Véča

Véča


Pixilating

92 bodů

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4 6 7
    • 27.4.2015  20:08

    Úchylné... Kočka, vítr, řepa, dementní chlapeček, dementní holčička, inspirace Planety opic a Thor s Mjollnirem.

    • 14.11.2012  09:51
    Drvoštěp (1922)
    *****

    http://cinemetrics.lv/graph.php?movie_ID=12805&step=1&height=200&vr=1.5&degree=5&period=0&adv=12300000&cc=1

    • 26.10.2012  19:10
    Adam a Eva (1922)
    *****

    Novotný osahává Adama převlečeného za ženu, Novotný líbá Adama převlečeného za ženu, Eva převlečená za muže líbá Novotného - ten se rozhodně nebrání, Eva převlečená za Adama líbá Adama převlečeného za Evu - incest!

    • 10.12.2011  10:47

    Kdo by do Aši řekl, že je taková běhna...

    • 10.12.2011  10:45

    Ultimativní hustokrutopřísežná jízda na tripu s vycpaným kocourem....

    • 22.11.2011  15:19

    Nečekaná zábava od neuvěřitelně "umělecky impotentního" režiséra Oldřicha Kmínka. Sociální tématika v jeho podání vypadá jako ZAMÝŠLENÁ parodie a výsměch dělníkům (i když podobná věc se mu povedla už s Osadou mladých snů). Příběh by ve výsledku vystačil na půlhodinový krátkometrážní film a v rukou jiného režiséra by z něho byla akorát obyčejná nuda, ale kdepak Oldřich, ten prolomí hranici za kterou je film tak špatný, až je vtipný, o délku rovnající se v tomto případě součtu výšky všech kladenských továrních komínů. V celém příběhu se opakují akorát tři různá prostředí - Petrův dům, bar Zlatá klec a záběry z továrny, které často nejsou ani nijak vzájemně propojeny a objevují se zde záběry, naprosto nedávající žádný smysl. Navíc statické dlouho záběry z továren, prokládané unylým zpěvem E. F. Buriana, působí jako parodie na sovětské montážní filmy (zrovna toto téma se stokrát lépe povedlo Václavu Kubáskovi o rok později ve filmu Svítání). Z hereckého obsazení bezmezně adoruji Elu Šárkovou a nutno uznat, že nohu má opravdu pěknou a takhle jsem nikdy nikoho metat hvězdu neviděl. V jejím případě je zřejmá alespoň částečná inspirace Marlene Dietrichovou, která v podání Ely Šárkové vyznívá alespoň trochu snesitelně. Navíc nikdy nezapomenu, jak se znechuceně odvracela od Otomara, když ji nad postelí umírající Dádi vzal za ruku a přitiskl k sobě. Otomar by byl klasicky bezproblémový, jen předpokládám, že pro tuto roli musel přibrat na váze, aby mu vůbec bylo možné uvěřit, že má za dceru takového nesympatického vepříka jako je "malá" Dáďa Kmínková. Vůbec na Dádě stála a padala veškerá humorná stránka filmu - mluvit to neumí a pořád to jen natvrdle stojí a zírá do kamery (navíc se nemůžu zbavit pocitu, že se při zírání do kamery rýpala prstem v nose). Stejně jako je místy nelogický příběh, dostává film absurdní nádech i díky formě jakou je zpracován - jak by jinak bylo možné, aby Korbelář zapálil sirku a najednou mu do obličeje svítilo světlo jako ze silného reflektoru nebo aby rozsvítil v temném pokoji malou petrolejku a najednou je všude světla až z toho bolí oči? Sečteno podtrženo, čekal jsem od Oldy jen klasickou pitominu ve stylu jeho ostatních filmů ale dostalo se mi něčeho co několika násobně překonalo všechny moje největší očekávání. P.S.: Doteď nechápu, jak se Dáďa vešla do tak malé rakve...

    • 6.5.2011  07:53

    Krátké animované filmy Dopravního podniku Praha. Při jejich promítání v Kinobuse v létě 2010 se překvapivě setkaly s mnohem kladnější diváckou odezvou než některé promítané filmy (zdravím Kawasakiho růži). Ve výsledku považuji za nejpodařenější "uncut" verzi dílu Nastupování.

    • 10.4.2010  14:06

    Guilty "Zina" pleasure ♥

    • 16.3.2010  15:28

    V době, kdy v Americe začínal Fred Astaire s Ginger Rogers, v Třetí říši se Marika Rökk ještě neroztančila a křehká Lilian Harvey odjela na americkou štaci, Ejzenštejnův spolupracovník Grigorij Aleksandrov natočil anarchisticky bláznivou jazzovou komedii Celý svět se směje. Jazz, anarchie a především... vycpaná létající ovce! Pryč s budováním socialismu! Sovětský film může být vtipný a zábavný jako hollywoodský trhák. Že chybí jakkoliv propracovaný příběh a výsledný snímek je spíše sérií jednotlivých gagů? Přesně tak a vůbec to nevadí. Absurdní situace střídá absurdní situaci, a na inspiraci americkou groteskou odkazují již úvodní titulky filmu. Neříkám, že ten film je dokonalý, ono tomu je ve své podstatě právě naopak. V kontextu sovětského filmu pro mě jde po všech Ermlerech, Vasiljevech, Ejzenštejnech a Vertovech, avantgardních montážnických filmech o zcela novou a překvapivou diváckou zkušenost.

    • 10.12.2009  10:49
    Atentát (1964)
    *****

    Ač můj vkus nikdy nebyl naladěn na novou vlnu a kinematografie 60. let, ať už česká nebo světová, mne v naprosté většině případů míjí, tak Atentát považuji za výborný film, který je výjimečný v kontextu Sequensovy tvůrčí dráhy a ve srovnání s některými předcházejími českými širokoúhlými filmy kvalitativně zcela nepochybně o několik kategorií výš. Zpracovává do filmové podoby příběh o tom, jak několik českých hrdinů za druhé světové války neslo svůj pomyslný kříž na Golgothu, aby zbavili československý národ kata Heydricha. Pravdou sice je, že tvůrci sami o sobě prohlašovali, že se snažili co nejvíce přiblížit skutečným událostem a dobové recenze skloňovaly věrnost realitě ve všech možných pádech, ale v žádném případě nelze uvažovat o tom, že by snímek byl do všech nejmenších detailů věrnou kopií toho, co se skutečně odehrálo. I pokud film zachycuje události tak významné jako Atentát, je nutné mít na paměti, že se filmový svět nerovná skutečnému a s výhradami přijít až v případě, kdy by režisér ve filmu postavil skutečnost na hlavu a zcela převrátil hodnoty činů, které opravdové osoby za svého života vykonaly. Navíc kdo může s přesnou jistotou určit, jaké materiály měli tvůrci během připravování filmu k dispozici. Ve výsledku Atentát ani neaspiruje na to, aby se stal věrnou kopií reality. K čemu by pak byly kompozice některých obrazů, jež připomínají spíše vizuální poetiku Františka Vláčila, než historický dokument prorežimního tvůrce. Neodvažuji se tvrdit, že jde o ty samé postupy u obou tvůrců - oproti Markétě Lazarové, kde je docela často důležitá akce zachycena rozostřeně na pozadí záběru, tak Sequens naopak zaostřuje na narativně důležité objekty a činnosti, čímž navozuje i více realistický dojem. U většiny scén režisér využil kompozici obrazu do hloubky, kdy je zabíráno větší množství postav od velkých detailů až po celky v jednom jediném záběru. Velmi často využívá pohybu panoramatického kamery k přenesení pozornosti diváka na jinou postavu, která se během záběru objeví v obraze, a ukončuje záběr velkým detailem na obličej postavy, kdy jsou na pozadí vidět další lidé, se nimiž byl hrdina ještě před několika vteřinami v interakci. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistil při porovnání s filmem Ať žije republika, že Atentát má při o 30 minut kratší délce téměř třikrát méně záběrů, přesto působí obrazově velmi dynamicky. Kamera je totiž neustále v pohybu a neustále předává pozornost od jedné postavy k druhé. Představitelé hlavních rolí odvádějí skvělé výkony a není jim prakticky co vytknout. Samotná závěrečná sekvence, kdy již parašutisté čekají nevyhnutelný konec, je koncentrovanou ukázkou většiny užitých stylistických postupů ve filmu a ještě dlouho po závěrečných čtyřech výstřelech parafrázujících motiv z Beethovenovy Osudové symfonie mi v uších zněla slova: "Vzdejte se, nic se vám nestane!"

    • 18.9.2009  20:34

    Román Julese Vernea Michel Strogoff musel být bezesporu pro bělogvardějské ruské emigranty velmi citlivé téma. V době, kdy byli již téměř deset let pryč ze svojí vlasti, měli natáčet film, který se odehrává v době vlády cara a jeho hlavním hrdinou je statečný důstojník carské stráže, ztvárněný největší hvězdou ruského předrevolučního filmu, Ivanem Mozžuchinem. Pod značkou francouzské produkční společnosti Ciné France pak tito ruští filmaři (společně s francouzskými) v německé koprodukci natočili jeden z nejvýpravnějších evropských filmů němé éry, které jsem viděl. Důkazem toho byly nejen velké bitevní scény a ples na carském dvoře, ale i dlouhá stopáž a použití barevného materiálu firmy Technicolor při natáčení v tatarském táboře. Tytam jsou dlouhé záběry typické pro film carského období, režisér Turžanskij se inspiroval montážními technikami sovětské školy a Abela Ganceho. V žádném případě se tedy nejedná o nudný, zdlouhavý film s přepálenou stopáží, ale na němou éru je snímek překvapivě akční. Negativum, za které ale film v žádném případě nemůže, byl improvizovaný hudební doprovod, který se k filmu příliš nehodil a působil spíš rušivě.

    • 19.6.2009  12:11
    She (1925)
    *****

    Film pořízený očividně za málo peněz. Neznámí herci, malované hory na plátně a dost podivný kámen, přes který museli všichni zbytečně lézt. Ovšem ty pokličky co má Betty Blythe jsou nezapomenutelné, stejně jako věčný oheň nesmrtelnosti, jež ve skutečnosti vypadal jako deka vlající ve větru.

    • 12.3.2009  20:18

    ...a rovnoměrně rozprostřeme uhlí aby dobře hořelo, každá mezera způsobuje špatné vyhoření paliva...a z popela pak vybereme neshořelé kousky a použijeme znovu... P.S.: Na Lažanech k tomu ale nemáte instruktážní film.

    • 29.9.2008  21:22

    Ne, tohle opravdu na Osadu nemá, nejsou zde žádní šlechetní trampové s velkým poprsím, hadi v krabičkách, čeky na nábytek ani syrečky z Alžíru. Aĺe zase se naučíme, jak se dělá humor na pozadí malovaných kulis, krásné baráčky v pozadí, jako by je kreslilo malé dítě. Ano, chvílemi bych chtěl být ptáčkem, jako paní jenerálová a uletět pryč, jenže mě vždycky uzemní Saša Rašilov svoji dobře mířenou slovní cihlou ( o záchvatech řevu ze sedadla po pravici ani nemluvím). Nakonec je z toho všeho bez invence natočená splácanina všeho možného, ať už jde o prvky komické, romantické nebo jakékoliv jiné. Innemann se rozhodně neřídil pravidlem protřepat, nemíchat, ale spíš smíchat a rozmixovat. Takže se jen rozhodnout, jestli tu kaši zhltnu, nebo nechám ležet na talíři. Nakonec bude nejlepší odflusnout si jako ona těžkotonážní matrona, neřešit to a pokrmům podle podobných receptů se radši zdaleka vyhýbat.

    • 5.8.2008  08:22

    *(spoilery)*...Zvenku je to sklad docela obyčejný, ale jakmile do sklepa vlezou první skladníci, začnou se tam dít podivuhodné věci...z nádrží zafouká, skleněný kryt praskne a teprve potom se objeví Asfalťáček...je to skřítek neposeda, zvědavý jako opička a hned se rozkouká, kde by se nabaštil nějakých mozků...Mozky, mozky, mozky....(dominanta? to není špatná otázka Burte)...jasně, jsou jich tam stovky...aneb milujeme béčkové filmy. Jenže je Návrat oživlých mrtvol klasickým béčkem? Explicitně se k tomu hlásí - mozky, partička silně kontrastujících postpubertálních výrostků, opakování stejných záběrů, řízná muzika umocňující topornost hereckých projevů. To vše je ale jako těsto koblihy, uvnitř ní možná je marmeláda, jen se zakousnout a vychutnávat implicitní významy a různé detaily skryté pod explicitní slupkou béčkového těsta. Detaily o nichž je řeč se ve velké části nacházejí mimo informačně nejdůležitější centra filmového obrazu. Ač v nás film vyvolává pocit neustále kontinuitně navazujícího děje, tam někde vzadu na stěně visí hodiny ukazující přesný čas a když nejsou poslouží nápis psaný přes obraz. Nápisy ve filmu skýtají další prostor pro odkaz na něco nepříliš souvisejícího s dějem. Ať už je to Bertův vzkaz na vchodových dveřích skladu zdravotnických potřeb - Žádná hotovost není v bezpečí po 5:30 P.M. (čas, kdy chlapci skladníci vypustili plyn (z barelu samozřejmě)) anebo písmena na tabuli v kanceláři "Burt is a slave driver and a cheap son of a bitch who's got you and me here". Osobně mám ale nejradši nápis na vnitřní stěně kaple - Beyond this fleeting bay the rest from which no man wakes. A mistrem malých implicitních významů je hodný strýček Ernie. Není shoda náhod, že jeho oblíbenou muzikou je německý pochod z druhé světové Panzer rollen in Afrika vor! ( http://www.trilulilu.ro/empor/de628968d4bfd3 ) ani portrét vnadné Evy Braunové v márnici na nástěnce. Přihoďte pár náhodou uklouznutých německých slůvek, pistoli zn. Walther P38 a krásný kožený kabát á la gestapo a máte nacistu jak vyšitého. Vrcholem všeho je Ernieho jméno odvolávající se na Němce zodpovědného za konečné řešení židovské otázky. Kde přišel Ernie ke jménu záhada, ale nedůležitá, spojitost s válečným zločincem je více než zřejmá. Až nádherně béčkovitá je vtíravá myšlenka, opakující jestli to není pravý Ernst, když je takovým odborníkem na poli kremace a balzamování (aby ne, když studoval chemii). Všechno sečteno a pdtrženo se ještě násobí jednomužným dabingem, který vnáší do filmu komický prvek z tak trochu jiné stránky :-)...Hey, wait up, you guys! Wait, I got no shoes!. P.S.: Pacco...ta kozatice měla uměláky!!!

    • 13.6.2008  09:47

    Šurik změnil povolání stejne jako Ivan Vasiljevič, kam se poděl mladík z klubu Rychlých šípů, z peroxidového blonďáka je černovlasý muž se čtyřicítkou na krku, bláznivými vynálezeckými nápady, strojem času, co vypadá jako destilační kolona na alkohol a odsunutý z hlavní role do vedlejší. Stejně jako v Operaci "Y" i zde evokují některé situace němé grotesky. Honičky promítané ve zrychlených záběrech bitva s jídlem to názorně dokládají. Komika ve filmu založená na výměně osob Ivana Hrozného a Ivana Vasiljeviče Bunšova prostřednictvím stroje času dávají dohromady dvě naprosto nesourodá časová období, v nichž postavy obou Ivanů se stávají neschopné si poradit v závislosti na jejich dosavadních životech a zkušenostech. Komika se ocitá daleko za hranicí kýčovitosti, ale jde spíš o tempo, s jakým jsou nám použité gagy předkládány a které nenechá diváka ani na chvíli vydechnout.

    • 22.5.2008  10:36

    Jedenáctkrát v kině, z toho dvakrát dvě projekce v jeden den, čtrnáctkrát doma DivX, a zatím třikrát z nového DVD ... Je Indy fetišistická obsese nebo obsesivní fetiš?... Objevení nového Indyho je jako nalezení svého vlastního Akatoru, ale stejně jako s nalézáním "města ze zlata" je to složité i s přístupem k novému pokračování Indiana Jonese - ne pro každého bude film kultovním pokladem. Indy není superman s nadlidskými schopnostmi, ač to tak může vypadat a stále ho při zemi něco přidržuje, ať je nesprávné odhadnutí vzdálenosti při zhoupnutí na biči nebo pořezání vystřelovacím nožem. Jízda na sci-fi si přímo vyžaduje nereálné hyperbolické prvky , ano, let v ledničce miluju wtz. a pohled na atomový hřib posílá pozdrav Edu Woodovi. Hon na čarodějnice, fobie z komunismu jsou klasickými rekvizitami Spojených států z let 50. a motorkáři versus vysokoškoláci jsou charaktery jak vystřižené z filmu Pomáda. Ke všemu ještě účast Karen Allen dodává filmu, kromě odlehčení děje, další žánrový rozměr. Hlavní záporák Irina Spalko má účes a la Lousie Brooks, ale té ženské krásy tolik nepobrala, celkově je...ehm...taková trochu mužná (že by americká představa o sovětských vědkyních, potažmo ženách?). Ale její ruský přízvuk je zcela podmanivý, při každém zhlédnutí vzbuzuje úsměv na rtech ( "...Three times I have received the order of Lenin..." a zároveň její gesto se zdviženými třemi prsty). Nový Indy je sice jiný než jeho předchůdci, ale to byly i jednotlivé díly původní trilogie odlišné samy od sebe, tudíž není možné vytýkat jakékoliv rozdíly. Kromě toho v měm okolí existuje i několik lidí, kteří si pokračování archeologových dobrodružství oblíbili, ač je předchozí tři filmy naprosto nezaujaly. Co dodat, Indy je sice na hranici důchodu a nemládne. Ale dokazuje jednu krásnou pravdu, a to že i stárnout se musí umět...

    • 28.2.2008  22:59

    Tak trochu jiné retro...chrocht... Film o kterém se říká "to bych si nikdy nevypálil, ale zničilo mi to vypalovačku."

    • 11.2.2008  17:05
    Botostroj (1954)
    *****

    Po formální stránce průměrné drama se schematickými černobílými postavami převracející na hlavu reálné události. Obsahově odpad nejtvrdšího kalibru, který zároveň funguje pro politicky otrlé jedince jako zajímavý guilty pleasure snímek.

    • 26.12.2007  13:12

    Tento film věrně popisuje vzájemné odcizení dvou přátel z dětství, rozdělených občanskou válkou mezi dvěmi etnickými skupinami. Zároveň se ale okrajově věnuje i minulosti vedlejších postav, viz např. starý kapitán či Velja. Děj prolínající se několika časovými rovinami dokázal režisér uhlídat tak, že se divák ani při rychlém střídání časových rovin neztrácí v ději. Naopak vzniklé kousky do sebe zapadají jako kousky skládačky a samotný celek pak tvoří děsivý obraz bratrovražedného boje. Jak předválečné, tak i válečné scény jsou prostoupeny osobitým humorem. Ale především v bojových scénách onen humor ještě stupňuje napětí a hrůznost situace, ve které se hrdinové ocitli. Starý kapitán zde zároveň představuje hodnoty starého komunistického Titova režimu, jež jsou najednou tak snadno bourány a jeho mladší podřízení si ho dobírají, že nedokázali vytvořit nic trvalého, co by nešlo jen tak zničit. Nejsilněji na mě zapůsobil úplný konec filmu, ten by ale nedával takový smysl bez slavnostního otevření tunelu. Celkově nedokážu tomuto filmu nic vytknout, tak silný zážitek jsem si už dlouho od žádného filmu neodnesl. .........uz maršala Tita.....

