Hortensia

Moment, kdy se máš rozhodnout, zda zůstat na věčnost sám v luxusní karantnéně, nebo zničit život někomu dalšímu a tím se trochu sám "vykoupit" je ohromně zajímavé potentní dilema. Zybtek je žel potopem neuveřitelně nesmyslným scénářem.

Acid communism. Škoda, že tak úmorně natočený.

Bazální situace pro cokoli, co má znamenat Deep adaptation. Jeden z prvních filmů svého druhu. Po Pravděpodobně ďábel.

Kamera onanie a humanistický art house film. Netflix a Oscary. Otázkou je, zda ale ty postavy opravdu někoho z tvúrcú zajímali. Zdálo sa mi, že velko-komparzové mizanscény byli pro zúčastené hlavní motivací...

David Attenborough v hraném filmu.

Flashbacky, mžitky před očima, úmorné léto na maloměstě, rozverné holčiny na bruslích, fleky od potu na šatech, mnohoznačné zneklidňující pohledy.Vtahující postavy. Režie a střih. Předloha je velice slabá, ale režisér kouzí, s čím to jde. Seriál zajímavý do té míry, do jaké se ponoříte do jeho nedějové atmosféry.

Jaksi hodně na púl cesty. Námět zní jako příslib skvělého filmu. Jenže druhá púlka se rozpadne do prázda. Až to chce člověkuu udělat hned znovu a jinak. Mám taky dojem, že hlavní herci nezvládají jemný humor a jistou hravost, která jaksi u europských hercú u Wenderse vyznívala přirozeně. A oceanologická linka zestupu do hlubin je úplně nevytěžená, člověk dokonce ztrácí orientaci v tom, jestli se dívá na dúležitou scénu, nebo ne, jaký čas uběhl, kdo, proč, co, a kdy už přijde na velkou expedici. A celkově, od chvíle kdy Danny jakože roztomile skočí do vln a je u toho jakože rozkošná, spontánní a ....rozoškná, to jde s její postavou dolu vodou, až mě to u Wenderse překvapuje. Na druhou stranu ústřední pár se poznává skrz nebanální rozhovory a vzájemná něha je všudypřítomná.

Promrhaný potenciál. Místo sugestivní dystopie, kterou nabízí předloha, natočeno jako Videoklip. Je velká škoda, že nejzajímavější jsou flashbacky. A pravidla fiktivního světa se tady vubec neřeší. Takže je z toho další telenovela (na pozadí nahodilého "středověkého" světa).

Já už jsem asi úplně blbá, nebo... je "světový film v krizi"? Ten film púsobí, jakoby chtěl urputně do nečěho zasáhnout, nebo otevřít jakési bolestivé téma. Ale kde nic tu nic. Místo Idiota, idiocie. Zvláštní móda do absurdna dovedených situací, které ale jsou jenom absurdní a brutální (na čelene s Lanthimosovým Jelenm a Špičákem). Zanussi to dělal trochu jinak, když vedle sebe postavil dva odlišné pohledy na svět. A když už genealogie zla, tak Haneke třeba aspoň má o čem vyprávět a jde do hloubky a nenapláca řad řadem všechny "zlověstné" klišé do dvou hodin. Začínám cítit stesk po psychologizovaných postavách, melodramatech a pohádkách...

V očekávání, kdy se napíše první dizertačka o tom, že Matka je přiblblou, nesmyslnými symboly přeplácanou verzí Nitě z přízraků. (I když i ta v jistém momente do alegorie vstoupí, dle mého již trochu zbytečně.) A opravdu, že je. Co je na tom zajímavé, je, že oba tvůrci jsou asi ve věku a rozpoložení, kdy se začínají "kát" ze své spupnosti a trápení jiných. Což je celkem sympatické. ...Jak na ty (temné) filmy koukám, asi je z čeho. (Na další úrovni se vynořuje otázka, proč se tohle téma současne zjevuje na více místech a co to svědčí o současných patvarech vztahů generace tvůrců těchto filmů. A že se to za "dobovku" ani za psycho-horor-absurdní drama neschová. Abychom se přes ten extrémní individualzmus, sadomasochizmus, vztahové vampírství a vydávaní to za lásku nedostali k nějakému Lipovetskému a jeho ponurým apokalpytickým vizím současné společnosti...)