Václav Erben se narodil do rodiny holiče a kadeřníka v Náchodě, kde navštěvoval obecnou a měšťanskou školu a v letech 1945–1949 Obchodní akademii. V době studií začal působit v recitačním kroužku, což vedlo k jeho rozhodnutí přihlásit se na Divadelní akademii múzických umění v Praze, kde od roku 1949 studoval divadelní dramaturgii a později rozhlasovou režii. V posledním roce studia (1952–53) se stal zaměstnancem ostravského rozhlasu.
V letech 1953–55 absolvoval vojenskou základní službu. V té době se také poprvé dostal k vlastní literární práci, jeho povídky s vojenskou tématikou byly uveřejňovány v časopise „Československý voják“. Po návratu z vojny pracoval většinou jako redaktor v časopisech a tiskových agenturách, mj. Osvětová práce (1957–60) a Vojenské zpravodajství (1962–66).
Přestože byl uznávaným autorem povídek, psychologických a historických románů, největšího věhlasu získal jako autor kriminálních románů o kapitánu Exnerovi, ve kterých velmi přesně vystihl podstatu žánru – skutečnost, že detektivka je hra autora se čtenářem, mnohdy i autora se sebou samým. Využíval rozvinutí společenského příběhu na základě zločinu, který je v podstatě jen záminkou k tomu, aby byl nastartován děj jiný. To je to, co všechny knihy o Exnerovi spojuje, stejně jako ironie, jemný humor a Erbenova programová nevšímavost k detailům kriminalistiky na straně jedné a téměř pedantské zaujetí pro detaily kresby jednotlivých postav příběhu na straně druhé.
Erben byl mnohdy podezírán, že své příběhy vymýšlí především proto, aby se mohl vracet na místa a mezi lidi, které si svým způsobem oblíbil, to potvrzuje i výběr a výborná znalost prostředí, v nichž se jeho příběhy odehrávají. Erbenovy knihy o Exnerovi s mírnou ironií představují kapitána a doktora obojího práva jako elegantního a duchaplného muže, který k řešení svých případů dospívá spíše pomocí ležérní konverzace než pracnými kriminalistickými metodami, byly přeloženy do více než devíti jazyků a některé byly s větším či menším úspěchem zfilmovány: Poklad byzantského kupce (1966), Bláznova smrt (1973), Čas pracuje pro vraha (1979), Smrt talentovaného ševce (1982), Dialogy pro klarinet, cimbál a bicí (1985).
Po letech, kdy se věnoval výhradně literatuře (1966–72), řídil v nakladatelství Mladá fronta oddělení beletrie, odkud přešel r. 1977 jako dramaturg do Filmového studia Barrandov, kde byl od r. 1982 vedoucím tvůrčí skupiny. V listopadu 1989 byl Erben zvolen prvním předsedou České asociace autorů detektivní literatury a po listopadu 1989 se zapojil do politického života. Několik let působil v Radě České televize, a to až do února roku 2000.
LadyPupu
