Véča

Véča


Pixilating

93 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 5.8.2008  08:22

    *(spoilery)*...Zvenku je to sklad docela obyčejný, ale jakmile do sklepa vlezou první skladníci, začnou se tam dít podivuhodné věci...z nádrží zafouká, skleněný kryt praskne a teprve potom se objeví Asfalťáček...je to skřítek neposeda, zvědavý jako opička a hned se rozkouká, kde by se nabaštil nějakých mozků...Mozky, mozky, mozky....(dominanta? to není špatná otázka Burte)...jasně, jsou jich tam stovky...aneb milujeme béčkové filmy. Jenže je Návrat oživlých mrtvol klasickým béčkem? Explicitně se k tomu hlásí - mozky, partička silně kontrastujících postpubertálních výrostků, opakování stejných záběrů, řízná muzika umocňující topornost hereckých projevů. To vše je ale jako těsto koblihy, uvnitř ní možná je marmeláda, jen se zakousnout a vychutnávat implicitní významy a různé detaily skryté pod explicitní slupkou béčkového těsta. Detaily o nichž je řeč se ve velké části nacházejí mimo informačně nejdůležitější centra filmového obrazu. Ač v nás film vyvolává pocit neustále kontinuitně navazujícího děje, tam někde vzadu na stěně visí hodiny ukazující přesný čas a když nejsou poslouží nápis psaný přes obraz. Nápisy ve filmu skýtají další prostor pro odkaz na něco nepříliš souvisejícího s dějem. Ať už je to Bertův vzkaz na vchodových dveřích skladu zdravotnických potřeb - Žádná hotovost není v bezpečí po 5:30 P.M. (čas, kdy chlapci skladníci vypustili plyn (z barelu samozřejmě)) anebo písmena na tabuli v kanceláři "Burt is a slave driver and a cheap son of a bitch who's got you and me here". Osobně mám ale nejradši nápis na vnitřní stěně kaple - Beyond this fleeting bay the rest from which no man wakes. A mistrem malých implicitních významů je hodný strýček Ernie. Není shoda náhod, že jeho oblíbenou muzikou je německý pochod z druhé světové Panzer rollen in Afrika vor! ( http://www.trilulilu.ro/empor/de628968d4bfd3 ) ani portrét vnadné Evy Braunové v márnici na nástěnce. Přihoďte pár náhodou uklouznutých německých slůvek, pistoli zn. Walther P38 a krásný kožený kabát á la gestapo a máte nacistu jak vyšitého. Vrcholem všeho je Ernieho jméno odvolávající se na Němce zodpovědného za konečné řešení židovské otázky. Kde přišel Ernie ke jménu záhada, ale nedůležitá, spojitost s válečným zločincem je více než zřejmá. Až nádherně béčkovitá je vtíravá myšlenka, opakující jestli to není pravý Ernst, když je takovým odborníkem na poli kremace a balzamování (aby ne, když studoval chemii). Všechno sečteno a pdtrženo se ještě násobí jednomužným dabingem, který vnáší do filmu komický prvek z tak trochu jiné stránky :-)...Hey, wait up, you guys! Wait, I got no shoes!. P.S.: Pacco...ta kozatice měla uměláky!!!

    • 12.7.2008  12:31
    Amerika hledá topmodelku (TV pořad) (2003)
    odpad!

    "...ne ne ne nesahejte mi na moji buchtu. Jak by se vám líbilo, kdybych vám to udělala?"..."Ne, já bych ti to nedělala, nechci abys mi do ni dělala písmenka."..."No, já bych se tomu teda rozhodně zasmála, kdybys mi to udělala."...

    • 9.7.2008  13:56

    Rádio Jerevan hlásí: " Nebyla to asistentka ale asistent, vajec nebylo dvanáct ale šest a nezmizí, ale asistenta kopnou do jeho zadní evoluce až vyletí ze scény a kouzelník s tanečnicí odejdou dozadu do zákulisí. Pozor na pojem evoluce, grafická podoba snadno zaměnitelná s ovulací."

    • 8.7.2008  17:16

    Tvrdit, že se jedná o první film s erotickým motivem je poněkud odvážné při naší fragmetární znalosti soudobé kinematografie a obrovskému počtu nedochovaných snímků, ale ten erotický motiv tam je a to opravdu, ale opravdu hodně velký...Jen nutno podotknout, že ta voda se kterou Jane Brady polévala Jeanne d'Alcy byla spíše černá, tak že by po plese bahenní sprcha?...:-O

    • 25.6.2008  16:40

    ...kouř z komína sklárny majestátně a klidně pluje vesmírem...

    • 19.6.2008  10:11
    Gideon (1998)
    ****

    ...vrať mu ty klíčky, ty jeden podivný, hnusný sociopate...

    • 15.6.2008  10:13
    Vij (1967)
    ****

    Pod nálepku pohádky se dá schovat ledajaký příběh a to co pohádka pro koho znamená se může zásadně lišit podle kulturního prostředí v němž se nachází. Klasické schéma pohádky, tak jako ho známe my se šťastným koncem není pohádka pro jiné. Očividným příkladem toho jsou pohádky bratří Grimmů, zejména pak pohádka O umrlém dítěti - matce zemře dítě, je pochováno, ale matka pro něj teskní tolik, až se jednou v noci vrátí a vysvětlí matce, že pokud bude takto pro něj hořekovat, tak nebude nikdy mít v hrobě klid. Proto se Vij dá celý těžko přesně zařadit do jednoho ze žánrů (horor a pohádka), které jsou mu často přisuzovány. V našich poměrech jde brát a porovnávat s pohádkou, jak ji známe sami. Hlavní hrdina není člověk bez bázně a hany, ale spíš ne zrovna svatý student pravoslavného semináře, nemá slíbenu polovinu království (ale "odměnu pokud nesplní úkol ano), čaroděnice je souasně princezn a k tomu všemu jediná ženská postava celého filmu, z toho je jasné, že žádný pohádkový happyend, jak jej máme zafixovaný se, konat nebude. Existují dva druhy prostředí, jedno mimo kostel plné obyčejného drsného života provoněného alkoholem a druhé v kostele, mystické, nadpřirozené. Rozdál mezi těmito prostředími je umocněn barvami. Realita je zde barevná a působí jako jisté připoutání se ke skutečnému životu, kdežto v kostele převládají odstíny šedé a s každou nocí tam strávenou šedé přibývá a je výraznější. Tak vzniká efekt působící na diváka matoucím dojmem, říká si je to vlastně ještě realita, sen anebo vidny způsobené šílenstvím?

    • 14.6.2008  18:04

    Ve filmu podařená kvítka ztvárnily hlavní dvojroli a dvě další hlavní role tři naprosto nezajímaví, necharismatičtí herci. Ředitel školky se na žádost policie a archeologa Malceva převlékne za "Docenta", vůdce lupičské bandy, která ukradla vzácný artefakt na vykopávkách, a společně se zloději uteče z vězení, aby získali cennost zpět. Většina komických prvků, které vnáší ředitel školky do děje filmu, pramení z jeho profese - vychovávání dětí. A tak s lupiči někdy zachází jakoby byl stále v mateřské škole, opravování při užití nespisovných slov, vydělávání peněz prací a ne zlodějinou. Když už nad opravdovými dětmi ze školky nemůže mít přímý dohled, volá jim alespoň telefonem aniž by mu vadilo, že se může prozradit před bandity. Naprosté zmatení nastane, když se na scéně ukáže pravý "Docent", rozlišit mezi nimi je na první pohled trochu problém. Ostatní zloději se zase sami od sebe staví do pozic neposlušných dětí jim přiděleých ředitelem, jeden krade peníze určené pro všechny, další se chce oběsit. Celek je podivný spletenec napůl vtipných scének a napůl trapných (ředitel školky ve vězení, útěk z vězení v cisterně). Efekt trapnosti zase vyvolává ředitelova postava okolo které se točí všechny události a situace.

    • 14.6.2008  15:28

    Nemám nohy, jestli pak já dolezu, k támhletomu pařezu... Od příběhu hrdinného sovětského letce jsem původně očekával, že se bude více soustředit na jeho cestu německým územím k vlastním jednotkám. Nakonec to ale ani není na škodu, že tomu tak nebylo. Tuto počáteční část přeskočímě docela rychle a následuje nejzdlouhavější část filmu v nemocnici, která zobrazuje Meresjevovu rekonvalescenci po ztrátě dolních končetin a v závěru se opět dostává hrdina do bojové akce. Film se soustředí hlavně na těžkosti Meresjevova zotavování a jeho s tím související problémy. Sám ale několikrát poznamenává, že je "sovětský člověk" a následně nato všemi problémy projde bez větších problémů. To o co zde jde především je zobrazit nezlomnou vůli sovětského člověka překonat jakoukoliv překážku a bránit svoji vlast, přes zdravotní handicap. Hudba u tohoto snímku až na pár míst, kde je diegetická a louží jen jako prostředek pro udávání rytmu tance(ano, člověk s protézami nohou tancuje kozáčka), se nevyskytuje.

    • 13.6.2008  22:05

    Film napůl cesty mezi komedií, dramatem a akcí. Životem protřelý rudoarmějec Suchov během své cesty přes poušť domů vyhrabe do písku zakopaného Saida, který se svou vděčností rozhodně netají a později je mu přidělen na starost harém muslima Abdulaha, který je odhodlán zabít manželky aby uchráníl svoji "čest" a to i za cenu obětí z řad jiných lidí. Komedie s dramatem jsou velice těžko slučitelné pod podmínkou, aby zároveň působily v hotovém díle vyváženě. Komické momenty (Suchovova představa polygamie) se neodehrávají současně s dramatickými, tím se vytváří pomyslná dělící čára mezi oběmi částmi, jediná postava, která zvládázároveň působit dramaticky i vtipně najednou je celník Vereščagin. Svět hlavních hrdinů je jako vymalovaný černobílými barvami, dobrý Suchov, Said, Petruša a Vereščagin jsou hrdinové veskrze kladní, Abdulah je klasická záporná postava s jedním rysem navíc, který ho motivuje k jeho jednání. Tím je islámské náboženství a jeho zkostnatělé tradice. Abdulah je těmito principy prožraný skrz naskrz do té míry, že jsou vykresleny jako hlavní důvod jeho záporné povahy.

    • 13.6.2008  17:34

    Muzikál a romantická komedie v jednom podle opery Uzejra Gadžibekova. Celý film se skládá ze zpívaných a mluvených částí. Orientální melodie zpívané ve filmu zprvu působí zajímavě, po chvíli však, obzvlášť pokud divák nerozumí o čem přesně zpívají, se slévá v jeden homogenní celek, z něhož spíš bolí hlava, než že by dokázal upoutat. Prostý děj sleduje bohatého Arshina, který se chce oženit. Už samotný popěvek "...poněmajeť. Ja chaču ženit..." vypovídá o úrovni následujícího děje. Ve své zemi sice film měl nejspíš symbolický význam vzpoury proti rigidním tradicím, v našich kulturních podmínkách je to pouze jeden z plejády melodramatických příběhů nevalné hodnoty. Výtvarná stránka interiérů konfrontuje západoevropskou módu, kterou nosí většinou bohatší, oblékání chudších vrstev a orientální zdobnost vniřních prostor. Celek poslepovaný dohromady je nevkusně kýčovitý a v kombinaci s těžko srozumitelným zpěvem jen těžko koukatelný.

    • 13.6.2008  10:58

    V pořadí druhý film, v němž se objevuje postavaovnou v trochu zmateného Šurika je reinkarnací jeho osoby ne v tři krátké příběhy ale rovnou v celovečerní film, kde dostává hlavní roli. Dloumetrážní stopáž s hlavní rolí ale hrdinovi příliš nesedla. Přímočarý děj by se snadno dal shrnout do jedne půlhodinky, právě tak, jak byly dlouhé jednotlivé části Operace "Y". Takto se děj roztahuje na necelou hodinu a půl, čímž trpí schopnost filmu udržet si divákovu pozornost a hustota vtipů je asi taková, jako když máslem určeným na jeden krajíc namažu krajíce tři. Šurik si udržel své typické rysy čestného, byť trochu popleteného, mladíka jako v Operaci "Y" a stejně jako tam zde evokuje svým chováním Rychlonožku z klubu Rychlých Šípů. Gagy, stejně jako v obou ostatních filmech, kde se Šurik objevil, jsou z velké části podobné situacím z němých grotesek, ovšem aby dosáhly podobné prvky požadovaného účinku musí být vršen jeden na druhý a to mi zde chybělo.