    • 23.7.2007  22:52
    Edith Piaf (2007)
    *****

    Sous le ciel de Paris a était née la chanteuse avec la plus fascinant voix que j'ai entendu. Bien qu'elle était petite sa voix était formidable. Le film d'Edith est formidable comme son chant et ses chansons. Son destin est tres touchant en film d'Olivier Dahan. Z tohoto biografického díla o největší šansoniérce vůbec čiší emoce a samotná láska k Edith a jejím písním. Útržkovitost a samotné přeskakování mezi časovými obdobími působí trochu chaoticky,z filmu se nedá doopravdy poznat jaká Edith byla. Každý kdo četl její životopis od Simone Berteautové ho zajisté bude srovnávat s tímto snímkem. Jenže To není možné. Aby mohl být Edithin život popsán alespoň jako ve zmíněné knize a divák zpěvačku poznal, musel by být film alespoň dvakrát tak dlouhý, což by bylo zase neúnosné, děj by se vlekl až nesnesitelně pomalým tempem, filmu by scházely správné emoce,náboj. Tím pádem by se takový počin stal naprosto nestravitelným pro obyčejné lidi. Samotné přecházení z jedné doby do druhé mě nevadilo,ač někteří tvrdí,jak moc se v ději nemohli orientovat, mě samotnému přišlo o něco méně zmatené než v jiných filmech(viz třeba Intolerance). Marion Cotillard by zasloužila za svůj výkon nejvyšší možné ocenění, takovou podobu se zpěvačkou jsem opravdu nečekal. V jedné scéně byl ale docela viditelný výškový rozdíl mezi Edith a Marion, jenže při sledování děje to ničemu neškodilo. Role Gerarda Depardieu mě, abych řekl pravdu, trochu rozesmála. Depardieu jako papá Leplée, jež je evidentně homosexuál, se pranic nepodobá svým rolím z dřívějška, kde homosexuála nepřipomínal ani trochu,natož svým skutečným životem. K českým hercům... Vladimír Javorský se do své roličky hodil,zapadl krásně mezi ostatní. Což se nedá říct o Marku Vašutovi s jeho kamenným obličejem,přes nějž je nasazený výraz toho největšího drsňáka,v emocionálně vypjatém závěru mě opravdu dokonale uzemnil,bohužel. Za nejlepší scény bych považoval scénu u Edith po pádu letadla a úplný závěr za zvuků písně Non,je ne regrette rien... jak sem si všiml okolí v potemnělém sále ani jedno oko nezůstalo suché. Nejkrásnější na snímku ale stejně jsou původní nahrávky písní Edith Piaf doprovázející celý děj. Ještě teď když si vzpomenu na některé písně, pomalu mi vbíhají slzy do očí,protože si je musím vybavit se scénami z filmu. Nevím,jaký film mě za poslední dobu dokázal srazit na kolena, mohu jen potvrdit, že v takovéhle míře se to jen tak žádnému dalšímu nepovede. Vive la Môme!!!

    • 12.6.2007  16:09
    Občan Brych (1958)
    *****

    Ano, máme zde schéma, máme zde ideologický podtext ale toto je jeden z výjimečných případů, kdy formální stránka filmu, v čele se širokoúhlým formátem, jednoznačně převálcuje obsahový balast. V roce 1958 už neplatilo Zítra se bude tančit všude a totalitní režim na své sporné Cestě ke štěstí společně s mezemi zaoral i prvoplánovou pachuť lepších zítřků. Občan Brych je spíše psychologický film poznamenaný dobou, v níž vznikl, než čistá propaganda. Oprostil se od neživotných postav typických pro politické film první poloviny 50. let. Místo toho zde máme relativně důkladně psychologicky prokreslené postavy, které již nejsou černé a bílé. Buržoazie a inteligence může být váhavá a lidé, kteří se přihlásili do strany jsou v některých případech horší než sami odpůrci režimu. Od celků a polocelků první půle filmu se děj posouvá do horské chaty, kde dominují polocelky a detailní záběry na jednotlivé postavy, v níž se stupňuje napětí, a klaustrofobické prostředí umocňuje vzájemné rozpory mezi jednotlivými postavami a odhaluje jejich pravé povahy. Otakar Vávra se odpoutal od velkoleposti husitské trilogie a natočil příběh, který nebyl tak povrchně proklamativní, ale šel na samé dno lidské duše, kde byli lidé nahlodáváni strachem z nových pořádků. Širokoúhlý formát umožnil působivou kompozici obrazů, která obzvláště v části filmů odehrávající se na horské chatě jen napomáhala vyhrocení situace a finálnímu rozkolu mezi všemi zúčastněnými protagonisty.

