foto

Saturnin Fabre

  • nar. 4.4.1884
    Sens, Francie
  • zem. 24.10.1961 (77 let)
    Montgeron, Francie

Biografie

V meziválečné a poválečné francouzské kinematografii patřil Saturnin Fabre k nejvýznamnějším představitelům vedlejších rolí, v nichž zúročil svou předchozí dlouholetou praxi v divadle. Jeho rodina pocházela z jižní Francie, Saturnin se ale narodil ve městě Sens nedaleko od Paříže. V divadle hrál již ve dvanácti letech a svět jeviště ho okouzlil, herectví vystudoval na pařížské konzervatoři a absolvoval v roce 1902 s první cenou v oboru komedie. Ve svých začátcích se uplatnil i jako autor a interpret vlastních skečů v kabaretech, byl také zdatným hráčem na klarinet a skládal písně.

V divadle se uplatnil jako univerzální herec, střídal klasická dramata s bulvárním repertoárem, účinkoval také v operetách, jeho působištěm byly především scény Théâtre de la Porte Saint Martin a Théâtre de l'Odéon, pohostinsky vystoupil ve slavné Comédie Française, před první světovou válkou absolvoval i turné po jižní Americe. Již v roce 1911 se objevil i před filmovou kamerou, ale i když pak natočil několik němých filmů s režiséry zvučných jmen (Jacques de Baroncelli, Henri Fescourt atd.), zatím se filmovému herectví spíše vyhýbal. Přes nesporné herecké kvality dosáhl popularity mezi pařížským obecenstvem až ve dvacátých letech, kdy se stal hvězdou divadla Théâtre des Variétés.

Plodnou spolupráci s filmaři navázal Saturnin Fabre až počátkem třicátých let, kdy do filmu dorazil zvuk. Jeho prvním zvukovým filmem byl muzikál LA ROUTE EST BELLE (1930) a brzy se stal hojně vyhledávaným hercem středně velkých rolí. Ještě v první polovině třicátých let vystupoval v divadle (Théâtre de la Michodière), nakonec ale jeviště zcela opustil, aby se naplno mohl věnovat filmování. Stal se velmi vytíženým a koncem třicátých let stíhal točit i deset filmů ročně. Jeho věčně zamračená tvář s perfektním verbálním projevem obohatila řadu tehdejších titulů dramatického i komediálního žánru, vzhledem k početné produkci se pochopitelně objevil i v mnoha průměrných filmech.

Z filmů vyšších kvalit nebo těch úspěšnějších připomeňme Allégretovu adaptaci populární divadelní frašky HOTEL TOUHY SRDCE (L'hôtel du libre échange, 1934), kde hrál s Fernandelem, po jehož boku pak vytvořil ještě další větší role v komediích IGNACE (1937) nebo KLUB NÁPADNÍKŮ (Le club de soupirants, 1941). Z dalších dobově oblíbených veseloher připomeňme DEVĚT SVOBODNÝCH (Ils étaient neuf célibataires, 1939) v režii Sachi Guitryho. Stejně zajímavé příležitosti dostával ale i v dramaticky laděných filmech, menší roli hrál ve slavném PEPÉ LE MOKO (1937), jednu z hlavních rolí bohatého statkáře Rossignola ztvárnil v příběhu z první světové války RUKOJMÍ (Les otages, 1939). Ze spolupráce s režiséry zvučných jmen stojí za zmínku i L'Herbierův nevšedně pojatý film BÁJEČNÁ NOC (La nuit fantastique, 1942).

Za války se Saturnin Fabre objevoval spíše v únikových žánrech, byly to například muzikály (SLEČNA SWING – Mademoiselle Swing, 1942), v několika komediích dostal i hlavní roli, významově se ale jedná o podružné položky jeho bohaté filmografie (BÍLÝ KOS – Le merle blanc, 1944). K umělecky hodnotnějším úkolům se Fabre dostal znovu po válce, věrohodný výkon v jedné z hlavních rolí podal v prvním filmu obracejícím pozornost k tématice protifašistického odboje VEČER ČEKEJTE PŘÍTELE (Un ami viendra ce soir, 1946). Objevil se také ve slavném Carného filmu BRÁNY NOCI (Les portes de la nuit, 1947) nebo v mimořádně úspěšné komedii ZVONOKOSY (Clochemerle, 1947). Poslední hlavní roli hrál v Grangierově komedii MALÍ CARDINALOVÉ (Les petites Cardinal, 1951), v této době se ale postupně začal stahovat do soukromí, aby se mohl starat o svou nemocnou manželku.

Svou filmovou kariéru zakončil Fabre v sedmdesáti letech komedií SCHODIŠTĚ PRO SLUŽEBNICTVO (Escalier de service, 1954), po úmrtí manželky v roce 1957 rezignoval na dění kolem sebe a žil zcela osaměle. Zemřel následkem plicní embolie ve svém domě v Montgeronu poblíž Paříže 24. října 1961 ve věku 77 let. V následujícím roce mu pak vzdali posmrtný hold účastníci mezinárodního festivalu v Cannes.

Pavel "argenson" Vlach

Herecká filmografie

Filmy

1954 C'est la vie parisienne
Escalier de service
1953 Carnaval
L'ennemi public n° 1
Virgile
1952 La Fête à Henriette
1951 Petites Cardinal, Les
1950 La Dame de chez Maxim
Mariage de Mademoiselle Beulemans, Le
Miquette a její matka
Rome express
1949 Docteur Laennec
Veuve et l'innocent, La
1948 Kdyby mládí vědělo
Zvonokosy
1946 Brány noci
Christine se marie
J3, Les
Lunegarde
On demande un ménage
Ploum ploum tra la la
Večer čekejte přítele
1945 Fausse alerte
Jeux de femmes
1944 Merle blanc, Le
1943 Ailes blanches, Les
Jeannou
Marie-Martine
Soleil de minuit, Le
1942 La Nuit Fantastique
Mademoiselle Swing
1941 Le Club des soupirants
Ne bougez plus
1940 Battement de coeur
Cavalcade d'amour
1939 Esclave blanche, L'
Ils étaient neuf célibataires
Les otages
Monsieur Brotonneau
1938 Belle étoile
Cantinier de la coloniale, Le
Dompteur, Le
Gargousse
Le Récif de corail
Tricoche et Cacolet
Voleur de femmes, Le
1937 Chanteur de minuit, Le
Dégourdis de la 11ème, Les
Désiré
Ignace
Messieurs les ronds de cuir
Pépé le Moko
Vous n'avez rien à déclarer?
Vénus de l'or, La
1936 Poule sur un mur, Une
Sept hommes, une femme
Toi, c'est moi
Train de plaisir
Válka kluků
1935 Roman d'un jeune homme pauvre, Le
1934 Casanova
Dítě karnevalu
Hôtel du libre échange, L'
Mam'zelle Spahi
On a trouvé une femme nue
1933 Deux canards, Les
Père prématuré, Le
1932 Fils improvisé, Le
1931 Atout coeur
Ma cousine de Varsovie
Paris-Beguin
1930 Amour chante, L'
Route est belle, La
1921 Mademoiselle de la Seiglière

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace