Reklama

Reklama

Mario Bonnard

nar. 21.06.1889
Řím, Itálie

zem. 22.03.1965 (75 let)
Řím, Itálie

Biografie

Italský filmař Mario Bonnard zazářil nejprve jako herecká hvězda němého filmu, později se prosadil jako dlouholetě uznávaný režisér. Pocházel z Říma a svou příslušnost k italské metropoli jako správný patriot vždy rád zdůrazňoval. Studoval školy s technickým zaměřením, ale již ve dvaceti letech se začal uplatňovat v kinematografii, jeho herecký podíl je poprvé doložen u němé italské adaptace Shakespearovy hry OTHELLO (1909). Herecký potenciál v něm objevil režisér Mario Casey, který následně založil vlastní filmovou společnost založenou na úspěších titulů s Mariem Bonnardem, z nich je na místě jmenovat alespoň titulní roli v SATANOVI (Satana, 1912).

V roce 1915 narukoval Mario Bonnard na frontu a zúčastnil se první světové války, po návratu do Říma znovu točil filmy, kolem roku 1920 začal i sám režírovat, jako herec se před kamerou objevil naposledy v roce 1925 v režii svých vlastních filmů TEODORO E SOCIO (1925) nebo IL TACCHINO (1925). Počátek zvukového filmu zastihl Bonnarda v Německu, kde tehdy působil. Po roce 1930 se sice vrátil do Itálie, ale krize italské kinematografie jej přiměla k odchodu do Francie, kde pak jako režisér točil několik let francouzské filmy i jejich německé verze (FRA DIAVOLO, 1931; SVĚT CHCE BÝTI KLAMÁN – Tre uomini in frack, 1932).

K definitivnímu návratu do vlasti se Mario Bonnard odhodlal až v roce 1935, kdy ve Francii natočil komedii SVATEBNÍ POCHOD (La marche nuptiale, 1935) a pak vzápětí v Itálii její italskou verzi (La marcia nuziale, 1936). V Itálii pak s úspěchem točil historické a životopisné filmy (MARCO VISCONTI, 1941; ROSSINI, 1942), v dramatickém žánru poskytl příležitost významným divadelníkům starší generace jako byla Emma Gramatica (JEANNE DORÉ, 1938) nebo Ruggero Ruggeri (NŮŠE OTCE MARTINA – La gerla di papa Martin, 1940), spolupracoval i s českými tvůrci, s nimiž se seznámil v době předchozího působení v Německu a Francii, k filmu HRABĚ BRÉCHARD (Il conte di Bréchard, 1938) například přizval kameramana Václava Vícha.

I po válce točil Bonnard alespoň jeden film ročně, a i když měl vyšší umělecké ambice v dramatickém žánru, větší úspěch mu přinesly komedie, například s Albertem Sordim (PROMIŇ, DĚDEČKU – Mi permette, babbo, 1956; GASTONE, 1960). Poslední Bonnardovy počiny spadají do éry tzv. sandálu a meče, na rozdíl od pozdější levné nadprodukce tohoto typu filmů však alespoň projevil snahu s omezenými prostředky konkurovat americkému importu a z jeho posledních prací je i zřetelná dlouholetá praxe (AFRODITA, BOHYNĚ LÁSKY – Afrodita, dea dell′amore, 1958; POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ – Gli ultimi giorni di Pompei, 1959).

Mario Bonnard zemřel v Římě 22. března 1965 ve věku 75 let následkem srdeční slabosti. U filmu našel bohaté uplatnění i jeho starší bratr, hudební skladatel Giulio Bonnard (1885-1972).

Pavel "argenson" Vlach

Režisér

Filmy
1961

Masnadieri, I

1960

Gastone

1959

Poslední dny Pompejí

1958

Afrodite, dea dell'amore

1956

Mi permette, babbo!

1955

Ladra, La

1954

Hanno rubato un tram

 

Tradita

1953

Frine, cortigiana d'Oriente

Reklama

Reklama

1952

Figli non si vendono, I

 

Tormento del passato

1951

City of Pain

 

Stasera sciopero

 

Ultima sentenza, L'

1950

Il voto

 

Margherita da Cortona

1949

Disillusion

1948

Città dolente, La

1946

Addio, mia bella Napoli!

1945

Che distinta famiglia!

 

Ratto delle sabine, Il

1943

Campo de' fiori

1942

Avanti c'è posto

 

Rossini

1941

Il re si diverte

 

Marco Visconti

1940

Il ponte dei sospiri

 

L'uomo del romanzo

 

La fanciulla di Portici

 

La gerla di papà Martin

1939

Frenesia

 

Io, suo padre

 

Papà per una notte

1938

Il conte di Bréchard

 

Jeanne Doré

1937

Il feroce Saladino

1936

Albero di Adamo, L'

 

La marcia nuziale

 

Trenta secondi d'amore

1935

Marche nuptiale, La

 

Milizia territoriale

1933

Il trattato scomparso

 

Le masque qui tombe

 

Masque qui tombe, Le

 

Tre uomini in frack

 

Ève cherche un père

1932

Cinque a zero

 

Pas de femmes

 

Trois hommes en habit

1931

Fra Diavolo

 

Fra Diavolo

1930

Chevaliers de la montagne, Les

 

Der Sohn der weißen Berge

 

Heiligen drei Brunnen, Die

1929

Anschluß um Mitternacht

1928

Das letzte Souper

 

Die Sünderin

 

Kampf ums Matterhorn, Der

1927

Der goldene Abgrund

1926

Die Flucht in den Zirkus

1924

Maschera che ride, La

 

Teodoro e socio

1923

A morte! Signor ladro

 

La gerla di papà Martin

 

Tacchino, Il

 

Trittico, Il

1922

I promessi sposi

1921

L'amico

1920

Fauno di marmo, Il

 

L'amica

 

Milione, Il

 

Morte piange, ride e poi..., La

 

Papà Lebonnard

 

Stretta, La

1919

Germana

 

Mentre il pubblico ride

 

Passa la ruina

1918

Il rifugio dell'alba

 

Pupille nell'ombra

1917

Altro io, L'

 

Strage degli innocenti, La

Scenárista

Herec

Ovládací panel

Reklama

Reklama