Vodou

Vítku, už vím, že je to celé animované, jen na konci je hraná pasáž, asi 3min. :-)

Z mé strany nejspíš nepochopeno.

.ánavošuteryv ej kat uobes amas ej žydk, ádalm yksnitěd a árats ykcizyf ej žydk, etevk ykcereh, ? attiP adarB avatsop A .tuonhelops ežůmen udvarpo ecome ývs an es kěvolČ .unarh seřp ža ydkěn uodj éretk, imanécs imínlátnemitnes yněnáhod kap uosj yT . ecome yvokávid íjípo méhonm v umlif otohot tsolanokod ákcinhceT.

Expresionismus, šílenství. Franz Kafka. Valérie a týden divů. Tak na mě působila atmosféra tohoto filmu Andrzeje Zulavského. (nemysleno nikterak špatně) .

"...bylo mi smutno z představy, že ho uvidím nemocného, právě se zotavoval z operace, která ho málem stála život. Otcova nemoc se shodovala s krizí mého manželství. Spíše s jednou z mnoha krizí..."

Film jsem viděl jen v ruštině, takže jsem mu z 90% nerozuměl( no dobře z 95) :-) . Ale ta odvaha ve filmu najednou udělat to, co si režisérka dovolila udělat, mě ještě leží v hlavě. Ten film pak vypráví o postavičkách, takovým řekl bych až Felliniovým způsobem, který jsem u filmu pocházející z velké východní země neviděl, snad ani neslyšel. Vznikla z toho taková komicko-tragická freska.

Film je možná o hledání věčnosti, lásky, citu. Ale možná taky ne. Svojí formou a "dopadem" na diváka je tento film blízký předešlému Godardovu snímku Pěstuj si pravačku.

Tematicky mi to připomnělo film Evalda Schorma Den sedmý - osmá noc. Velmi na mě zapůsobila hudba a její objevování se. V příběhu jsem zůstal, ale přitom jsem měl osvobozující pocit, že můžu být i někde jinde.

Ty postavy byli tak odosobněné, až jsem měl chvílemi při filmu strach.

Nádherný film, který má duši.