Ygnor

Než naběhl "rytmický" Kotek alá reklama na nejmenovaný nábytkový řetězec či jeden sladký hnědý nápoj (nevím, která reklama byla dřív), tak film ještě balancoval na příjemné hraně snesitelnosti. Následně pak neustále častěji se mi vkrádala na mysl však replika z úst mjr. Terazkyho: "Kefalín, povedztě mi čo si predstavujetě pod pojmom absurdný !?". (vkusný a trefný komentář gilmore_girl)

Caprio mi byl vždy nesympatický a tady si to rozhodně nezachránil. Ale měl bych hodnotit film, resp. režii atp. Plusem je velkolepá výprava a zajímavé filtry, na druhou stranu nepřesvědčivé. Zatím můj nejslabší Scorsese.

Miike ve své "vrcholné a úchylné" formě. To co v Ichim funguje, tady mi spíše připomíná Saló. Perverze vítězí nad formou. Navíc mě štvaly ty lezoucí mikrofony do záběru. Herci si to tedy "užili", no holt prachy nesmrdí. Znovu ne.

Tak na tenhle špek jsem Clintovi fakt neskočil. Jednak se mi extra nelíbila staromilská režie, vyloženě špatná Angelina a celkově look snímku. Přestože scénář sliboval více... Vím, že jdu proti proudu, ne však za každou cenu jako z principu. Sto lidí, sto chutí. Ani ze soucitu tři.

Korejský „Milenec“, ač jsem měl očekávání, mě téměř hluboce zklamal. V romantickém sblížení duší, či jen záblesku vášně, musí divák cítit, že to mezi aktéry opravdu jiskří. Tady prskavka ležela asi týden na dešti, ne-li přímo pod okapem v kádi. Asijsky barvité prostředí, ani hudba, natož rádoby pojaté explicitní milostné scény nezachránily zásadní myšlenku dilemata vztahu mezi odjíždívším mužem, jenž jede hledat sama sebe, a ženou unuděnou delším vztahem, která se má záhy vdávat. Hyeon-a Seong mnohem více herecky zazářila v Ki-duk Kimově Času. Vlastně ani tam se mi nelíbila, tedy jako žena, ale to už je otázka mého osobního vkusu. Na rozdíl však Čas od tady této „epizodky“ byl u mě za plnokrevných pět. Obrysy rukou na lavičce v parku nakonec zachránily snímek od potupného bodového ohodnocení.

Zbytečný remake, odkloněný od knihy a kopírující originální film (i typy herců, nejen třeba Martin Vandeberg) s dobrou hudbou a cool titulky. Normálně za tři, ale za sázku na dolarový dort a vpodstatě za celé replikanství navíc bod dolů.

Rádoby umělecký film o pragmatické manipulaci směřující k nevyhnutelnému fyzickému násilí. Nevím jen, jestli je to určeno pro lidi a) kteří jsou zhýralí sledováním exploitationu a snímek má nastavit zrcadlo jejich potměšilé a deviantní radosti z propagace násilí a sociopatie nebo za b) pro lidi co takový žánr v životě neviděli a ani jej nevyhledávají, má šokovat jako vážné míněné a „originální“ sociální drama, nebo je to jen honění režisérova vlastního ega a vysouložení diváka, kteří mu s chutí (dle udělených bodů) na to sedli jak včely na lep... Já bych zvedl ruku pro céčko, jelikož natočit potom navíc (po 10 letech) vlastní remake v USA verzi s tím, abych dobyl pomyslný trůn nedostižného Triera, Lynche… (nebo spíš větší potřeby špinavých zlaťáků) a v poslední době pro mě bohužel někam do pekel směřujícího Finchera (už se „těším“ na předělané „Muže, co nenávidí ženy…“ jen pořád nemám odvahu si to pustit). Co to je za móresy neustále převypravovat evropské a asijské filmy. Pane Haneke, co tak v roce 2017 udělat naopak japonskou verzi v produkci T.Miikeho ? Možná by vám to tam sežrali…:-P Já vím, že jste to schytal za ostatní, ale já vám ty dlouhé záběry nevěřím, jen trochu té kritiky úpadku lidství, které je bohužel v dnešní době třeba.

Střela směřující do dekadentní spirály „chtíče“ (možná že by byl takový název vystižnější, ale zaručeně méně poetičtější) mne nezasáhla tam, kde měla, tedy jako potencionálního přiměřeně starého a současného člověka, zaměstnance někde na pomezí střední třídy. Moralitka v intimní rovině odcizeného jedince, který se zmítá v odlištěném a kvazisterilním prostředí, trpící okázalým ba až patologickým návykem lovce k uspokojení svého primárního pudu, je až příliš zahleděná sama v sebe a svého antihrdinu, v jeho neomasochistickém nemastném a neslaném libidu, bez pokusu o hlubší sondu do příčin, potažmo do podhoubí, naší soudobé velmi liberální společnosti. Někdy nastíněné emocionální roviny zůstaly nedopovězeny, ale to bylo zřejmě úmyslem autora, který nechce kázat o dobru a zlu, ale jen tak stát bokem, jako bodrý intelektuál se šklebem vyjadřujícím moudro: „já jsem Vám to říkal…“ Fassbender není vůbec špatný herec, vlastně patří k tomu nejlepšímu, co na plátně bylo. Nemůže však utáhnout celý film. Ani jeho smutné oči, ani jeho večerní běh (na dlouhou trať) a ani jeho okázalé vybavení (od Boha), neuchopí prázdnotu, která zůstala z filmu v mé duši. Žádná katarze se nekoná, jen lhostejnost. Přesto to není špatný film a rozumím lidem, kterým zasklí oči. (Zůstávají spíše ve mně otázky, proč to vše, co se otáčí kolem nahoty- kluby, videa, xxx stránky… z lidí dělají jen nemyslící a frustrované tvory… no ale, když se na tom tak krásně vydělává :-P) (jako moralitu raději: Kopytem sem, kopytem tam; jako pravou závislákovinu: Requiem za sen; jako totální, odpornou a kontroverzní apokalyptickou depku: Srbský film) Jinak dvě až tři.

Velmi tendenčně nebo z tendenčních důvodů natočený film, který má vštípit políček (pseudo)křesťanské morálce asi nejen americké společnosti a odhalit její odpornou pokryteckou masku, možná jako třeba v American Beauty či Philadelphia. Fajn. Jen se to celé nějak imho nepovedlo. Pominu-li výběr herců a přírody, tak se mi nelíbil neuspořádaný a skákající střih, laciné masky herců, kteří vlastně pořád vypadali stejně, ačkoliv uběhlo několik desetiletí a hlavně z dramaturgického hlediska nezvládnutý první milostný akt, který mi víceméně evokoval spíše scénu z Deliverance, než nějaké romantické vzplanutí. Leadgerovy děcka neustále brečely a druhá paní v příšerné platinové paruce byla prezentována jen jako tupá vypočítavá ekonomická mrcha. Kde se vytratily ty pohnutky a pozitivní strany mince? Krásno zůstalo jen v „chlapském“ přátelství, tam někde daleko venku v horách, které nedokázali naplnit pro svou vnitřní rozervanost a strnulou a hostilní společnost. Já vím, že kritizovat (né dělat kvalitní kritiku) umí každý debil, na druhou stranu se nesvezu na celkově přijímaném nadšení, přesně (a asi na objednávku) načasovaného snímku, kdy přes poměrně silný potenciál, mi tento přišel odbouchnutý příliš rychle a bez míření, tzv. od pasu.

Nelíbilo, čekal jsem více.... Ono někdy kvantita nad kvalitou vždy nezvítězí a natočit šest filmů za rok je hodně i pro takového hypermanika, pro kterého mám v některých jeho zásecích nestoudnou slabost.