    • 2.5.2007  18:46

    Když sem toto dílko viděl poprvé titulky mě uspaly a pak najednou konec. A já z toho měl pocit,že jsem prospal pointu. Jenže ono ne. Takovýhle rychlý spád děje a naprosto,opravdu,absolutně nečekaná pointa mě dokonale uzemnila. Ač člověk přesně ví,co se stane,neuvěří,dokud neuvidí...:-)

    • 25.4.2007  16:07

    Nejlepší Pes Baskervillský všech dob. V žádné jiné verzi na mne nedokázala tak zapůsobit ponurost anglických blat zahalených do lezavé mlhy. Nepoznal sem lepšího Sherlocka Holmese než Petera Cushinga. Jakákoliv novější adaptace mi spíše připomíná svým zpracováním ne příliš dobře natočenou detektivku se zajímavou zápletkou. Žádný z novodobých Holmesů nedokázal být tak přesvědčivý jako Peter Cushing v této svojí roli. Mladý Christopher Lee působí dokonale aristokraticky,elegantně,jako pravý člen vyššího stavu,oproti slabošským a zdegenerovaným příslušníkům urozené rodiny Baskervillů zobrazených v jiných verzích této Doylovy novely. Mrazivá blata jsou jiná než kdekoliv jinde. Ač je na nich jasně poznat, že byly natočeny v ateliérech, mají v sobě jakousi zvláštní ponurost. Cáry mlhy zahalující a schovávající strašidelné prostředí starých ruin, ve kterých se kdysi odehrála děsivá vražda. Bezesporu neexistuje lepší filmové zpracování nejslavnějšího Holmesova příběhu,než tot od slavného Hammer studia.

    • 25.3.2007  09:21

    O druhém dílu Ivana Hrozného platí do určité míry to samé jako o části první. Architektura, svícení, detaily lidských tváří, to vše využil Ejzenštejn již v prvním díle. Odlišnost mezi oběma filmy se odehrává na úrovni děje a samozřejmě i použitím barevné sekvence v druhém díle. Děj druhého snímku se soustředí více na osobu cara a prohlubuje psychologickou hloubku jeho postavy. Nenajdeme zde už velkou bitevní scénu jako v prvním díle. Důraz na osobnost caram především carova chorobná nedůvěra ke komukoliv jinému, než je on sám, dělá z filmu spíše psychologické drama, kde má velký vliv na napětí nasvícení detailů tváří (Efrosinija Starickaja vypadala místy přímo jako ďábel). Barevná sekvence hostiny s tanci díky všudypřítomným odstínům rudých barev vytváří dojem hluboké dekadence a neřestného úpadku a všemu vévodí car Ivan na trůně.

    • 24.3.2007  18:32

    Ejzenštejn v Ivanu Hrozném se v jistém smyslu neposunul od Alexandra Něvského dál ve svém uměleckém vývoji. Tím myslím především v soustředění se obrazu na detaily tváří herců podkreslených hudbou Sergeje Prokofjeva (narozdíl od Alexandra Něvského na mne zde nepůsobí tak disharmonicky), kde dialogy někdy působí jako pouhý doplňující prvek. Dojem patetičnosti hereckého projevu dotváří svícení mizanscény, jež utváří pocit napětí. Podobnou funkci mělo i světlo v expresionistických filmech, s rozdílem toho, že bylo namalované na kulisách. Ejzenštejn uplatňuje hru se stíny v kombinaci s hieratickou perspektivou (stín Ivana Hrozného je několikrát větší než diplomata, s nímž jedná). Zmíněnou perspektivu využívá také v samotném závěru při detailu na jeho tvář, za níž jde v pozadí procesí. Expresionismus mi i vzdáleně připomínala architektura některých budov ve filmu(viz carův palác), jejichž stěny jsou někdy vystavěny do nezvyklých, pokřiveně vypadajících tvarů.

    • 22.3.2007  11:11

    Dokument o legendě francouzských grotesek Maxu Linderovi, vytvořený především ze sestříhaných úryvků Linderových filmů a s komentářem namluveným LInderovou dcerou Maud. Maud Linderová sama svého otce nepoznala, narodila se pouhý rok předtím, než oba její rodiče spáchali sebevraždu. Kariéra velkého komika je popisována se zápalem,a však s citlivým přístupem, patrně silně ovlivněným touhou dcery poznat svého, kdysi slavného, otce. Přesto Maud Linderová neupadá do laciné sentimentality a životní dráhu otce popisuje vtipně, s nadhledem a přiměřeným odstupem.

