Véča

Neuvěřitelná pecka, svižnější, nabitější a ještě bizarnější než Perníková... Pohádka, která bohužel moc dětí v době svého vzniku nestrašila. Na rozdíl od Perníkovky není Sněhurka žádná nastavovaná kaše, baletní exhibice a nekonečná andělská procesí. Posuzovat pohádku z roku 1933 dnešníma očima může být nefér ale zvukový film se už pár sezón měl čile k světu a ani v jeho počátcích nevznikaly takto zjevně diletantské filmy. Ale ono je otázkou jak vypadl proces výroby a distribuce tohoto konkrétního titulu. Pokud si vezmeme, že není známé datum o pražské premiéře a měla ještě vzniknout třetí pohádka - Červená Karkulka, tak je dost dobře možné, že "sesterská" Perníková chaloupka uvedená před Vánoci 1933 byla takový průser, že se s tím svezly i další filmy. __| Kameraman Josef Bulánek zřejmě trpěl neodbytnou potřebou po zaplnění volného prostoru v záběru - většina záběrů zpoza křoví nebo stromu - podobně svérázný přístup se objevuje i v jeho dalších filmech. __| A ve zvukové éře fascinující práce se zvukem a nemožností namixovat dohromady hudbu, ruchy a dialogy. Tady ale budou na vině kromě diletantismu také finance. Přece jenom už i dříve vznikly filmy, kde postsynchrony tolik nebily do očí. __| Tlustého trpaslíka měla hrát Dáďa Kmínkovic, tuční ale byli všichni stejně, takže kterého hrála? __| A vrchol všeho bylo zakončení - nekrofilní princ, který touží po Sněhurce ve skleněné rakvi a je zklamaný, když procitne; královna, kterou prostě trefí šlak... __| Mistře, díky za Váš opus magnum. P.S.: Milý uživateli pursulusi hodnotit si budu jak chci a vy byste se neměl chovat jako moralista se sklony k agresivní filantropii.

Úchylné... Kočka, vítr, řepa, dementní chlapeček, dementní holčička, inspirace Planety opic a Thor s Mjollnirem.

http://cinemetrics.lv/graph.php?movie_ID=12805&step=1&height=200&vr=1.5&degree=5&period=0&adv=12300000&cc=1

Novotný osahává Adama převlečeného za ženu, Novotný líbá Adama převlečeného za ženu, Eva převlečená za muže líbá Novotného - ten se rozhodně nebrání, Eva převlečená za Adama líbá Adama převlečeného za Evu - incest!

Kdo by do Aši řekl, že je taková běhna...

Slušná jízda na tripu s vycpaným kocourem. na rameni...¨ Ve srovnání s mistrovým druhým opusem - Sněhurkou, ale příliš utahané a utancované. Nekonečné záběry na tančící stvůry a pochodující anděly jsou ubíjející, na druhou stranu, finálních 20 minut je fenomenálních, taková koncentrace entuziastického diletantismu ruku přesahuje myslitelná měřítka. Jen bych si nepřál mít režiséra za otce, chudák Dáďa, nemusel jí tolikrát opakovat, že je prostorově výrazná... P.S.: Milý uživateli pursulusi hodnotit si budu jak chci a vy byste se neměl chovat jako moralista se sklony k agresivní filantropii.

Nečekaná zábava od neuvěřitelně "umělecky impotentního" režiséra Oldřicha Kmínka. Sociální tématika v jeho podání vypadá jako ZAMÝŠLENÁ parodie a výsměch dělníkům (i když podobná věc se mu povedla už s Osadou mladých snů). Příběh by ve výsledku vystačil na půlhodinový krátkometrážní film a v rukou jiného režiséra by z něho byla akorát obyčejná nuda, ale kdepak Oldřich, ten prolomí hranici za kterou je film tak špatný, až je vtipný, o délku rovnající se v tomto případě součtu výšky všech kladenských továrních komínů. V celém příběhu se opakují akorát tři různá prostředí - Petrův dům, bar Zlatá klec a záběry z továrny, které často nejsou ani nijak vzájemně propojeny a objevují se zde záběry, naprosto nedávající žádný smysl. Navíc statické dlouho záběry z továren, prokládané unylým zpěvem E. F. Buriana, působí jako parodie na sovětské montážní filmy (zrovna toto téma se stokrát lépe povedlo Václavu Kubáskovi o rok později ve filmu Svítání). Z hereckého obsazení bezmezně adoruji Elu Šárkovou a nutno uznat, že nohu má opravdu pěknou a takhle jsem nikdy nikoho metat hvězdu neviděl. V jejím případě je zřejmá alespoň částečná inspirace Marlene Dietrichovou, která v podání Ely Šárkové vyznívá alespoň trochu snesitelně. Navíc nikdy nezapomenu, jak se znechuceně odvracela od Otomara, když ji nad postelí umírající Dádi vzal za ruku a přitiskl k sobě. Otomar by byl klasicky bezproblémový, jen předpokládám, že pro tuto roli musel přibrat na váze, aby mu vůbec bylo možné uvěřit, že má za dceru takového nesympatického vepříka jako je "malá" Dáďa Kmínková. Vůbec na Dádě stála a padala veškerá humorná stránka filmu - mluvit to neumí a pořád to jen natvrdle stojí a zírá do kamery (navíc se nemůžu zbavit pocitu, že se při zírání do kamery rýpala prstem v nose). Stejně jako je místy nelogický příběh, dostává film absurdní nádech i díky formě jakou je zpracován - jak by jinak bylo možné, aby Korbelář zapálil sirku a najednou mu do obličeje svítilo světlo jako ze silného reflektoru nebo aby rozsvítil v temném pokoji malou petrolejku a najednou je všude světla až z toho bolí oči? Sečteno podtrženo, čekal jsem od Oldy jen klasickou pitominu ve stylu jeho ostatních filmů ale dostalo se mi něčeho co několika násobně překonalo všechny moje největší očekávání. P.S.: Doteď nechápu, jak se Dáďa vešla do tak malé rakve...

Krátké animované filmy Dopravního podniku Praha. Při jejich promítání v Kinobuse v létě 2010 se překvapivě setkaly s mnohem kladnější diváckou odezvou než některé promítané filmy (zdravím Kawasakiho růži). Ve výsledku považuji za nejpodařenější "uncut" verzi dílu Nastupování.

Guilty "Zina" pleasure ♥

V době, kdy v Americe začínal Fred Astaire s Ginger Rogers, v Třetí říši se Marika Rökk ještě neroztančila a křehká Lilian Harvey odjela na americkou štaci, Ejzenštejnův spolupracovník Grigorij Aleksandrov natočil anarchisticky bláznivou jazzovou komedii Celý svět se směje. Jazz, anarchie a především... vycpaná létající ovce! Pryč s budováním socialismu! Sovětský film může být vtipný a zábavný jako hollywoodský trhák. Že chybí jakkoliv propracovaný příběh a výsledný snímek je spíše sérií jednotlivých gagů? Přesně tak a vůbec to nevadí. Absurdní situace střídá absurdní situaci, a na inspiraci americkou groteskou odkazují již úvodní titulky filmu. Neříkám, že ten film je dokonalý, ono tomu je ve své podstatě právě naopak. V kontextu sovětského filmu pro mě jde po všech Ermlerech, Vasiljevech, Ejzenštejnech a Vertovech, avantgardních montážnických filmech o zcela novou a překvapivou diváckou zkušenost.