Herráček

Spousta pouličního umění bez nějakého smyslu... Obrázky jsou to pěkný, ale přijde mi to jako prostituce umění.

Pojetí jedné otřepané pravdy, která sice mnohým ještě nedochází, ale všichni ví, že to tak je. Zajímavá mi přijde hlavně forma zhmotňujících se představ, ale přece jen to bylo takové moc utahané a nudné.

Vím, že nezávislá tvorba toho skrývá hodně, ale stejně ještě občas žasnu. Kam se hrabou lidi jako Gilliam nebo Burton. Blu má vynikající obrazotvornost. Dnes je streetart umění v nejčistší formě a tenhle filmeček to jen dokazuje.

Takže... Já vím, že to stejně nikoho nezajímá, ale mně to nedá... K tomuhle filmu je potřeba dovysvětlit pár náležitostí... Neherci jsou vybráni záměrně, jelikož to jsou traceuři, kteří vzdávají hold samotné skupině Yamakasi... Tedy skupině, která společně s Davidem Bellem v podstatě definovala Parkour jako takový... Nejde tedy o herce, ale o traceury... A proč se David Belle tedy nechtěl zúčastnit natáčení, když tedy nejde tak přímo o film..? Yamakasi a David Belle se totiž neztotožňovali v náhledu na parkour... Podle něj totiž parkour nemá v žádném případě být o komerci a rivalitě... Otázkou je, jaký názor na to má dnes, ale tehdy to tak bylo... Tenhle film tedy vznikl víceméně jemu na truc a on ho označil jako prostituci umění... Druhá věc je, že se nemýlil... Pokud hledáte parkourový dokument, pak bych doporučil spíš Jump London... A pokud chcete Yamakasi brát jako čistokrevný film, tak s tím nic neudělám, ale občas není od věci vidět ho v širších souvislostech...

Nechápu, proč mi chování všech postav přišlo naprosto padlé na hlavu... Možná proto jsme se Zbouchnutou jen tak letmo minuli, aniž bychom se vzájemně otáčeli...

Celou dobu jsem měl tendence film srovnávat s Dokonalým trikem... Až na konci mi došlo, že je to přece jen o něčem jiném... Nevím, jak moc je to Scorseseho styl práce, ale ta stylizace do šedesátých let byla naprosto dokonalá.. Ať už jen kvůli použitému soundtracku nebo všemu okolo... Na druhou stranu jednu paralelu s The Prestige bych viděl... Je to vlastně celé jedna velká mystifikace... A právě ta mi u Nolana přišla o něco lepší... Tady jsem totiž přemýšlel, kdo si dělá srandu z koho... Jestli Shutter Island ze mě nebo já z něj...

Asi nejsem schopen ztotožnit se se zde často prezentovaným názorem, že celý film stoji na Seanovi Pennovi... Ano, jeho zoufalec byl naprosto zoufalej, ale možná až moc... Ten věčně ufňukanej obličej mě celou dobu neuvěřitelně iritoval... Sice je pravdou, že v porovnání s ním byli všichni ostatní herci (možná s výjimkou Nixona) neuvěřitelně nevýrazní, leč musím si položit otázku, zda to bylo kvůli tomu, že Penn hrál opravdu tak skvěle, nebo to náhodou nebylo tím, že byli opravdu strašlivě nevýrazní... Například Don Cheadle neměl tolik prostoru, aby něco předvedl a Naomi Watts sice prostor měla, ale zřejmě neuznala za nutné předvádět nějaký dechberoucí výkon. Ono to taky nebylo potřeba...

Jako komixovka nic moc... A jako film skoro taky... Těží ze jména, hereckého obsazení a skorosympatickýho hrdiny.. .A to je tak všechno...

Mezi krátkometrážními snímky se tohle řadí hodně vysoko... Sice žádná překvapivá, pointa nebo příběh, u kterého hýkáte smíchy... Ale samá akce... A u akčních filmů to tak přece má být, ne.?

Nevím proč, ale Owen mi do role superdrsňáka sedl lépe, než Statham... A už jenom to, že je v tom mrkev jako vražednej nástroj cosi naznačuje... Jeden z nejlepších úletů, co jsem zatím měl čest vidět...