    • 13.6.2008  09:47

    Šurik změnil povolání stejne jako Ivan Vasiljevič, kam se poděl mladík z klubu Rychlých šípů, z peroxidového blonďáka je černovlasý muž se čtyřicítkou na krku, bláznivými vynálezeckými nápady, strojem času, co vypadá jako destilační kolona na alkohol a odsunutý z hlavní role do vedlejší. Stejně jako v Operaci "Y" i zde evokují některé situace němé grotesky. Honičky promítané ve zrychlených záběrech bitva s jídlem to názorně dokládají. Komika ve filmu založená na výměně osob Ivana Hrozného a Ivana Vasiljeviče Bunšova prostřednictvím stroje času dávají dohromady dvě naprosto nesourodá časová období, v nichž postavy obou Ivanů se stávají neschopné si poradit v závislosti na jejich dosavadních životech a zkušenostech. Komika se ocitá daleko za hranicí kýčovitosti, ale jde spíš o tempo, s jakým jsou nám použité gagy předkládány a které nenechá diváka ani na chvíli vydechnout.

    • 12.6.2008  06:30

    Aljoša je voják na cestě na dovolenou a během cesty se setkává s různými typy lidí a roličnými životními situacemi. Film není klasickým válečným eposem plným velkolepých bitevních scén, ani tolik o Aljošovi, ale spíše komplexem lidských osudů ovlivněných probíhající válkou dohromady propojených ústřední postavou mladého válečného hrdiny. Zobrazením utrpení lidí v zázemí získává protiválečný nádech, který ale nikdy nepřekračuje v kritiku Rudé armády, velící důstojníci jsou ukázáni v dobrotivém světle (získání dovolené, povolení cesty ve vlaku) a jediný kdo se nezachovává jako čestný voják je po zásluze potrestán. Postavy jsou i psychologicky dobře propracované a viz jednonohý voják odmítající jet domů z obav před manželčinou reakcí. Dějová linka na kterou se všechny osudy nabalují je přímočará, má jasný cíl a je poháněna Aljošovými vlastnostmi, jež z něho dělaly ideál pravého hrdiny - láskou k matce a láskou k vlasti.

    • 31.5.2008  08:59

    Člověk obojživelník pro mně jakožto diváka bez nostalgického vztahu k tomuto snímku ztrácí ono kouzlo, které pamatují diváci, kteří film viděli kdysi v kině. Naivní zpracování příběhu znesnadňuje současnému divákovi vnímat utopistické myšlenky tohoto filmu a zobrazené xenofobní chování lidí, čemuž brání i přítomnost banálního milostného čtyřúhelníku (on chce ji, ale ona chce jiného a nemohou být nikdy spolu a zároveň je do ní zamilován i novinář Olsen). Pastelové barvy filmu dávají pozměňují i charaktery postav, především Salvatorova syna. který je celý růžový a s modrýma očima vypadá buď jako dospělý člověk s pschikou dítěte nebo tak, jak jsou v některých filmech zobrazeni homosexuálové. Při srovnání s americkým filmem Netvor z Černé laguny, který, ač není utopistický a netvor není člověk s implantovanými žábrami, upozorňuje na problém podobně závažný, narušování přírodního prostředí např. vypuštěním chemikálie do jezera. Ale právě pohled na chemikálie v řece vyjádří vše podstatné, co v Člověku obojživelníku je rozvedeno do poněkud zdlouhavě působícího rozhovoru(Olsen a dr.Salvátor o utopickém nápadu vytvořit podvodní říši.

    • 22.5.2008  10:36

    Jedenáctkrát v kině, z toho dvakrát dvě projekce v jeden den, čtrnáctkrát doma DivX, a zatím třikrát z nového DVD ... Je Indy fetišistická obsese nebo obsesivní fetiš?... Objevení nového Indyho je jako nalezení svého vlastního Akatoru, ale stejně jako s nalézáním "města ze zlata" je to složité i s přístupem k novému pokračování Indiana Jonese - ne pro každého bude film kultovním pokladem. Indy není superman s nadlidskými schopnostmi, ač to tak může vypadat a stále ho při zemi něco přidržuje, ať je nesprávné odhadnutí vzdálenosti při zhoupnutí na biči nebo pořezání vystřelovacím nožem. Jízda na sci-fi si přímo vyžaduje nereálné hyperbolické prvky , ano, let v ledničce miluju wtz. a pohled na atomový hřib posílá pozdrav Edu Woodovi. Hon na čarodějnice, fobie z komunismu jsou klasickými rekvizitami Spojených států z let 50. a motorkáři versus vysokoškoláci jsou charaktery jak vystřižené z filmu Pomáda. Ke všemu ještě účast Karen Allen dodává filmu, kromě odlehčení děje, další žánrový rozměr. Hlavní záporák Irina Spalko má účes a la Lousie Brooks, ale té ženské krásy tolik nepobrala, celkově je...ehm...taková trochu mužná (že by americká představa o sovětských vědkyních, potažmo ženách?). Ale její ruský přízvuk je zcela podmanivý, při každém zhlédnutí vzbuzuje úsměv na rtech ( "...Three times I have received the order of Lenin..." a zároveň její gesto se zdviženými třemi prsty). Nový Indy je sice jiný než jeho předchůdci, ale to byly i jednotlivé díly původní trilogie odlišné samy od sebe, tudíž není možné vytýkat jakékoliv rozdíly. Kromě toho v měm okolí existuje i několik lidí, kteří si pokračování archeologových dobrodružství oblíbili, ač je předchozí tři filmy naprosto nezaujaly. Co dodat, Indy je sice na hranici důchodu a nemládne. Ale dokazuje jednu krásnou pravdu, a to že i stárnout se musí umět...

