dormouse

Princip časových smyček tady už byl, tedy minimálně v Source code, ale Emily Blunt je překrásná a Tom Cruise projednou zas vypadá, že umí hrát a že měří víc než 165 cm, tak co. Nenudila jsem se.

Na můj vkus příliš americký film. Hrůzy z epidemie jsou naznačeny opravdu velmi mírně a vakcinu sestrojí jak jinak než američtí vědci bez sebemenších pochyb. Jakoby boj s virem byla úplná brnkačka a jakoby se dala zkonstruovat vakcina proti kterékoli virové nákaze, včetně HIV. No ale jako agitka pro očkování proti chřipce celkem slušné.

Po dlouhé době jsem šla na film, o němž jsem si nic nepřečetla a nic jsem nečekala a nakonec byla velmi mile překvapena. Poctivý špionážní thriller bez zběsile sestříhaných honiček, bez rvaček a dokonce i bez honičky v autech. Dějovou nit jsem udržela skoro až do konce a místy se i trochu bála, a to je opravdu co říct. Russell Crowe si buduje image váguse a obtloustlého starého mládence, leč stále je velmi sexy. Jen mi vadila skutečnost, že kdosi jeho postavě přikreslil gumový pásek na zápěstí, který nosí podle Wikipedie jen "douchebag" (volně přeloženo-trouba). V kontrastu s ním je postava Bena Afflecka úžasně bezpáteřní, zženštilá a vůbec nesympatická, jak taky správný politik má být. Trochu patetické je závěrečné vyznění filmu, v němý Tisk je zavilý hledač pravdy, Armáda oddaný obránce vlasti a Politika žumpa světa, ale nechť. Za poslední dobu jsem viděla málo filmů, z nichž bych měla takovou radost. P.S. a bonus navíc v podobě krásné, energické a velmi britské Helen Mirren.

Temné severské drama o přátelství, které začalo v mládí, v čase bezstarostnosti a nevázanosti. Od té doby pár let uplynulo, Jimmy se usadil, zapustil kořeny do divoké příody Islandu, založil rodinu a žije šťastně. Ossy by rád pokračoval v bezstarostném bouřliváctví a rád by do něj znovu vtáhl Jimmyho. To ale nejde, každý z mužů už je někde jinde, každý zvolil jinou cestu. Ossy se této pravdě brání, vztekle kolem sebe kope a dokáže jen ubližovat. Mads Mikkelsen v roli Jimmiho je skvělý, koukat se na něj a na krajinu Islandu jistě stojí za čtyři hvězdičky.

Studenti na německé střední školy mají týdenní projekt, věnovaný autokracii. A my vidíme, jak se zdánlivě nevinně rodí fašismus. Do ideálů jakými jsou Pospojitost, Vzájemná pomoc, Solidarita. Satčilo málo, jen silnější rukou žáky zorganizovat a spustí se lavina událostí. Ruku v ruce s Pospojitostí a Solidaritou kráčí i Síla kolektivu a Násilí. Učitel Rainer, sám duší anarchista, dostal téma autokracie spíš za trest, přesto z něho vykřesal oheň, který sám nečekal a nevítal. Zajímavý a děsivý příbeh podle skutečnosti vnucuje otázku: Jsi si jistý, že ty bys byl tak silný a prozíravý, že bys nepodlehl?

Od tohoto režiséra se mi Věčný svit neposkvrněné mysli líbil mnohem víc. Jinak snové záležitosti nejsou má parketa, zvláště když ve filmu dominují a příběh je díky nim upozaděný. V tomto-snovém oboru u mne kraluje Něco z Alenky a Brazil.

K filmu se nedá napsat víc, než co napsali jiní. Hlavně vizuálně úchvatný příběh o hledání vztahu dvou chlapců k svému otci. Ve filmu je však tolik nedořečeno a jen lehce nahozeno, že výsledný dojem je velmi silný, velmi magický. Divák je doslova zasažen krásou a tajemnem

Čert vem fakt, že jsem ženská a nemusím válečné filmy. Mně nejvíc vadí, jak byli vyobrazeni američtí vojáci. Jako parta roztomilých darebů a pionýrů, kteří se pošťuchují a jsou tak sladce a bláznivě zamilovaní do nějaké kosočtverečné baby, že by jí koupili celého koně, jak jsou bezprostřední s těmi svými tanečky a oddaní a loajální, že i umírání vprostřed testosteronového kolektivu je pro ně největší odměnou. Ale líbí se mi myšlenka, že každý dobrý skutek bude člověku vrácen. Jak, to už si přeberte sami.

Na film jsem se velmi těšila a Wima Wenderse mám opravdu ráda. Ale Nebe nad Berlínem na mne působilo dost rozpačitě. Myšlenka, že andělé chodí mezi námi, bdí nad našimu životy, chrání nás a při tom celou svou andělskou bytostí touží vyměnit svou nesmrtelnost za lidskou nedokonalost a hmotnost, je krásná. Slovy anděla: není nutné zasadit strom nebo zplodit dítě, ale moci tak nakrmit kočku.....Přestože film je v podstatě jedna velká báseň, jeho poetičnost a působení na mne jako na diváka se vytratilo asi po první čtvrtině. Konec filmu, kdy anděl "zpozemští" a obleče směšný kostkovaný kabátek a tyroláček, aby si pak s dívkou svých snů vyměňoval hlubokomyslné věty, mi přišel hodně přitažený za vlasy.

Úžasný film, i přes pochmurnou tématiku. Jacksonovi se podařilo vykreslit svět dvou šestnáctiletých dívek, v němž jsou čistota a nevinnost na jedné straně a brutalita a sebestřednost na druhé, jen dvěma stranami téže mince. Herecké výkony Kate Winslet i Melanie Lynskey jsou vynikající. Zvláště u Melanie Lynsky v jejích 17 letech a s (v té době) nulovými hereckými zkušenostmi je to skoro neuvěřitelné.