Rosanna Schiaffino

Italská herečka Rosanna Schiaffino pocházela z Janova, kde také vyrůstala v dobře situované rodině a ve čtrnácti letech začala vítězit v místních soutěžích krásy, mezitím soukromě studovala herectví. Následně se objevila na titulních stranách několika časopisů a její mladistvá krása oslovila producenty z filmové společnosti Cinecittà. Jako řada jiných dívek musela překonat odpor otce, naopak ji podporovala matka a v roce 1956 odjela Rosanna do Říma na kamerové zkoušky a vzápětí se objevila v menších rolích ve dvou filmech.

Zlomem v její herecké kariéře bylo setkání s režisérem Francescem Rosim, jenž jí poskytl hlavní roli ve svém filmu VÝZVA (La sfida, 1958), který bodoval na italských filmových přehlídkách. Po úspěchu tohoto filmu a následné účasti ve dvou snímcích s Marcellem Mastroiannim (HEKTAR NEBE – Un ettaro di cielo, 1958; FERDINAND I., KRÁL NEAPOLSKÝ – Ferdinando I. re di Napoli, 1959) se o ni začali zajímat i producenti z jiných zemí. Ve francouzsko-italské koprodukci DIVOKÁ NOC (La notte brava, 1959) vytvořila ústřední pár s Laurentem Terzieffem a práce ve Francii se pro ni v následující dekádě stala stejně samozřejmou jako natáčení v Itálii.

Během šedesátých let natočila Rosanna Schiaffino přes dvacet filmů, nejen v Itálii, ale také ve Francii, Británii nebo Německu. Z její francouzské filmografie je u nás dobře známý dobrodružný romantický film VE SLUŽBÁCH KRÁLE (Le miracle des loups, 1961), v němž byla partnerkou Jeana Maraise, historický kostým oblékla také v životopisném snímku LAFAYETTE (1961). V americké produkci natočila v Itálii film DVA TÝDNY V JINÉM MĚSTĚ (Two Weeks in Another Town, 1962), hvězdné mezinárodní obsazení pak doplnila v britském válečném filmu VÍTĚZOVÉ (The Victors, 1963), v Británii pak dostala ještě velkou příležitost v historickém titulu DLOUHÉ LODĚ VIKINGŮ (The Long Ships, 1964). Tady byl jejím partnerem Sidney Poitier a ve světě filmu šlo v té době o ojedinělou mileneckou dvojici černoch-běloška.

V roce 1963 se Rosanna Schiaffino provdala a jejím manželem se stal filmový producent Alfredo Bini (1926-2010), později se jim narodila dcera Annabella (*1969). Rosanna pak pochopitelně hrála ve filmech, které její manžel produkoval, byl to například životopisný snímek EL GRECO (1966). Točila také ve Španělsku, znovu v žánru biografie historické osobnosti (SIMON BOLÍVAR, 1969). V té době však její věhlas začal slábnout a zájem o ni značně poklesl. Ještě počátkem sedmdesátých let vytvořila sice ještě několik větších rolí, doba velkých mezinárodních projektů šedesátých let odezněla a v následujících letech se Rosanna Schiaffino musela spokojit již jen s prací v Itálii (FEŠÁK ETTORE – Ettore lo fusto, 1972; SVĚDEK MUSÍ MLČET – Il testimone deve tacere, 1974). Poslední hlavní roli hrála ve volné variaci na román Deset malých černoušků od Agathy Christie (L′ASSASSINO HA RISERVATO NOVE POLTRONE, 1974).

Před filmovou kamerou stála Rosanna Schiaffino naposledy v roce 1976, o rok později se rozvedla s Alfredem Binim a o pár let později začala plnit stránky bulvárního tisku díky novému vztahu s dědicem ocelářského impéria Giorgiem Enricem Falckem (1938-2004), který se kvůli ní rozvedl s Annou Cataldi. V roce 1982 se oženil s Rosannou, již rok předtím se jim narodil syn Guido Nanni Falck (*1981). Když se v roce 1991 rozvedli, spory o péči o syna a další podrobnosti z jejich soukromého života začaly znovu pronikat do médií. V té době Rosanna zjistila, že je vážně nemocná a svůj boj s rakovinou prsu rozšířila i do charitativních aktivit. Zemřela 17. října 2009 v Miláně v nedožitých sedmdesáti letech.

Pavel "argenson" Vlach