Oreste Lionello

Oreste Lionello se narodil 18. dubna 1927 na řeckém ostrově Rhodos ( v té době italský ostrov Rodi), ale vyrůstal v Kalábrii. První kroky na jevišti učinil již ve věku 10 let, kdy oblečený jako lokaj, mohl zavřít oponu „Teatro Francesco Cilea Reggio Calabria“.

V roce 1953 vstoupil do společnosti muzikálového divadlo rozhlasu RAI a podílel se na rodící se stanici RAI (italský rozhlas a televize). Oreste začínal v kabaretech a v Itálii byl známý jako imitátor veterána italské politiky Giuliy Andreottiho. Oreste je považován za jednoho z „otců“ italského poválečného kabaretu. Oreste vystudoval v roce 1953 práva.

Jako herec ztvárnil něco přes sedmdesát filmových a televizních rolí. Jako dabér je to více než stovka rolí. Oreste byl "oficiální" dabér Woodyho Allena v Itálii. Jelikož měl Oreste podobný styl herectví a také se Woodymu trochu podobal, nevzalo by italské publikum k Allenovi jiný než Orestův hlas. Je to podobný případ jako je u nás brána dvojice Funes-Filipovský. Kromě Allena propůjčoval svou italštinu také třeba Peteru Falkovi, Gene Wilderovi, zmiňovanému Funesovi a mnoha dalším.

Filmový debut zažil Oreste s Vittorio De Sicou a Albertem Sordim ve snímku L´ALLEGRO SQUADRONE (1954). Další italská herecká hvězda Totó s ním hrál roku 1960 v komedii TOTÓ, FABRIZI E I GIOVANI D´OGGI a v roce 1961 znovu v TOTOTRUFFA ´62. Jelikož byl Oreste v podstatě vrstevníkem známé dvojice Franco Francchi a Ciccio Ingrassia je logické, že se objevoval ve filmech i s touto populární dvojicí. Příklad je film QUESTE PAZZE PAZZE DONNE (1963), nebo jeho role Napoleona v komedii I DUE SANCULOTTI (1966).

Kromě komedií a dramat, hrál Oreste i v tehdejších žánrech jako „giallo“. S Edwige Fenech hrál jako Arthur v mysteriózním PERCHÉ QUELLE STRANE GOCCE DI SANGUE SUL CORPO DI JENNIFER? (1971). Orchidea de Santis a Elena Veronese s ním zase hráli ve filmu PROVACI ANCHE TU, LIONEL (1967), kde hrál Oresto hlavního hrdinu Lionela Lionelliho. V historické komedii VOJÁK ŠTĚSTĚNY (IL SOLDATO DI VENTURA) v roce 1976 hrál roli Giovenala. V hlavní roli Ettora zde byl Bud Spencer.

Koncem sedmdesátých let hrál Oreste často ve filmech s Pippem Francem. Příkladem jsou komedie NERONE (1977) či SCHERZI DA PRETE (1978), IQ TYKVE (1979) a další. V těchto komediích se kromě Oresta také vždy objevovala tehdejší Pippova manželka Laura Troschel. Na počátku osmdesátých let minulého století se začal Oreste jako herec objevovat již jen sporadicky. V roce 1997 a 1998 se vrátil ke spolupráci s Pippem Francem ve dvou televizních filmech LADRI DI NASCE a LADRI SI DIVENTA. Jako signor Pairo hrál ještě v roce 2008 v komedii Vincenza Salemmeho NO PROBLEM, to již byla poslední role tehdy 81 letého Oresta.

Díky společnosti Bagaglino, založené na počátku šedesátých let se účastnil také televizních show a televizní tvorby vůbec. Bagaglino se stalo pojítkem na Pippa Franca a zakladatele Piera Francesca Pingitoreho. Oreste Lionello byl jedním ze spoluzakladatelů této společnosti. Na televizní obrazovce začal Oreste v seriálu IL MARZIANO FILIPPO (1956). Známým z televizní obrazovky se stal zejména díky roli Michelina Colnaghiho v seriálu LE AVVENTURE DI LAURA STORM (1965-1966). V období 1983-1985 uváděl AL PARADISE vysílaný v sobotu večer na RaiUno. Byl takém úspěšným televizním konferenciérem jiných pořadů.

V roce 1970 vystupoval jako zpěvák na 18° Festivalu neapolské písně. V roce 1972 založil dabingovou společnost CVD, jejímž prezidentem byl od roku 1990 až do své smrti. Oreste Lionello byl vyznamenán záslužným řádem Italské republiky (Ordine al merito della Repubblica Italiana). V roce 2008 obdržel Zlatého delfína za celoživotní dílo a posmrtně obdržel 10. května 2010 Zlatý úsměv - Sorriso d'Oro.

Oreste byl otcem pěti dětí, které jsou dnes také známé v italském filmovém světě. Dnes režisér Fabio Luigi Lionello, herečka Cristiana Lionello, herec Luca Lionello, dabérka Alessia Lionello a herec Davide Lionello. Oreste zemřel 19. února 2009 v 81 letech po dlouhé nemoci.

Petr "Hennes" Hennebichler