Hortensia

Napriek nevýraznej forme a nevalnému obsahu film v každej minúte predstavuje to dobré z českého humoru. Obzvlášť situačná komika a mladí hrdinovia pripomínajú ranné Formanove snímky.

Ako Akermanová povedala, nechcela natočiť psychologický film. Namiesto toho sa tentoraz vybrala cestou chladných, esteticky pôsobivých literárnych adaptácii (ako La Captive). Vrcholná epika, pričom samotná forma filmu vytvára novú významovú rovinu... Bola by to balada, keby na konci vystúpil žiaľ - v tejto snímke však všetky srdcia dávno zamreli a niet už aké putá spretŕhať. Pravda, osobné snímky Akermanovej prinášajú divákovi viac, ale človek na to takmer zabúda, keď vidí tú skvelú prácu prácu so svetlom... "Le soleil est froid, la mer est noire." Almayer

Instantní láska+naděje a popík synchronicita. V drahém, místami velice botched Plastovém obalu.

Neuveriteľné: kontemplácia a atak zároveň. Ste pripravený čeliť vlastnému strachu, tomu najelementárnejšiemu desu a chaosu vo Vás (bardu) ? Tento kraťas je až trošku nebezpečný, senzibilného diváka by mohol odviať aj niekam, odkiaľ sa nevracia ľahko. Prinajmenšom priviesť do epileptického záchvatu.

Jaksi hodně na púl cesty. Námět zní jako příslib skvělého filmu. Jenže druhá púlka se rozpadne do prázda. Až to chce člověkuu udělat hned znovu a jinak. Mám taky dojem, že hlavní herci nezvládají jemný humor a jistou hravost, která jaksi u europských hercú u Wenderse vyznívala přirozeně. A oceanologická linka zestupu do hlubin je úplně nevytěžená, člověk dokonce ztrácí orientaci v tom, jestli se dívá na dúležitou scénu, nebo ne, jaký čas uběhl, kdo, proč, co, a kdy už přijde na velkou expedici. A celkově, od chvíle kdy Danny jakože roztomile skočí do vln a je u toho jakože rozkošná, spontánní a ....rozoškná, to jde s její postavou dolu vodou, až mě to u Wenderse překvapuje. Na druhou stranu ústřední pár se poznává skrz nebanální rozhovory a vzájemná něha je všudypřítomná.

Nie, film vôbec nestojí za veľa. Je síce neskonalé dobromyseľný, no umelý, odtrhnutý od života a životnosti, bez ktorej umiera každý film, je plný prepiatych alegórií, dokonca trpí aj na konvenčné herectvo. Forma veľmi zaostáva za obsahom. Ale vďaka za Babettinu hostinu, ktorá prináša zmierenie, rozorvanosť svetskosti a náboženstva sa ruší, každému sa dostane z toho milosrdenstva, ktoré postráda. Aj z toho, čo už má. Zo všetkého. (A najväčším darom pre umelca je darovať sa.)

Acid communism. Škoda, že tak úmorně natočený.

Sociopatovo video. A jeho táta také. Netečné oko kamery, existuje jen fascinace pozorováním a touha něco zakusit. Studie sociopatie. No, proč tak se tak lacine snaží šokovat a nutí díat se na explicitní násilí, vždyť diváci pořád ještě nejsou Benny (na film jsem se pokoušela dívat už potřetí, předtím jsem to po úvodní scéně vždy vypla). ? Ale nepřistoupím na to, že film nejak reflektuje jak z nás "zlá zlá" společnost a "zkažené" bohaté rodiny vytváří sociopaty. Podobnost existuje mezi námi, diváky násilných výjevú kdesi v dalekých krajích, kterých se to týká asi tak, jako Bennyho všechno kolem nej. Ale o tom se už toho napsalo, Sontagová a další...

∞ Die Geschichtes aus Auschwitz ∞

Ono problémom filmu nie jeho celkom slušný a uveriteľný scenár, ako istá neduchaplnosť a ťažkopádnosť. Malle občas zobrazuje svoje postavy akoby nerozumel ich vnútorným svetom, a nerozumel ani samotnému obsahu filmu. Občas to skĺza do predstieranej hĺbky a otravnosti... Zostáva dojem, že tvorca chcel _veľmi_ natočiť existenciálno-psychologickú drámu.