dormouse

Je to jako nějaká ujetá pohádka naruby. Uprostřed Ničeho hledá Statečná Dívka svého otce-mrtvého či živého, chodí jak slepička od jedné podivné existence k druhé, tyto jsou buď sjetí, nebo se chystají se sjet nebo vaří drogy pro příští trip, všcihni cení zuby, koulí očima a drtí mezi zuby výhružky, aby do toho, sakra, nestrkala nos, občas jí dá někdo přes hubu jen proto, že chce mluvit s Velkým Tlusťochem, nakonec ale svou nevídanou odvahou a vytrvalostí dojde cíle, kdy mezi mrtvolami v Bažinách najde cíl své cesty. Celé je to lemované tajemnými kulisami rozpadání-odložené hračky a zaběhlí psi, tresť chudoby a beznaděje, přestože všichni hrdinové jsou patrně docela bohatí, minimálně vlastní velké kusy lesa a stádo povedených veverek, nehledě na příjmy z výroby drog. No, netuším, co to v tom Hollywoodu považují za kvalitu.

Upřímně si myslím, že téma boxu je již provařené dost a nevím, co na něm režiséry znovu láká. Ale postava bratra Dickyho v podání Christiana Balea je natolik fantastická, že dává filmu smysl. Bohužel vedle něj Mark Wahlberg jako hlavní hrdina zcela zapadl, jemu nevěřím ani jedno gesto. Ale chvála Hollywoodu za krásnou vedlejší roli a za herce jakým je Christian Bale.

Velmi zdlouhavý a velmi depresivní film o umírání a o absolutní spodině lidské společmosti, kterou se divák tak nějak brodí jako hustou stokou. Jediný krásný na filmu je nos Javiera Bardema, který hodlám vysochat. Pro ty diváky, kterří neinklinují k výtvarnému umění, zbývá jen jediné pozitivium: že nežijí v Senegalu, v Číně ani ve Španělsku, nemají rakovinu prostaty ani netrpí cyklofrenií, nenarostly jim na zadku bradavky a už nikdy neůjdou na žádný film emocionálně pokřiveného Alejandro González Iñárritu.

Podařilo se mi něco, co asi málokomu, a sice to, že jsem nevěděla, jak film dopadne, i když základní zvrat mi byl neprožretelně sdělen. I tak u mne silně figuroval moment překvapení, čekala jsem zcela jiný konec. Nevím, jak film působí na diváka, který četl knihu, ale na mne působil velmi přesvědčivě. Přestože děj je minimální a flashbacků velmi málo, film mne nenudil. Nemyslím si, že Aron Ralston je hrdina, ale je to bezesporu velmi mimořádný jedinec, o jehož příběhu rozhodně stálo zato natočit film. A ten film se povedl.

Na jedu stranu mám opravdu velmi ráda Jeffa Bridgese a bratry Coeny, ale ten americký sentiment mi hodně leze na nervy. I když chápu, že film šel jen podle literární předlohy, kterou jsem nečetla, ty dějové peripetie ku konci mne tahaly za oči/uši/srdce. Musím souhlasit s Kryšpínem, že mi ta holka lezla na nervy od začátku. A úvodní záchodová scéna mezi ní a Cogburnem mi taky připadala dost trapná. Ale nechci páchat spoilerový přestupek a chápu, že mé výhrady jsou jen rozmary zmlsaného diváka.

Darren Aronofsky umí vykreslit halucinogenní atmosféru opradu perfektně. Ať už je to mysl psychotického člověka (Pí), nebo stav po užití halucinogenů (Requiem za sen). Černá labuť je tematicky blíže k Wrestlerovi, ale atmosférou mi připomínala spíš zmiňované dva filmy. Snímek je to jistě úžasný a Natalie Portman vynikající, ale pro tíživou atmosféru to nebude dílko, k němuž bych se vracela (na rozdíl od Wrestlera). A život baletky je zatraceně těžký a stojí za velké kulové.

Taky už vás unavají filmy o homosexuálech a skutečnost, jak frčí být gay? Mne to prostě nepřesvědčí, já té jejich rodinné idylce nevěřím. Jediná zajímavá věc ve filmu byla, když Julianne Moore vysvětluje, proč se lesbické ženy dívají na gay porno. Bohužel vysvětlení nebylo dostatečné. A bylo tom mnoho klišé.

Volím tři hvězdy, které jsou ale velmi slabými. Plus za scenerii, hudbu N.Younga. Minus za stopáž a jalovost. Hlavně filmu vyčítám, že opominul tu zásadní informaci, z čeho Liz ten rok v cizině žije a jaký má ten její pobyt smysl, protože evidentně na konci pobytu je stejně nejistá, úzkostná a nevyrovnaná, jako na počátku. V knižní předloze totiž Liz dostane zálohu na knihu, peníze, které ji umožní rok cestovat. Tím nabývá význam i její pobyt v meditačním centru. Prostě získává podklady pro knihu, její osoba se však zdá být pobytem nedotknuta. Nemám nic proti limonádám, jsou li dobře natočené, ale tohle byla šílená nuda, u níž se i velkoústá Julia Roberts moc nesmála a z Chaviera Bardema to udělalo zženštilého moulu.

Bez výhrad. Muka lásky v podivném milostném trojúhelníku jsou vykreslena velmi přesvědčivě. Xavier Dolan a zvlášť Monia Chokri hrají opravdu úžasně. Niels Schneider spíš dekoruje v roli typického krásného bůžka, který láme srdce osobám všech pohlaví, aby pak odcházel středem do své říše snů. Vizuálně také nádherné, zpomalené scény seděly a nebrzdily, jak tomu často bývá, krásnébarvy a retro styl, skvělá hudba včetně španělské verse Bang Bang. A jako perlička-úchvatná a zcela nesrozumitelná kanadská francoužština. Neviděla jsem žádný předchozí Dolanův film, takže nemůžu srovnávat, mohu jen chválit vyzrálost v poměru k jeho mladému věku.

Velmi milý, i když zas ne tak moc veselý film o Larsovi a jeho psychickém traumatu, které řeší trochu nezvyklým způsobem-zamiluje se do umělohmotné panny a tváří se, že je to živá bytost. Kupodivu mu celé městečko pomáhá, všcihni přistupují na jeho hru. Kdyby i ve skutečném životě byli lidé takhle vnímaví.