    • 18.5.2008  14:46

    Válečný velkofilm v podstatě rozdělitelný na dvě části. První se odehrává během německé invaze na východ, kterou líčí bez příkras, a druhá se točí okolo ztracené stranické legitimace hlavního hrdiny. Právě toto rozdělení, kdy po válečných scénách zachycujících prohry sovětských vojsk v počátku invaze přijde část zachycující snahu Sincova získat zpět svůj ztracený společenský status. Tento snímek ukazuje oproti mnohým dalším filmům tohoto žánru trochu kritický pohled na chování některých vojáků a nesnaží se již o jejich bezmeznou glorifikaci. Postavy rudoarmějců jsou zde vykresleny jako lidé, mající dobré i špatné vlastnosti. A právě na interakci mezi vojáky a hlavním hrdinou Sincovem se již krom zmíněných dvou bodů zakládá děj filmu. Sincovova ztracená stranická legitimace působí jako katalyzátor uvolňující v Sincovových spolubojovnících cynismus a byrokratickou zatvrzelost v názoru, že papír je důležitejší než člověk.

    • 14.5.2008  14:35

    Sněhová královna je svojí ručně kreslenou animací podobná klasické produkci ze studia Walta Disneyho. Pohádka vychází z dánské předlohy Hanse Christiana Andersena a právě proto patrně nejsou postavy stejně oblečeny, jako normálně bývají, ani postavy, které se v ruských pohádkách obyčejně objevují (baba Jaga, bohatýr apod.). Pohádka se skládá z několika zastávek, na nichž se Gerda vždy na krátkou chvíli zdrží a musí zase rychle spěchat dál, touto akcí udržuje diváka v pozornosti a zároveň způsob animace působí alespoň pro mne mnohem atraktivněji a pohádkověji než příliš zdlouhavá hraná verze pohádky, kterou jsem kdysi viděl.

    • 2.5.2008  22:02

    Nepolapitelní mstitelé jsou westernem, který zabloudil z Divokého západu do Ruska mezi kozáky, nechybí ani železnice, ani lupičská banda(kozáci) ani přestřelky a honičky na koních. Hlavními postavami filmu, který začíná a končí obrovským rudým sluncem jsou drsní rudí výrostci, bojujícím proti kozákům a mstící smrt otce jednoho z nich. Díky jejich věku vypadá cokoliv přehnaně a nadneseně, všechny honičky a přestřelky, infiltrace do nepřátelského tábora nebo scéna v hospodě. Jako ve starých amerických westernech mají špatní šerifové černé cylindry, zde je poznávacím znakem lotrů kozácká uniforma, obdobou závěrečného vtipu z filmů z 30. let s Johnem Waynem(svatba, "vtipná" věta apod.) je nástup před velitele rudoarmějců v závěru v příliš velkých uniformách, které výrostkům velikostí naprosto nesedí, hlavně, že se můžou cítit jako velcí bojovníci. Odjezd naproti obrovskému rudému slunci je pouhou třešničkou na dortu.

