Yoko Tani

Japonská kráska Yoko Tani patřila v padesátých a šedesátých letech 20. století k hvězdám západoevropského filmu, filmoví kritici jí spíše než talent přiznávali krásu a režiséři si ji oblíbili jako vhodnou zástupkyni východoasijského etnika do různých odnoží dobrodružného žánru. Yoko Tani se narodila v Paříži, kde její otec působil jako atašé na japonském velvyslanectví. Dětství strávila v Tokiu, po válce se ale vrátila do rodné Francie a původně se věnovala tanci. Brzy ji začali vyhledávat filmaři pro menší role Japonek, Číňanek a Vietnamek, poprvé stála před kamerou v rámci francouzského dramatu PODVODNÉ OBCHODY (Marchandes d′illusions, 1953).

Na festivalu v Cannes v roce 1955 se Yoko Tani setkala s francouzským hercem Rolandem Lesaffre (1927-2009), za nějž se o rok později provdala, několikrát se spolu setkali také před kamerou. Rozvedli se v roce 1962. Zatímco v dalších francouzských filmech se musela Yoko Tani spokojit s podružnými rolemi, do širšího povědomí začala pronikat koncem padesátých let mimo jiné díky americkým filmům natáčeným v Evropě (TICHÝ AMERIČAN – The Quiet American, 1958).

V mezinárodním měřítku prorazila s britským milostným příběhem odehrávajícím se za druhé světové války ve Východní Asii VÍTR NEUMÍ ČÍST (The Wind Cannot Read, 1958), v němž hrála hlavní roli po boku Dirka Bogarda. V koprodukčním projektu NEVINNÍ DIVOŠI (The Savage Innocents, 1959) hrála s Anthony Quinnem; tento film byl uveden na festivalu v Cannes, pozornost mu ale přinesla spíše jen technická stránka. Hrála také v Japonsku, a to nejen v japonských filmech, ale například i v americké komedii MOJE GEJŠA (My Geisha, 1962) spolu se Shirley McLane a Yvesem Montandem.

Pozoruhodnou položkou ve filmografii Yoko Tani je film MLČÍCÍ HVĚZDA (Der schweigende Stern, 1960). Do tohoto sci-fi příběhu byla přizvána východoněmeckými tvůrci a vytvořila zde hlavní roli japonské lékařky po boku českého herce Oldřicha Lukeše. Počátkem šedesátých let se začala výrazně prosazovat v Itálii, kde odehrála několik velkých rolí ohrožených exotických krásek v dobrodružných filmech (MARCO POLO, 1962; TATARSKÁ PRINCEZNA – Ursus e la ragazza tartara, 1962). Znovu pracovala také pro hollywoodskou produkci a s Deanem Martinem hrála v komedii KDO TO SPAL V MÉ POSTELI? (Who′s Been Sleeping in My Bed?, 1963).

V různých koprodukcích několika zemí se pak v 60. letech přeorientovala na tehdy oblíbený špionážní žánr a i tady dostala velké příležitosti (ŠPIÓNI MILUJÍ KVĚTINY – Le spie amano i fiori, 1966). Mezitím hrála také v televizních seriálech, koncem šedesátých let se ale začala stahovat do soukromí a poslední menší roli hrála v Hunnebelově komedii ÇA FAIT TILT (1978). Na místě je také připomenout, že kromě filmu a televize hrála Yoko Tani i divadlo. Poslední léta života strávila Yoko Tani v Paříži a věnovala se malování. Zemřela následkem rakoviny 3. července 1999 ve věku 67 let.

Pavel "argenson" Vlach