Andrea Roncato

Bologna je rodným městem italského herece Andrea Roncaty, který se zde narodil 7. března 1947. Svou hereckou kariéru začal Andrea náhodou, díky Pupi Avatimu a do dnes mají velice kamarádský vztah.

Andrea byl tím, kdo je „podepsán" pod vznikem legendárního dua Gigi a Andrea, které vytvořil společně s Gigi Sammarchim (*2.11.1949). Oba rodáci z Bologny se po několika televizních vystoupeních, stali jedním z nejslavnějších párů italské kinematografie, a to zejména pro svůj veselý i neuctivý styl, typický pro osmdesátá léta minulého století. Začínali spolu interpretací hudby skupiny „Gufi" a později když se setkali s Francesco Guccinim, začínali používat jeho skladby v show nazvané „L'Osteria delle dame" a jejich parodie se stali velmi populární.

Andreův filmový start je datován do roku 1980 a do malé role v komedii QUA LA MANO. S Gigi Sammarchim pak již úspěšně vystupují v komediích I CAMIONISTI (1982), SE TUTTO VA BENE SIAMO ROVINATI (1983), ACAPULCO, PRIMA SPIAGGIA...A SINISTRA (1983), MEZZO DESTRO, MEZZO SINISTRO (1985), DOPPIO MÍSTO (1986), IL LUPO DI MARE (1987). V roce 1987 se oba protagonisté potkali s Franco Franchim v jeho poslední filmové roli, ve snímku TANGU BLU.

Kromě „parťáka" Sammarchiho, natáčel Andrea také často komedie s komiky jako Paolo Villaggio, Lino Banfi, Massimo Boldi či Christian De Sica. Jako Loris Batacchi, hrál Andrea v komedii MALÉRY PANA ÚČETNÍHO 2 (1983) a s Villaggem natáčel znovu roku 1987 komedii RIMINI, RIMINI, kde ztvárnil dona Andreu. Se Sammarchim hráli také v populární fotbalové komedii L´ALLENATORE NEL PALLONE (1984) s Lino Banfim, jako Oronzou Canou, v hlavní roli. Andrea se pak jako Bergonzoni vrátil i v druhém díle roku 2008, L´ALLENATORE NEL PALLONE 2. Ztřeštěná komedie I POMPIERI (HASIČI) 1985, svedla dohromady všechny výše jmenované komiky. Andrea hrál také v populární „vánoční" komedii s Christianem De Sicou a Massimem Boldim, VACANZE DI NATALE ´90 (1990), v roli Beppeho. S touto dvojicí natáčel i dva díly komedie ANNI 90 (1992) a ANNI 90 PARTE II (1993).

Kromě komedií se objevil i ve vážných rolích, jako byl například Marcello Berardi, v dramatu NE PARLIAMO LUNEDI (1989), za který Elena Sofia Ricci obdržela David di Donatello Awards a byla nominována na Stříbrnou stuhu. S Vittorií Belvedere, pak Andrea natáčel v roli doktora Fabrriho thriller GRAFFIANTE DESIDERIO (1994). Romantické drama RICORDATI DI ME (2003), za které byli jeho protagonisté 18x nominováni na různé ceny a pět cen snímek získal, byl také s účastí Andrey a to v roli Luigiho. V roce 2008 se podílel na natáčení filmu HO AMMAZZATO BERLUSCONI. V poslední době jsme Andreu mohli vidět jako profesora v komedii NAPOLETANS (2011), nově se připravuje na roli v dramatu LA CORONA SPEZZATA (2013).

V roce 1997 se Andrea oženil s o více než dvacet let mladší Stefanií Orlando (*23.12.1968), moderátorkou a televizní herečkou. Rozvedli se po pouhých dvou letech, ale Andrea se k jejich vztahuje vyjadřuje více než kladně: „Stefania je nejlepší ex-manželka jakou si člověk může přát. Vybudovali jsme vztah s láskou a velkou úctou a ona je i dnes jednou z nejdůležitějších částí mé rodiny, i když už nejsme manželé.  Jsme dva lidé, kteří se snad stále milují a tento vztah snad bude věčný. Zatímco mé druhé manželství skončilo po 7 letech a je jen historií".

Před mnoha lety Andrea také zkusil kokain, okamžitě zjistil, že to byla velká hloupost a ihned přestal. Apeloval pak na mladé lidi, aby to nezkoušeli, že to za to nestojí. Nyní v každém rozhovoru, slýchává obvyklou větu: "Bral jste drogy."  Je mu to dnes velice nepříjemné a mrzí ho, že si lidé snaží zapamatovat tu špatnou, negativní část člověka.

Andrea získal během své kariéry několik cen, jako „Telegatto per Pregiatissima" (1984),  „Telegatto per commento televisivo a Miss Mondo" (1985),  „Telegatto per Sabato al Circo" (1991). Roku 2004 získal cenu Waltera Chiariho a o dva roky později, byl oceněn v rámci festivalu Villa Basilica v Lecce, zvláštní cenou za televizní seriál CARABINIERI a roli Costanta Romana. Tento seriál měl sedm sérií a běžel od roku 2002 až do roku 2008 na Channel 5. Roku 2008, pak Andrea obdržel zvláštní cenu na 4. ročníku Cabaret festivalu v Pompejích. Od roku 2007 se také může pochlubit řádem maltézských rytířů.

Andrea byl mimo herectví, moderování a dabování, také uměleckým ředitelem některých klubů a různých akcích pro charitu. Byl také velvyslanecem pro obranu dětí se zdravotním postižením.

Andrea má titul v oboru práva (Universita Bologna), diplom v oboru hudební teorie na konzervatoři a navštěvoval také různé kurzy herectví (v Itálii a ve Spojených státech). Napsal také knihu "Ti avrei voluto" (Chtěl bych), kterou vydalo nakladatelství Excelsior 1881 v roce 2008.

Vždy měl vášeň pro zvířata a založil i útulek pro psy. Sám je majitelem dvou psů, Padberga a Tulia. Andrea si zamiloval Řím pro svou krásu, ale stále má vztah k rodné Bologni. Lidé jsou tam jiní a atmosféra s bary, arkádami a místním dialektem, je pro něj nezapomenutelná.

Andrea má umělecký sen, natočit film, který sám napsal. Je to příběh a komediální drama o právníkovi, který sbírá toulavé psy na ulici. V roce 2011 byl Andrea tváří reklamy na produkt "EGOREX" (sexuální stimulant). Tyto reklamy byly vysílány ve večerních hodinách na některých lokálních stanicích.

Petr "Hennes" Hennebichler