Panthea

Výborný koncert, všem vřele doporučuji.

Toto je příběh lásky. Nikdo neví, proč pociťujeme náhle neodolatelnou náklonost k určitému člověku bez rozumné příčiny a pro jiné máme v lepším případě jen lhostejnost. Je to jakési souznění duší, které trvá a nemůže je změnit nic, často ani smrt. Koho potká takováto láska, má v životě velké štěstí. Tento film popisuje, jak se takový cit rodí mezi dvěma lidmi z naprosto odlišných prostředí, nelogicky a proti všem pravidlům. Příběh plyne pomalu, tiše a nenápadně se rodí hluboký cit mezi profesorem a subretou. Zdánlivě se nic neděje a přece se děje všechno. Umět vyprávět strhující příběh bez velkých slov a kulis je projevem velkého filmového umění. Pro mě jeden z naprosto nezapomenutelných filmů, který mohu vidět vždy znovu a znovu, protože je lidsky pravdivý a uvěřitelný.

Už dlouho jsem neviděla tak dokonalý film. Dokonalý proto, že v něm není jediné hluché místo. Děj člověka vtáhne a nepustí po celou dobu, ač jde o celkem dlouhý film. Strhující herecké výkony dvojice hlavních představitelů, úžasná výprava a exteriéry, vynikající scénář i režie tvoří dech beroucí celek, který nedovolí spustit oči z obrazovky. Jako nějaká symfonie, která se ubírá od tichých tónů ke stále vyšším a důraznějším, aby byla zakončena jedinou tóninou, která v okamžiku, kdy dosáhne vrcholu, navždy utichne. Příběh vyprávějící o tom, jak tenká je hranice mezi přátelstvím, láskou a nenávistí, o hledání důvodu lidského bytí a existence boha v každém z nás. Občas mám při sledování takovýchto dokonalých starých filmů dojem, že dnes už se takové filmy netočí. Je to jeden z těch filmů, u kterých nemáte pochybnost, kolik hvězdiček si zaslouží. Bez váhání počet nejvyšší.

Vášeň v přímém přenosu. Jedinečné spojení několika druhů umění a krásna - krásná strhující hudba, možnost vidět pro mě jedny z největších hvězd krasobruslení všech dob - Katarina Wittová, Brian Orser, Brian Boitano (Katarina Witt - Carmen, Brian Orser - Escamillo, Brian Boitano - Don José) ve své životní formě, nestárnoucí příběh, gradující nezadržitelně do svého tragického konce. Prostě nádhera, pro milovníky krasobruslení jako jsem já povinnost.

Film Biskupova žena je jedním z těch filmů, které vnáší do duše mír, pocity nekonečného štěstí a touhu mít rád celý svět. Na chvíli je snadné uvěřit, že každý máme svého anděla a že nic není nemožné, jen chtít. Nikdy nebude dost takovýchto nádherných filmů, aby změnili náš malicherný a neutěšený svět. Ale i kdyby byl jen tento jediný (a že jediný není), stačí to na to nikdy neztratit naději a věřit v lepší příští a člověka. Udělat si čas a vidět tento film bylo pro mě (a doufám že nejen pro mě) obohacením, které na chvíli přinutí zastavit se v neustálém spěchu a zamyslet se, co je v životě skutečně důležité. Je škoda nechat si ho ujít, kouzelná atmosféra Vás vtáhne a už nepustí.

Pro mě asi největší film všech dob. Kdybych měla ze všech těch tisíců filmů vybrat jeden, bylo by to nesmírně těžké. Ale byl by to asi tento film, ač nemá krásné scenérie ani kostýmy, nic z toho, co dělá film kasovním trhákem a ani nekončí dobře. Ale hloubka citu a pro mě skutečné fillmové umění dělá z filmu Stará puška nezapomenutelný film. Už navždy budu v mysli vidět scénu, kterou film začíná a slyšet nezaměnitelnou hudbu, která ji provází. Šťastné úsměvy ještě kompletní rodinky na kolech hladí, to co následuje, trhá na kusy. Neznám jiný film, který by toto všechno na malé ploše měl v sobě a dokázal tak zasáhnout. Můj obdiv hercům i režisérovi. Má filmová láska, i když bolí.

Krásný film o přátelství psa a jeho pána trvající až za hrob podle skutečného příběhu, který se stal v Japonsku. Jde o novější verzi staršího filmu s názvem Věrný pes Čiko. Ač jde o novější verzi, toto nové zpracování se mi líbilo více, než to staré (viděla jsem obě). Možná k tomu přispěl úžasný herecký výkon Richarda Gera, kterému pes oplácí jeho lásku věrností. Nezapomenutelné jsou scény, kdy pes čeká před nádražní budovou na svého milovaného pána každý den ve stejnou hodinu i dlouhé roky poté, co jeho pán zemřel. Filmů o přátelství člověka a psa je mnoho (Bella a Sebastián, pes Goro, Lassie), ale tento patří k těm nejsilnějším a nejlepším.

Nemohli žít spolu, tak raději volili smrt. Kolikrát už to tady bylo, ať už jako Romeo a Julie nebo Tristan a Izolda, Sayonara, Věčný návrat a další a další. Přesto velká láska je to, po čem všichni toužíme, láska opětovaná, bezvýhradná a věčná. Potřeba být milován je jako lidská potřeba, bez níž umírá i samotná chuť žít. Jedno z největších témat ve filmu, jež nikdy nezmizí tak jako touha milovat a být milován. Velký film s krásnou Catherine Deneuve a Omarem Sharifem, kteří hrají jako o život, nádherná výprava a kostýmy. Hluboký filmový zážitek.

Na tomto muzikálovém provedení známého příběhu oceňuji především spoustu krásných melodií, pro které film stojí za to vidět.

První, co mě na filmu zaujalo, je podmanivá hudba, která hladí a prostupuje celým filmem. Se zájmem jsem se šla podívat, kdo že ji napsal a kupodivu to není žádné pro mě notoricky známé jméno. Co ale na filmu oceňuji nejvíce, je herectví Yun-Fat Chowa, který se pro ztvárnění hlavní postavy mimořádně hodí. Vyzařuje z něj cit, porozumění a moudrost, to, čemu se říká krása duše. Yun-Fat Chow má prostě charisma, které k němu přitahuje pozornost v každé minutě filmu, a to je dobře. Protože tak člověk nepřehlédne myšlenky Konfucia, což by byla škoda. Nevím, jak moc je film věrný skutečné historické postavě, ale po jeho skončení bych si ráda přečetla o životě a díle Konfucia více. Protože s lítostí musím konstatovat, že ze školy, a to bohužel ani z té, které se říká tak honosně vysoká, si toho člověk o velkých postavách našich dějin a zejména filozofii a kultuře mnoho neodnese. Mě se v té souvislosti vybavuje jen povinné biflování letopočtů datumů narození a bitev. Ale nic o poznání historických souvislostí a velkých myšlenek, nic skutečně potřebného pro život. Film přináší inspiraci k hlubšímu poznání těm, kteří chtějí slyšet, a to je víc než hodně.