    • 14.1.2007  13:00

    DeMille sice natočil remake svého vlastního filmu, ale tyto dva filmy jsou každý úplně jiný, zatímco stará verze je rozdělená na dvě části, jedna ze starého Egypta a druhá ze "současnosti", kdežto verze z roku 1956 je jen o životě a skutcích Mojžíše. Musím uznat, že tento film se mi líbil, byl celkem zajímavě natočený a po formální stránce bych ani nevěděl co vytknout,Hestona mám rád jako herce(když pominu to co sem viděl v Bowling for Columbine) a nepamatuju si,že by mne jeho herecký výkon kdy zklamal. Ale tím, jak se DeMille soustředil na svoje monumentální scény s mnoha a mnoha komparzisty, snažil se oslnit zdobností, místy už přeplácaností, tak se film prakticky odcizil lidským emocím a zůstala z něho jen pompézní, vychloubačná slupka, jež se snaží diváka za každou cenu ohromit. Emoce, které postavy projevovaly, mi připadaly místy projevované příliš nepřirozeně, nevěrohodně. Celé to působí jako oživlá ilustrrace Bible, obsahující pár věcí, jež by mi k Bibli neseděly. Především počáteční část, kdy se Mojžíš považuje za Egypťana a je zamilovaný do princezny. Mnohem lepší historický film je Ben Hur Williama Wylera. ten je takový mnohem lidštější,našel sem v něm emoce,jímž se DeMille tady odcizil, a celkově chování postav působí logicky a ne tak nesmyslně. Přes všechny možné zápory Desatera, ho považuji za kvalitní podívanou, protože biblické náměty se těžko zpracovávají tak, aby to pro obyčejného nevěřícího jako sem já bylo aspon trochu zajímavé,což se DeMillovi podařilo.

    • 13.1.2007  21:26

    Dle mého názoru jedna z nelepších Chaplinových grotesek. Chaplin v ní jasně dává najevo svou averzi k válce a to ještě v době,kdy se válčilo. Každá minuta je naplněná těmi nejšílenějšími gagy. Spoustu kousků,které Chaplin předvádí zde,předvedl pak i později v roce 1940 v Diktátorovi v úvodní scéně z 1.světové. Zajímavostí je,že v Československu,když se film po válce promítal,musely být z filmu vystříhány scény v nichž byli vyobrazeni staří mocnáři,protože bylo zakázáno zákonem je zobrazovat,byť v takovýchto směšných karikaturách. Je to typická ukázka Chaplinova génia,sociálního cítění a jeho lidské povahy. Nikdy nikdo co pamatuji nedokázal s takovým humorem zachytit ve filmu tak hrůzné ohavnosti ,jako je válka, s takovou dávkou sarkastického humoru.

    • 8.1.2007  22:23

    Po neznámých stezkách je v porovnání s Mrazíkem trochu odlišnná pohádka. Sáňky samochodky se transformovaly do pícky samochodky, Barbara Jagorovna nechce upéct Míťu, protože je docela obyčejný Sidorov a moudrá Vasilisa se učí jezdit na bicyklu. Pokud je Mrazík kýčovitý díky vizuální výtvarné stránce, zde se nevkus projevuje především smícháním postav z mnoha filmů, do všeho ještě navíc přijde ze světa mimo ten pohádkový desetiletý chlapec Míťa. Komický prvek ve filmu spočívá především v jednání postav, jež je sice logické, ale míra pitvoření, kterou přitom nasazují nedovolí divákovi, aby mu nezačaly cukat smíchy koutky. Otázka je, jak výrazný byl při recepci tohoto filmu vliv dabované verze, kterou jsem viděl. Dabéři mají každý svůj typický styl projevu. Kostěj Nesmrtelný pomalý a patetický, Míťa se nápadně podobá šprtům na základní škole či Baba Jaga moudrá stařenka.

<< předchozí 1 2 3 4 6 7
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace