Slovenský scenárista a režisér Eduard Grečner pochází z Kopčan na moravsko-slovenském pomezí. Již za studia na gymnáziu v nedaleké Skalici (od r. 1946) začal publikovat básně, kteréžto činnosti se pak věnoval ve svém životě i nadále. Také zde režíroval školní divadlo, což vedlo k tomu, že z gymnázia pak přešel v letech 1950–1954 na studium režie pražské FAMU, kde měl studovat pod vedením Václava Wassermana. Bohužel záhy onemocněl tuberkulózou, což vedlo k přestupu na „méně náročnou“ fakultu scenáristiky a dramaturgie u Miloše V. Kratochvíla.
Po absolvování začal v roce 1954 pracovat jako dramaturg, režisér a scenárista v bratislavských filmových ateliérech v Kolibě, kde si zahrál v několika filmech i jako herec. Mimo literární a scenáristickou činnost se věnoval i svému oboru. Nejprve působil jako asistent režie u svého spolužáka Štefana Uhera, například u filmu Slnko v sieti. Jako svůj první samostatný film pak natočil v roce 1964 nepříliš úspěšný Každý týždeň sedem dní. Mnohem lepší pak už byl následujícího roku Nylonový měsíc a zvláště pak v roce 1967 film Drak sa vracia. V roce 1968 podepsal výzvu deníku Smena k pasivní rezistenci kvůli okupaci a svůj podpis nikdy neodvolal.
Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. V roce 1971 byl odvolaný z natáčení televizního filmu Šampaňské a od té doby mohl až na jednu výjimku dlouhých dvacet let pracovat jen v dabingu. Po roce 1989, kdy se stal mimochodem předsedou Slovenského filmového svazu, vytvořil dva filmy. V roce 1993 režíroval snímek Pozemský nepokoj a v roce 1996 pak Jaškov sen.
V devadesátých letech také působil jako pedagog na Univerzitě Cyrila a Metoděje v Trnavě a na Fakultě dramatických umění v Bánské Bystrici. Po roce 2000 se pak už věnoval opět jen dabingu a básnické a literární tvorbě – „Absolútna žena“ (2004), „Zakázaná zóna“ (2006) a „Drevený bocian Otta Bartoňa“ (2011). Je rovněž autorem publikace „Film ako voľný verš“ (2015), zabývající se významnými osobnostmi autorského filmu.
Hombre8
