Mii

Sympatické béčko. Z nějakého důvodu zbožnuju filmy z post-apokalyptického prostředí, navíc když je to podle komixové předlohy a obsahuje upíry, proč ne. Po dlouhé době jsou někde upíři vyobrazeni jako zabíjejí bestie, a ne to co servíruje Twillight série. Je opravdu příjemné jednou za čas narazit na film, který si nehraje na bůhví co, člověk u něj může prostě “vypnout” a na konci se radovat, že dobro porazí zlo.

Upřímně nevím co mám o tomhle filmu myslet. Pokaždé když sleduju východní kinematografii, beru to s velkou reservou, jelikož asiati ty filmy točí prostě... jinak. Filmů o bojových uměních, o tom jak člověk dojde k poznání že je vlastně svině a začně konat dobro, o přesunu k filozofickému poznání atd., bylo natočeno mnoho, a tenhle film nelákal na nic nového. Jediné co mě přilákalo podívat se na Shaolina, byl Jackie Chan, který všude hlásil jak už nikdy žádné kung fu akční role nepřijme, a ejhle, přijal tuhle. Film se odehrává na počátku 20. století a řeší střet čínských tradic s globálním světem (to samé téma jsem viděla snad v dalších 10 filmech z asijského prostředí, takže fakt nic nového) kdy činský velitel Hao Jie obsazuje všemožná území, a hrozně se mu daří, až narazí na vesničku poblíž shaolinské chrámu, kde před zraky obyvatel zastřelí jednoho uprchlíka. Ale po návratu domů se všechno nějak podělá, a stane se, že je mu unesena žena, a ve vlastní náruči mu na schodech výše zmíněného shaolinského chrámu zemře dcera. A on se ze zoufalosti obrátí k buddhovy, začně se učit kung fu, atd., klasické klišé. Na konci filmu se objetuje aby zachránil chrám před Američany. Všechny scény působily hrozně zdlouhavě, místama jsem usínala. Obrat byl až na konci, kdy finále způsobilo solidní zvhnutí očí a zničeho nic se ozval soundtrack tak nádherný, že filmu suverénně přidal jednu hvězdičku. A ten Jackie Chan? Co ten tam proboha dělal. Měl roli jakéhosi chrámového Babici (jako vážně, jediný co tam dělal bylo že VAŘIL a pak za pomocí pánvičky přemohl nějaké ninjy) Shrnutí? Tenhle film vůbec nemusel vzniknout.

Fascinující. Jiná slova k tomuto seriálu nemám. Vizuální zpracování prvního filmu Tron ve mě odjakživa vzbuzovalo nesmírný obdiv, nemluvě o tom, že nikdy nebudu schopna plně pochopit jak bylo v roce 1982 technicky možné stvořit film s reálnými herci v čistě 3D prostředí. Příchod Tron: Legacy, téměř po 30 letech od původního díla, byl sice odsouzen od začátku k neúspěchu, nicméně pro mně to byl opět vizuální orgasmus. Dokázala jsem zapomenout na příšerný příběh a prostě hltat dokonalý hi-tech design (jakožto studetka počítačové animace si dokážu představit co obnáší takové efekty a prostředí vytvořit). Nápadu na celkově animovaný seriál se v podstatě ani nedivím, od začátku se to zdá být praktičtější než herci běhající celý film před zeleným plátnem. A stalo se to, že původní Tron se konečně dočkal plnohodnotného následovníka. Tron: Uprising je naprosto úžasný animační počin (kombinace 2D a 3D animace) s hudbou téměř totožnou jako v Tron: Legacy od Daft Punku. V podstatě si bere z obou filmů to nejlepší a kombinuje to v seriálu pro “děti” který člověka naprosto polapí. S hlavní postavou dabovanou Elijahem Woodem. Co víc si přát. (jen ty obličeje by mohli mít ty postavičky hezčí)