Diskuze
Shimako Murai je japonská dramatička, režisérka, literární překladtelka. Její skutečné jméno je Shimako Kuzui a producent Kinshiro Kuzui je její manžel. Pseudonym je Ai Imura.Narodila v Hiroshima City, prefektuře Hirošima. Vystudovala dívčí střední školu v prefektuře Hiroshima Daiichi. Vystudovala Tokyo Women's Christian University. Studoval u Yoshi Hijikaty na Akademii múzických umění a po absolutoriu studovala v zahraničí v České republice. Absolvovala Katedru dramatické vědy Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. Získala titul PhD. Byla členem Výboru pro podporu světového dědictví Dome, a ředitelkou Japonsko-české asociace,členem The Japan Pen Club a Asociace japonských režisérů a lektorem na Tokyo College of Photography. V Československu se stala v době kdy tu studovala, populární díky pořadům Tajemství země Nippon a Moje přítelkyně Šimako, v kterých vystupovala. Jejím nejznámějším televizním dílem je „ Žena v Hirošimě “. a snímek "Co je žena".
Šimako Murai (Shimako Murai, 村井 志摩子) se narodila r. 1928 v Hirošimě, odkud odjela na jaře 1945 studovat do Tokia. Po absolvování univerzity se věnovala divadlu. V roce 1959 přijela do Prahy s úmyslem seznámi se s inscenačními postupy E.F. Buriana, jehož však už naživu nezastihla. Zaujala ji zde režijní práce Otomara Krejči a původně zamýšlená krátkodobá stáž přerostla v několikaletý pobyt, během něhož Š. Murai absolvovala obor divadelní věda na FFUK. V roce 1969 po návratu do Toika vydala překlad několika českých divadelních her (Kundera, Topol, Havel), z nichž některé v Japonsku také inscenovala.
Vedle režijní práce se rozhodla věnovat i vlastní dramatické tvorbě, v níž se soustředila na téma hirošimské tragédie. Napsala řadu her, pro jejižch inscenování založila tvůrčí skupinu Hirošimská žena. V roce 1988 získala na festivalu v Edinburghu cenu za novou tvorbu. V roce 1992 režírovala v pražském Činoherním klubu hru Slunečnice v českém překladu a u příležitosti kongresu PEN Klubu v Praze v roce 1994 uvedla tamtéž Déšť letáků, tentokrát v anglickém znění. V roce 1998 režírovala v Máchově divadle v Litoměřicích další hru z cyklu Hirošimská žena, Eviččiny housle.
Herečka
| Dokumentární | |
|---|---|
| 1970 |
Tajemství země Nippon (seriál) - průvodce |
| 1968 |
Moje přítelkyně Šimako (seriál) |
Režisérka
| Divadelní záznam | |
|---|---|
| 2005 |
Stavitel atomového dómu |