Biografie
Italská herečka Tina Pica se od mládí věnovala hlavně divadlu, teprve v závěrečné fázi své kariéry odehrála několik desítek vedlejších i několik hlavních rolí ve filmu. Pocházela z Neapole a její vlastní jméno bylo Concetta Annunziata Pica. V rodné Neapoli také začínala s divadlem a připojila se ke společnosti slavné trojice sourozenců de Filippo. S filmem přišla do kontaktů poprvé ještě v němé éře za první světové války, kdy ji do svých dvou filmů obsadila první italská režisérka Elvira Notari.
K práci pro film se Tina Pica vrátila až ve třicátých letech, ovšem zatím jen sporadicky. Díky sourozencům Eduardovi a Peppinovi de Filippo se spolu s nimi objevila v Cameriniho filmu TŘÍROHÝ KLOBOUK (Il cappello a tre punte, 1934). S de Filippovými pak hrála ještě v komedii MARKÝZ RUVOLO (Il marchese di Ruvolito, 1939. Po válce hrála v dramatu ZTRACENI VE TMĚ (Sperduti nel buio, 1947) a teprve tehdy začala její plodná aktivita před kamerou. Stala se vyhledávanou představitelkou vedlejších postav prostých žen z jižní Itálie s patřičnou dávkou humoru.
Střídala role hašteřivých venkovanek i upjatých tetiček a nejvíce ji proslavila postava hospodyně Caramelly v trojici legendárních komedií CHLÉB, LÁSKA A FANTAZIE (Pane, amore a fantasia, 1953), CHLÉB, LÁSKA A ŽÁRLIVOST (Pane, amore e gelosia, 1954) a CHLÉB, LÁSKA A… (Pane, amore e…, 1955). Za druhý jmenovaný film ji v této roli odměnil Italský syndikát filmových novinářů Stříbrnou stuhou za nejlepší herecký výkon ve vedlejší úloze. V této době byla Tina Pica velmi vytíženou filmovou herečkou a točila několikrát ročně, dočkala se i několika titulních rolí (PŘIJEDE TETA Z AMERIKY – Arriva la zia d′America, 1956; BABIČKA SABELLA – La nonna Sabella, 1957).
Velkými hereckými úkoly v nenáročných komediích ji pověřoval především režisér Roberto Bianchi Montero, dostala ale i příležitost pracovat s nejvýznamnějšími osobnostmi italské kinematografie. V režii Luigi Zampy se objevila v dramatu PROCES PROTI MĚSTU (Processo alla citta, 1954), diváci si jí pamatují také díky de Sicově povídkovému filmu ZLATO NEAPOLE (L′oro di Napoli, 1954). Tina Pica natočila více než šedesát filmů a svou hereckou kariéru uzavřela důstojně nevelkou rolí babičky v jednom z nejslavnějších počinů italské poválečné kinematografie VČERA, DNES A ZÍTRA (Ieri, oggi, domani, 1963).
Tina Pica zemřela v Neapoli 16. července 1968 ve věku 84 let.