    • 20.4.2008  12:50

    Film zachycuje několik dní postupu Rudé armády na východním frontu z pohledu posádky jednoho samohybného děla, především se soustředil na vývoj mladého podporučíka z původního zelenáče bez bojových zkušeností na vojáka, který je po první bitvě oceněn za statečnost. Děj popisuje v detailech životy obyčejných rudoarmějců během druhé světové války a nesoustředí se jen na vyzdvihování zásluh padlých hrdinů z řad Rudé armády. Snímek je pomyslně rozdělen na dvě části - příprava na bitvu a bitva. Během přípravné fáze se divák seznamuje více s psychologií postav. U důstojníků vyšší šarže je tomu trochu jinak, důstojníci působí dojmem strojů jejichž údělem je držet se striktně vojenské vyhlášky (scéna nevybuchlého granátu), zároveň ale dokáží spravedlivě ocenit zásluhy(vyznamenání), ale o jejich výraznější hloubce se mluvit nedá.

    • 31.3.2008  23:03
    Stalingrad (1989)
    ***

    Ozerovův Stalingrad se do velké míry podobá poválečnému filmovému zpracování bitvy o Stalingrad, podobně dokumentární vzezření zobrazující posloupnost událostí prostřednictvím plánů vojenských akcí zkombinovaných s bojovými záběry a scénami politických jednání. Liší se ale díky už částečně díky uvolněnějším politickým poměrům v Sovětském svazu. události, jako zabití mladíka Chruščovovým synem nebo zabíjení vojáků a důstojníků z vlastních řad za útěk z bitvy. Na druhou stranu se nevyhýbá kritice spojeneckých vojsk a karikování Winstona Churchilla, jako tomu bylo např. u Pádu Berlína. Komické je i symbloické znázornění slabosti Angličanů oproti Rusům ve scéně popíjení osobních strážců Stalina a Churchilla. Ani sám Stalin se neprojevuje jako neomylný vojevůdce, když se se svými poradci zmýlil ve vyhodnocování německých úmyslů ohledně směru útoku. O dva roky novější německý film o bitvě o Stalingrad má hlavní devízu v tom, že má divák možnost se ztotožnit s obyčejným vojákem, což mě osobně u Ozerovova eposu se nepodařilo.

    • 27.3.2008  19:47
    Skřivánek (1964)
    ***

    Nálepka "film podle skutečné události" pro mne vzbouzí u žánru filmů jako je Skřivánek poněkud rozpačitá očekávání. Výrobek propagandy nebo opravdu podle skutečnosti? Ať tak či onakaž na úplný závěr film není přehnaně patetický, jak často sovětské válečné snímky bývají. Dal by se spíše rozdělit na jednotlivé scény symbolizující odpor proti Němcům a statečnost sovětských vojáků. Na francouzském spoluvězni tankistů se neprojevují vlivy schematické charakteristiky postav Francie stála na druhé straně železné opony, tudíž jsem původně čekal že tato postava bude plnit ve filmu negativní roli), stejně jako i některých Němců (buď nebyli přímo záporní nebo konali povinnost, pro kterou byli vychováni(otec a syn v hospodě)). Pozastavil jsem se také nad přítomností žen ze SSSR, pracujících v srdci Evropy na německých polích, a to bez přítomnosti německých dozorců, bez okovů a plotů zabraňujících útěku.

    • 28.2.2008  22:59

    Tak trochu jiné retro...chrocht... Film o kterém se říká "to bych si nikdy nevypálil, ale zničilo mi to vypalovačku."

    • 12.2.2008  19:03

    Ukázkový příklad, jak lze z vážného válečného filmu vyrobit pro dnešního diváka komedii. Dvě dějové linky, jedna sledující slévače Aljošu a dívku Natašu, druhá zase zachycovala dění v politických kruzích, se ovlivňují pouze v tom smyslu, aby ukázaly "báťušku" Stalina v těch nejlepších barvách, jako hodného starostlivého tatíčka a nepřítele jako figurky z grotesky. Schematické vykreslení postav navozuje až groteskní směšnost postav německé válčící strany, despotickým Hitlerem, jež si myje hlavu elixírem, počínaje, přes zrádného Werichova Göringa a neschopné generály, zfanatizovanými vojáky v zákopech konče. Stalin oproti nim jako rozvážný otec národa se setkává s dělníky a okopává zahrádku. Vcelku nepůsobí ve své bílé uniformě ani jako diktátor, ale spíše jako blahobytně si žijící strýček mlynář, který si zve na návštěvu dělníka z celého SSSR.

    • 11.2.2008  17:05
    Botostroj (1954)
    *****

    Po formální stránce průměrné drama se schematickými černobílými postavami převracející na hlavu reálné události. Obsahově odpad nejtvrdšího kalibru, který zároveň funguje pro politicky otrlé jedince jako zajímavý guilty pleasure snímek.

