenslandu). Plánoval otevřít pobočku v Las Vegas a později případně i v dalších větších městech celého světa.

"Jemináčku chlape. Je mnohem snazší jednat s krokodýly nebo západním diamantovým chřestýšem, než s producenty a jinými funkcionáři a ostatními žraloky z celého toho MGM podniku!"

První skutečně filmové krátké “předstírání“ si prožil v komedii Eddieho Murphyho Dr. Dolittle o veterináři schopném rozumět zvířatům. O rok později už ale hrál dokonce hlavní roli v bláznivém mišmaši Lovec krokodýlů (film vydělal trojnásobek svého rozpočtu 33 milionů $), kde Steve hraje sebe, ale je považován CIA za tajného agenta. Většina jeho zisků z filmování šla na všemožné dobročinné organizace pomáhající zvířatům.

Roku 2001 mu australská vláda udělila Jubilejní medaili za celosvětovou ochranu přírody a přínos australskému turismu. 2004 mu jen těsně uniklo prvenství v soutěži Australan roku, když místo něj vyhrál kapitán kriketového mužstva Steve Waugh. Nedlouho před smrtí byl jmenován pomocným profesorem na University of Queensland's School of Integrative Biology. Také po něm pojmenovali jeden druh želvy, Elseya Irwini.

"Jemináčku!"

Stejně jako většina ostatních známých tváří, ani Steve se neubránil několika menším kontroverzím, kdy se na něj například v roce 2004 vrhla obrovská kritika, že krmil volného krokodýla se svým měsíčním synem v ruce. Steve se odmítl veřejnosti za toto faux pas omluvit a s ženou zastávali názor, že žádné nebezpečí nehrozilo, a že byl plně pánem situace. Australské úřady sice žalobu stáhly, ale změnili zákonodárství, takže nyní žádné děti ani samotní necvičení dospělí nesmí do krokodýlích ohrad vstoupit.

Ještě téhož roku byl obviněn, že se dostal při točení dalšího dokumentu pro televizi příliš blízko k tučňákům, tuleňům a velrybám v Antarktidě a tak je vyrušoval. I tentokrát měl štěstí a před soud nemusel. Jenže jak se říká, štěstí je prodejná děvka, a tak se při třetím podobném incidentu nechalo koupit někým jiným. "Dostal se nad rejnoka. Ten se zastavil a otočil a prudce zvedl svůj ocas s bodcem a ten Stevea zachytil přímo do hrudi. Je to obranné chování. A Steve ten bodec vytáhl a do minuty byl mrtvý." John Stainton, který vše sledoval skleněným oknem na lodi Když Steve na začátku září točil jeden z dílů dokumentární série Ocean's Deadliest na Velkém bariérovém útesu v Austrálii, plaval příliš blízko jednoho 30 cm velkého rejnoka, který se ohnal svým deseticentimetrovým jedovým bodcem a trefil jej přímo do srdce. Přestože byl okamžitě převezen do nemocnice na Low Isle, doktoři již nemohli dělat nic, než konstatovat smrt. O měsíc později se totéž stalo jinému muži na Floridě, ten si ale bodec ze srdce nevytáhl a přežil.

O Steveově smrti existuje nahrávka, takže žádné nejasnosti nejsou (už dávno přikázal své posádce, ať neustále filmují, že když bude potřebovat pomoc, tak si řekne). Přestože se objevily určité kachny o tom, že ji uvedou do jeho poslední dokumentární série, manželka Terri to striktně odmítla a i producent Stainton řekl, že ta páska by měla být zničena.

"Jestli se mi někdy něco stane, lidé řeknou: My věděli, že ho ti krokouši dostanou!"

J "monolog" D