dormouse

Jakoby se film inspiroval McCormacovými romány, jehož hrdinové jsou nemilosrdní zabijáci, protože to je jediný způsob jak přežít. Moc dobré, ale Christianu Baleovi jsem tak úplně nevěřila, stejně jako Rosamund Pike. Ale to bude nejspíš můj osobní problém.

Je fakt, že pět hvězdiček je trochu z nostalgie, protože pro mne zůstane nepřekonatelný Tarrantino v Gaunerech a Pulp Fiction. Film v poslední třetině ztrácí dech a prospělo by mu trochu kadeřnických úprav, především s nůžkami. Ale postavy jsou zahrané úžasně, Christoph Waltz je skvělý jak v rolích zlých tak dobrých. A scéna s členy Ku Klux Klanu v látkových pytlích je úžasná.

Sci fi, která vykradla co se dalo. Po vizuální stránce pěkné, ale bez napětí, děje, bez nápadu, bez emocí mezi hlavními představiteli. Netuším, proč v každé sci fi musí být černoch ve slunečních brýlích. Jediné, čemu jsem ve filmu opravdu uvěřila, byl fakt, že zatímco jsou všichni muži a rozumní lidé vůbec oblečeni minimálně v bundě, krásná dívka má na sobě jen nátělník. To je totiž ověřený jev, odkoukaný z pubertálních kolektivů. Aby se děvčata zalíbila chlapcům, přivodí si raději zápal plic, zánět vaječníků a ústřel bederní páteře, než by si oblékla něco víc než kratičké tílko bez rukávů. Herecky absolutní děs, jedinou vyjímku tvořila Andrea Riseborough. Pohled na líheň s milionem Tomů Cruisů by samotný stačil na celovečerní horror.

Zandy si najde nevěstu přes inzerát, protože jak jinak se může honák seznámit s poctivou holkou? Ale Nevěsta Hannah je trochu starší, než psala v dopisech, a Zandyho ranč je zas o dost drsnější, než Hannah čekala. Rozčarování na obou stranách a přetežký úkol najít k sobě cestu. Dva zcela odlišní lidé, oba dostatečně tvrdohlaví, aby si šli za svým. Poučení pro dívky: vždycky si všimněte, jak se chová otec nastávajícího, ke své manželce. Pravděpodobně dopadnete stejně. Drsný příběh a poctivý film s výbornými hereckými výkony Liv Ullmann a Gene Hackmana, stará dobrá sedmdesátá léta.

No, dalo se na to dívat, ale s Once to rozhodně srovnat nelze. Film je příliš americký a zcela neuvěřitelný. Příšerná je postava Davea, tak nevýrazného člověka jsem v životě neviděla. Jeho vztah s Grettou byl méně než bratrský. Co bych filmu odpustila? Miluji New York a Mose Defa.

Kdo jiný, než obyčejný američan, je schopen tak úžasného hrdinského činu, jakým je zastavení neovladatelného vlaku. Byrokratický padouch je samozřejmě tlustý běloch, černí jsou tu jen kladní hrdinové. Kladná je i černá dispečerka vlakového provozu, která pokaždé, když se potřebuje zamyslet, sváže si vlasy do culíku. Není už jasné, kdy si je zas rozváže. K bílému mladému hrdinovi, který se po kratičkém zaváhání rozhodne riskovat svů život na smrtící mašině, se nakonec (když už vlak stojí) vrátí žena, která ho z rozumných důvodů opustila, přestože vedle toho, že se z něj stal hrdina, zůstal zcela jistě patologicky žárlivým a psychicky labilním pošukem.

Milé překvapení. Na to, že jde o životopisný film děj odsýpá. To se nestává často. Ve filmu, byť hollywoodském, není žádné citové vydírání ani heroizace američanů. Přesvědčivé a uvěřitelné. Vlastně jediné, co mi připadalo přitažené za vlasy, byla skutečnost, že se ti hoši skoro vůbec nepotili. Poctivé filmařské řemeslo, řekla bych. Žádná snaha o intelektuálštinu či umění, jak je tomu u Birdmana nebo Chlapectví. Možná té Angelině křivdím, když jsem od filmu mnoho neočekávala.

Depresivní psychologická sonda do života bez opory morálního kodexu. Něco jako současný Dostojevský, i když jeho postavy se o desatero opírají. Film o vině a trestu, ale spíš o vině a vině a vině. Jakmile jednou vkročite na odvrácenou stranu, na stranu temna a zla, jste definitivně ztraceni. Takže jediná prevence je nikdy nic nemorálního neprovádět, a ani pak není moc velká jistota, že to s vámi dopadne dobře.

Když napíšu, že film byl příliš melodramatický, každý namítne, že se podobné téma bez patosu zpracovat nedá. Myslím, že film může být dojemný a neztrácet na kvalitě. Ale tady se něco děje jen v malé časti snímku, zbytek je jen slzopudné hledání příbuzných, o nichž stejně víme, že se nakonec najdou. Naomi Watts i Ewan McGregor dělají, co mohou,a le ty postavy jsou prostě špatně napsané. Děti hrají velmi dobře.

Film tedy rozhodně není horror. Je to něco mezi pohádkou, společenskou satirou a metaforou. Má to kousek z Krásky a zvířete, z Věci Makropulos a celé je to prokládané filosofickými úvahami. Nešťastný tvor, vypadající jako monstrum, trpí nesmrtelností a nedokáže se jí nijak zbavit. Mladá dívka, které zabil snoubence, se rozhodne mu pomoci. Do toho se dozvídáme, že monstrum vlastně neexistuje, že si jej lidé vymysleli, aby dodali do svých životů dimenzi strachu a vybavili jej pamětí až k počátku vzniku lidstva. Film je trochu nevyvážený, chvílemi převládá dojem pohádky, jakmile ale monstrum přijde mezi lidi, atmosféra se přemení ve společenskou satiru. Přesto je film nějakým podivně naivním způsobem odzbrojující a něžný. A monstrum je jednoznačně fešák.