M.i.k.e

Clavellovu knížku sem nečetl (zatím a až v červnu znova vyjde tak do ní okamžitě jdu) a původní sérii sem viděl jako dítě, pravděpodobně sem z ní nebyl úplně moudrý a nepamatuju si jí. Nemám tak srovnání, nicméně i tak můžu s klidem říct, že nové zpracování je zkrátka famózní, místy dechberoucí a bude dost těžké ho letos na seriálovém poli překonat. Všechno tady šlape jako hodinky, skvělou výpravou počínaje (laik nepozná že se netočilo v Japonsku), přes kostýmy, parádní hudbu a samozřejmě skvělé herce. Měl sem sice trochu problém si zkraje zvyknout na neokoukaného Cosma Jarvise, ale to mi od samého začátku plně vynahrazoval Hiroyuki Sanada, kterému Toranaga sednul jak ulitý a Anna Sawai v životní roli. Srovnání s Hrou o trůny je na místě jen do té míry že se tady dost intrikaří a když dojde na nějakou akci tak umí být patřičně brutální, ale Šógunova síla je především v těch pomalejších scénách a dialozích, které nejednou přinesou zdrcující emoce. Vím, že Clavellova kniha je fikce lehce opřená o skutečné události a postavy, ale já mu to sežral i s navijákem…100%

Fallout byl pro mě španělská vesnice. O existenci her samozřejmě vím a zhruba tuším o čem jsou, ale nikdy sem žádnou z nich nehrál (rozehrání a cca dvě hodinky hraní Fallouta 4 nepočítám) a ono je to možná dobře. Díky tomu mě totiž seriálová verze extrémně bavila a fungovala na mě jak ve vážnějších, brutálnějších, tak i v těch poťouchle černohumorných momentech a celou dobu mě bavilo špekulovat nad tím co, kdo, kdy a proč (i když se některé věci dají celkem snadno odhadnout dopředu). Ella Purnell je sympatická hrdinka, která v sobě kloubí odhodlání a naivitu a dá se s ní celkem snadno ztotožnit, Walton Goggins si všechny maže na chleba ať už v civilu nebo jako ghoul a jediný kdo tak lehce zaostává je Aaron Morten jako třetí do party. Chápu že jeho postava neměla být neomylný akční hrdina a polohu uťáplého týpka bojujícího primárně sám se sebou celkem zvládá, nicméně i tak je z hlavní trojice nejslabší. Druhou řadu klidně co nejdřív. Zasloužené silné čtyři plus pátá za to že moc podobně zábavných mixů sem v rámci seriálové tvorby v poslední době zas tolik neviděl...85%

je až s podivem, že pod tímhle dokumentem je z části podepsaný stejný tým jako u série Captains, která se zaměřovala na kapitány klubů snažících se na MS teprve kvalifikovat. Zatímco "předchozí" série vůbec nedržela pohromadě a nabídla víc nudy než zábavy, tahle série se do diváka zakousne hned na začátku, protáhne ho horskou dráhou fotbalových dramat a emocí a ránu z milosti mu zasadí v posledních cca deseti minutách kdy sem měl regulérně slzy na krajíčku. Samozřejmě se to celé motá z větší části kolem Messiho (což vůbec nevadí), ale prostor dostanou i pánové z Francie, Maroka, Anglie, Portugalska, Chorvatska, Španělska a dalších. To jak tvůrci poskládali a sestřihali ty nejdůležitější momenty funguje naprosto skvěle a klidně bych ještě pár dílů zvládnul...90%

na Zaillianovu vizi dnes již skoro klasického příběhu sem se hodně těšil a i když mě zkraje lehce překvapilo mnohem pomalejší tempo než sem čekal, tak nebyl vůbec žádný problém se prakticky okamžitě zamilovat do fantastických obrazů malovaných kamerou Roberta Elswitta a propadat jim opakovaně v rámci jednotlivých epizod. Osobně mám rád černobíle filmy, ale Ripleymu ta absence barev sluší jako už dlouho ničemu a nechává krásně vynikat nejen herectví Andrewa Scotta, ale i celý Ripleyho příběh. Škoda že z pohledu Netflixu bude tahle série spíš propadák, protože za mě je to jedna z nejlepších věcí co tenhle streamovací gigant stvořil za posledních pár let....90%

i kdyby se v závěrečné sérii celou dobu nic nedělo, tak už jen za to kulervoucí čtyřdílné finále bych třetí sérii nasypal plnou palbu. Jenže ono se tady něco děje i předtím, propojení s postavami se stává definitivní a i když sem tvůrci nacpali pár výplňových dílů, tak ty jsou alespoň dost vtipné a divák z nich nemá pocit že jde jen o natahování a oddalování nevyhnutelného. Famózní zakončení...90%

I po těch letech je to pořád stejně dobrý a jako oddechovka funguje Californication bezvadně. Lew jako vedlejší figura zastiňuje většinu těch hlavních…90%

Už první série byla výborná ovšem ta druhá jí válcuje prakticky ve všech směrech. Tím že už není třeba nikoho a nic představovat vrhá diváka ihned do víru dění a i když je jasné že se o Adelsteina bát nemusíme o dalších postavách se to úplně říct nedá a výsledkem je parádní devadesátková kriminálka říznutá novinářským thrillerem, která šlape jako hodinky. Z prostředí jakuzy neznám moc lepších věcí a i kdyby tohle byla poslední série pak jde o skvělé uzavření…90%

o existenci knížky sem sice do prvních trailerů neměl ani ponětí a i když je mi jasné, že pro potřeby seriálu se hodně zjednodušovalo tak si mě tvůrci zaháčkovali na první dobrou a už teď se nemůžu dočkat dalších sérií (doufám že budou) a samozřejmě knížek na které se vrhnu hned jak přijdou. 3 body problem rozhodně není tuctová sci-fi a celkem chápu že jí ne každý zkousne. Mě se ovšem ten ústřední nápad, který přináší nejednu zajímavou a nejednoznačnou otázku, hodně líbí  a nad některými věcmi, které seriál nadhodil budu asi ještě nějakou dobu přemýšlet. Možná že až si přečtu knížku tak budu tuhle adaptaci vnímat jinak, ale to je problém mého budoucího já a do té doby bude spokojenost na maximu...90%

parádní dokument, který začíná postavením atomové bomby v průběhu Druhé světové války, pokračuje obdobím Studené války a končí tím jak se nenápadný, bývalý agent KGB dostal v Rusku do čela a velmi rychle si ho přetvořil k obrazu svému. Všechno se přitom snaží dávat do souvislostí a být v rámci možností objektivní. Ten kdo se chce něco dozvědět, nebo si zopakovat moderní poválečné dějiny tak Turning point lze jen doporučit...90%

Californication sem kdysi rozkoukal, nedokoukal a taky sem úspěšně zapomněl kde jsem skončil (počítám tak u čtvrté série), takže když vyskočilo na Skyshowtime nastal čas si to dát od začátku a i po letech je to pořád stejně dobrý. V něčem možná ještě lepší když to člověk vidí s odstupem a v pokročilejším věku...90%