Michal Citavý,*1958
Jak se namlouvá Večerníček
Přestože jeho jméno vám nic neříká, z televizní obrazovky nezmizel. Vstupuje jejím prostřednictvím do vašich domácností každý den už čtyřicet let. A nejen to.
Večerníčková znělka s klukem v papírové čepičce je raritou na televizní obrazovce, protože žádná jiná se neudržela tak dlouho.
Mezi námi - neumím si představit toho"odvážlivce", který ji, třeba v rámci nové koncepce vysílání, zruší. Vždyť s tím okatým chlapečkem už vyrostlo několik generací dětských diváků. A přiznejme si, že i v rodinách, kde se televize příliš nezapíná, zní Večerníčkův pozdrav velmi často.
Večerníček se narodil v létě roku 1965 v Písku. Nakreslil ho Radek Pilař, hudbu napsal Ladislav Simon, znělku režíroval Václav Bedřich a chlapečka namluvil Michal Citavý - pozdější absolvent biokybernetiky na Elektrotechnickéfakultě ČVUT, dnes spolumajitel a ředitel firmy zabývající se softwarem a komunikačními systémy.
Od dětského herectví a televizní obrazovky zmizel opravdu daleko a vůbec ho to nemrzí. Kvůli namluvení Večerníčka si prý na něj naštěstí dlouho nikdo nevzpomněl, až teď, když Večerníček slaví čtyřicátiny, se prý novináři začínají ozývat. Michal Citavý totiž tvrdí, že nikdy nechtěl a nechce být nijak mediálně známý. Byla jsem pozvána do domu kousek za Prahou, kde mě uvítali dva vlčáci; paní domu je pro jistotu zavřela do výběhu se slovy"ono to není jistý, jestli mají rádi návštěvy".
Na úvod jsem se rovnou dozvěděla od pana "Dobrý večer a Dobrou noc", že "už všechno o něm napsali, že to není tak složité"a že už z něj nic jiného nedostanu. Michal Citavý se dostal na televizní obrazovku opravdu prozaicky - jeho maminka pracovala jako dispečerka v Československé televizi, v Redakci pro děti a mládež, a tam dost často potřebují děti na různé roličky (na ty herecké, větší, samozřejmě procházejí děti složitými konkursy). Být tedy dítětem pracovníků televize znamená, že je dost pravděpodobné, že se jednou ocitnete, byť na chvíli, na televizní obrazovce.
"U mámy v kanceláři byli pořád nějací režiséři a kameramani a když mě tam mívala sebou, tak bylo asi jen otázkou času, kdy se octnu na obrazovce."Měl pravdu, na obrazovce se objevil a hrál až do deseti let, kdy jeho otec s rodinou odjel pracovně do Anglie. Tím také herecká dětská kariéra Michala skončila. Ale pojďme k Večerníčkovi."Občas jsem tedy hrál, dostal jsem se do televizní kartotéky a pak, to bylo léto roku 1965, se vyráběla znělka a moc dětí v Praze nebylo, protože všechny byly na prázdninách. Takže jsem byl tedy jedno z dostupných prázdninových dětí. Pamatuju si, jak mě to otravovalo, že mě zavřeli do studia a pořád jsem měl říkat Dobrý večer a Dobrou noc. Postavičku Večerníčka ale k tomu nepouštěli, tu jsem tehdy vůbec neviděl," vzpomíná Michal Citavý a dodává, že přestože znělku slyší doma z televize často, tak se nepozná. Ten hlas mu prý nic neříká."Já nevím, jak vy, když se slyšíte z magneťáku, ale já se tedy nepoznám ani teď.
"Na dětské období a zážitky kolem Večerníčka si Michal Citavý nepamatuje. Poprvé, kdy se opět setkal s faktem, že je o něj zájem ze strany novinářů, to bylo ve čtvrtém ročníku na gymnáziu."Tehdy bylo nějaké televizní výročí, točil se zábavný pořad a pan režisér Adamec chtěl,abych přijel na pódium na tom jednokolečku. Do té doby jsem si myslel, jak jsem šikovnej. Neujel jsem ani metr. Vjel jsem sice na pódium, ale museli mě dva podpírat."
Tehdy to prý bylo Michalovi nepříjemné, když se na gymplu mezi klukama provalilo, že ten dětský hlásek odříkávající "dobrý večer, dobrou noc" je právě on. Ptám se na další publicitu, novináře a články a Michal odpovídá jednoznačně."Potom byl zase dvacet let klid. Až teď se zase všichni zbláznili a s novinářema se roztrhl pytel. To je proto, že je té znělce 40 let."