    • 10.2.2008  15:56

    Volha, Volha, Volha, loď, Volha, břeh, souš, tanečky, zrada, Volha, Volha

    • 8.2.2008  13:40

    Stalingradská bitva je film, který mi svou koncepcí připomínal spíše něco na pomezí mezi hraným filmem a dokumentem. Plány vojenských akcí a bitev jsou provázeny mluveným komentářem a záběry bojujících vojáků a politických jednání vypadají jako by plnily pouze ilustrativní funkci. Postavy ve filmu sice vykazují známky života, ale zároveň nemají žádnou hloubku a pokud vůbec projeví emoce, tak výsledný dojem vyznívá jako loutkové divadlo, jakoby hercům někdo cizí vkládal slova do pst a tahal za provázky, kterými je ovládá. Rudoarmějci jsou lidé bez bázně a hany a nekonají se tedy žádné čistky zbabělců z vlastních řad, protože podle tohoto snímku neexistují. Oproti stejně starému Pádu Berlína zde chybí dějová linie zaměřená na vztah obyčejných lidí a není se na co jiného soustředit než na suchopárná data, v 2. díle filmu okořeněná alespoň Hitlerem zamotaným do pásky z telegrafu a Stalinem, jež komentuje notýsek jednoho ze členů svého štábu. JInak se zde jen kumulují fakta ovlivněná propagandou vrcholící v druhém díle vítězstvím bitvy.

    • 22.1.2008  12:44
    Země nikoho (2001)
    ****

    Příběh dvou vojáků uzavřených v v úzkém pásu země uprostřed frontové linie. Celý film působí, jakoby byl rozdělen do dvou částí. První část je komorním konverzačním dramatem tří mužů uvězněných v zákopu. Jejich hádky o původci konflitku vyznívají spíše směšně a bezvýznamně, protože už vlastně ani nikdo nejspíš neví, proč bojují. Druhá část začíná, když do děje vstoupí jednotky OSN a muži v zákopu se. Zobrazením jejich neochoty pomáhat dostává snímek trochu protizápadní nádech. Novináři, zde vykreslení, působí pouze jako lovci senzací. Jejich honba za příběhem je tak zběsilá, že se neštítí prakticky ničeho, co pak překroutí a použijí, jak se jim to bude hodit nejlépe. Oproti jiným protiválečným filmům zde nejsou zobrazeny hrůzy válečné vřavy a umírající, ale důraz je kladen především na pocit nesmyslnosti a zbytečnosti války plynoucího hlavně ze situací v první části filmu.

    • 21.1.2008  23:48
    Vesna (1953)
    ***

    Vesna je hravá a lehká komedie Františka Čápa prostředí Ljublaně, kde mají tři mladíci před maturitou a snaží se získat zadání písemných prací pikantním podvodem, který se ovšem neočekávaně zvrtne. Příběh sám není nijak originální, hlavně zápletka se záměnou učitelovy dcery s jinou dívkou je jedoduchá a ohraná. Celý děj se dá snadno předvídat a šťastným happyendem jsem rozhodně překvapen nebyl. Motiv létání se mi k žánru romantické komedie nehodí, ale zde byly provázány s drobnějšími zápletkami, díky nimž se děj stal o něco poutavějším. Tento snímek si neklade za cíl moralizovat, neobsahuje žádnou hlubokou úvahu o životě, jen se snaží diváka pobavit, což, pokud se divák přenesu přes nepříliš originální zápletku, se daří.

    • 17.1.2008  16:24
    Kozí roh (1972)
    ****

    Bulharská poetická balada o pastýři, který po zavraždění svojí ženy vychovával dceru jako muže. Snaha převychovat dceru v muže, ale nemůže mít úspěch, aneb, jak praví stará pravda, příroda si cestu vždycky najde. Film vsází na minimum dialogů a absenci hudby, což v kominaci s černobílým obrazem dává filmu, což dodává celému snímku po obrazové stránce syrově naturalistické vzezření. Otázkou zůstává, jak mohla dívka nevědět takovou dobu, že není muž. Pokud ale ponechám toto hledisko stranou, je dívčino zjišťování vlastní identity docela zajímavě vykresleno. Měl jsem problém překousnout panovačné chování dívčina otce, přeci jen rodiče vlastním dětem neničí život tak jako on v závěru té svojí. Do jisté míry mi také vadily některé detaily, např. podřezávání kozy X dívka ječela.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace