Bernard Lavalette

Francouzský herec Bernard Lavalette působil především v divadle, odehrál ale také sedmdesát vedlejších rolí v televizi a filmu. Jeho vlastní jméno je Bernard de Fleury, pocházel ze známé rodiny, z předků připomeňme jeho dědečka, lékaře a spisovatele Maurice de Fleury (1860-1931). Bernard de Fleury od mládí hrál v pařížských divadlech a kabaretech, před filmovou kameru jej přivedl jeho spolužák ze střední školy, režisér a herec Pierre Tchernia, který ostatně vymyslel i jeho umělecké jméno Lavalette.

Před filmovou kamerou se objevil poprvé jako četník v dramatu BEZ RODINY (Sans famille, 1957), jako režisér jej poté oslovil již zmíněný Pierre Tchernia do komedie VÝHODNÁ KOUPĚ (La belle Américaine, 1961), kde hrál ministra obchodu. Film zaznamenal obrovský ohlas a jen ve francouzských kinech jej vidělo přes čtyři milióny diváků, Bernard Lavalette sám později vzpomínal, že po premiéře na něj lidé na ulici volali „pane ministře“. V rolích mužů ve vyšším postavení jej ostatně diváci mohli vídat i později, hrál například policejního prefekta (VESELÝ FARNÍK – Un drole de paroissien, 1963) nebo policejního komisaře (JAK SE PROVDAT ZA MINISTERSKÉHO PŘEDSEDU – Comment épouser un premier-ministre, 1964), u nás jsme jej mohli vidět jako učitele v taneční škole (ČETNÍK SE ŽENÍ – Le gendarme se marie, 1968) nebo starostu v Saint-Tropez (DOŽIVOTNÍ DŮCHOD – Le viager, 1972), což byla opět práce jeho přítele Pierra Tchernii.

Mimoto nadále vystupoval v různých pařížských divadlech (Théâtre de la Madeleine, Théâtre Hébertot), ale i na legendárním festivalu v Avignonu. Za svůj největší úspěch považuje účast ve hře Čtyřicet karátů (Quarante carats), která se na scéně Théâtre de la Madeleine dočkala 700 repríz. Stereotyp jeho filmových postav můžeme doložit rolemi generálního ředitele (ŘIDIČSKÝ PRŮKAZ – Le permis de conduire, 1974) nebo ředitele gymnázia (POZDRAV TU PANÍ! – Dis bonjour à la dame, 1976). Podobné příležitosti mu nabízela i televize, kde se objevil v několika životopisných seriálech, například jako vévoda d’Épernon (RICHELIEU, 1977) nebo markýz du Châtelet (VOLTAIRE – Ce diable d’homme, 1978). Televize ostatně tehdy začala v jeho aktivitách převažovat, před filmovou kamerou se objevil naposledy po dlouhé přestávce jako majitel hotelu v dramatu z druhé světové války PĚT DNÍ V ČERVNU (Cinq jours en juin, 1989).

Kromě divadla, filmu a televize se Bernard Lavalette uplatnil také v dabingu, například v animovaných příbězích o Astérixovi. Na divadelním jevišti stál naposledy v roce 2002, od té doby žije v soukromí se svou manželkou Janon Lavalette.

Pavel "argenson" Vlach