DjsVorel

Co říct? Herecký koncert Fondy, Cardinale, Bronsona a Robardse. Kdo je zvyklý na film nabité dialogy a svižným dějem, tak asi nebude zrovna uspokojen, protože tady tvůrci vsadili na úplně něco jiného. Film je postaven na dlouhých záběrech, které spolu s dokonalým hudebním podkresem přidávají na dramatičnosti. I když nejsem fanoušek tohohle žánru, tak za mě tahle naprostá westernová klasika zaslouží 5*.

Jsem asi magor, ale když mám tu správnou náladu, tak u toho mám záchvaty smíchu, jak debilní a geniální zároveň to je!

Pecka! Tohle nemá chyb od zpracování po výběr herců, námět je jasný a čistý. Všichni víme, jak to s Escobarem dopadne. Ale pozor tohle není seriál jenom o něm, jmenuje se to Narcos, takže klidně se s tímhle potenciálem může pracovat dál, jen nevím, jestli se podaří udržet laťku,neztratit šťávu a nesklouznout do průměru. A konečně všichni ti latinskoameričtí herci z telenovel se mohli projevit jako i seriózní herci (Juan Pablo Raba, Manolo Cardona apod). Netřeba vyzdvihnout bezkonkurenčního Mouru, ale hrozně mě bavil i Luiz Guzman (Gacha), kterého si pamatuju z Monte Christa a můj guilty pleasure je Pedro Pascal. Víc to rozebírat vůbec nemusím. Za mě je to nekompromisních 5*!

U tohohle sitcomu totálně "chčiju" smíchy. Zdá se, že udělat dobrý komediální seriál je dneska obrovská věda, přitom je to tak jednoduché. Stačí jen být fanouškem klasického britského sarkastického humoru. Některé momenty jsou trochu "cheesy", někdy možná jsou tam stále se opakující vtipy, ale takhle mě bránice nebolela dlouho a někdy si musím utírat slzy. Seriál drží především Miranda Hart a Patricia Hodge bezesporu (Penny). Miranda má obrovský komediální talent a není divu, že scénář k tomu psala přímo ona. Chápu, že to nemusí sednout každému, ale mně se tenhle nenáročný břitký humor líbí. Mám pocit, že v některých momentech se v ní trochu vidím a bojím se, abych si taky nevydlabala kamarády ze zeleniny...(bráno s nadsázkou)

Jo, jo, jo! Super. Takhle nadšená jsem dlouho nebyla. Přitom žádný opulentní, nazdobený a přemrštěný snímek. Za prvé obrovské plus má celé zpracování filmu. Srovnám-li například s Carol nebo Danish Girl, jež jsou postavené na emocích a hereckém umu, tak Spotlight je naopak ukázkou filmu, opírajícího se o skvělé zpracování děje, který vás naprosto vtáhne. Všechny tři tyto filmy jsou založené na kontroverzních tématech, autobiografických příbězích, ale podle mě právě McCarthy se s tím vypořádal nejlépe. Všechny dialogy měly podle mě hlavu a patu, nenašla jsem hluchá místa, nic na mě nepůsobilo přehnaně či pateticky. Dokonce scéna, ve které dojde k přestřelce mezi Ruffalem a Keatonem, je pro mě věrohodná a nepůsobí melodramaticky. Možná jsou to jen čerstvé dojmy a při dalším zhlédnutí se mně podaří najít nějaké ty mouchy, ale zatím nemám po stránce děje a dialogů co vytýkat. Výhodou je, že jsem byla vlastně do kauzy nezasvěcena a tím pádem nevím, do jaké míry děj koresponduje s realitou a co mohlo být lehce vykonstruované či smyšlené. Jistě mně každý dá za pravdu, že po vizuální stránce asi u snímku tohoto typu není moc co hodnotit. U většiny filmů se soustředím i na zvukovou kulisu, ale tady mě děj tak vtáhl, že si za boha nemůžu vzpomenout, jestli jsem v pozadí slyšela nějakou hudbu. A nakonec, co se týká hereckých výkonů, tak musím konstatovat, že se mně líbili všichni. Podle mě byli rovnocennými partnery a nikdo nevyčníval. Opravdu velmi kvalitní přehlídka jmen jako Keaton, Tucci, Slattery, Jenkins atd. Velmi mě překvapil Liev Schreiber, kterého mám prostě zapsaného pod Kate a Leopold a jako manžela Naomi Watts. Ve Spotlight to byl ale právě on, kdo mě zaujal nejvíce. Možná jen proto, že od něj jsem tak dobrý výkon nečekala. Rachel McAdams mám ráda, ale když se probírám filmy s ní, tak nikde neměla tak signifikantní roli, kde by mě vyrazila dech. S hubou otevřenou jsem nezírala asi ani tady, ale myslím, že to byl její nejlepší herecký výkon doposud. Stanley Tucci za mě jako vždy excelentní, dokonale namaskován a opět ukázal jinou tvář. Mark Ruffalo byl podle mě také nadstandardně dobrý, ale nevím, jestli bych to viděla na nominaci na Oscara. Vlastně tím, že se podle mě snažil být nejpřirozenější a i v té dikci se pokoušel být trochu "casual", tak to na mě na rozdíl od ostatních působilo lehce nepřirozeně. Na druhou stranu mu nechci křivdit, protože i u něj to je z filmů, které jsem s ním viděla, asi ten nejpřesvědčivější výkon. Když vezmu v potaz Oscarové uchazeče (nejen o nejlepší film), které už jsem měla čest vidět, tak ze seznamu Sportlight, Brooklyn, Carol, The Danish Girl jednoznačně vyčnívá právě Spotlight. Musím říct, že málokdy se mně stane, že se těším na film a on naplní mě představy, naopak většinou jsem dost zklamaná, ale toto není ten případ. Možná mé nadšení zase opadne stejně jako u Dánské dívky, ale zatím to je za mě jednoznačně za plnou palbu. 90%+

Další z plejády seriálů, který na mě od začátku svým skvělým marketingem nezapůsobil a jehož mediální humbuk mě nestrhl. Tak jsem tu zas po 5 letech od začátku vysílání, abych se podělila o svou zkušenost, že jsem opět neodolala kouzlu komerce a připojila jsem se ke stádečku. Né, teď vážně. Upřímně mě prostě GOT nelákal a ačkoliv jsem moc o námětu seriálu nevěděla, nezaujala mě ani ta trošku, co jsem do té doby postřehla. Jednoho dne ale prostě skončí všechny vaše oblíbené seriály a přemýšlíte, že byste se položili do něčeho kvalitního. A tak jsem skončila u Game of Thrones. Nutno dodat, že jsem moc neočekávala a upřímně jsem po půl hodince prvního dílu myslela, že u ní má pouť do Západozemí končí, nicméně posledních 15 minut mě přimělo k tomu, že jsem mu dala ještě jednu šanci. Skončilo to tak, že jsem za 3 dny zhlédla všech 5 sérií, end of story. Trůny musím rozdělit na jednotlivé série, jinak to prostě nejde! Season 1 - Nebyla to láska na první pohled, ale opravdu pevný vztah se buduje postupně. Každý díl mě děj bavil víc a víc, nemluvě o výpravě, kostýmech, dialozích, no prostě paráda. Dala bych takových 95%. Season 2 Překvapivě druhá řada mě nezasáhla tolik jako ta první, ale stále si držela svůj vysoký standard. Především jsem stále byla v napětí a pokaždé mě scénáristi překvapili - 85%. Season 3 Nevím, proč ale nemůžu souhlasit s některými kolegy, trojka mně zase připomněla ten spád, který měla první série a možná se mně tahle série líbila nejvíc. Velké zvraty a posuny postav. Nicméně bych vytkla možná to, že v průběhu série to byl trochu čajíček a pak vlastně všechno vzrušení napráskali do posledních 2 dílů. Navíc si myslím, že i s vraždami se mohlo nakládat úsporněji vzhledem k zápletce pro nadcházející série. Dávám opět 95% Season 4 Doposud nejslabší série si troufám říct. Kromě smrti Joffereyho si moc z téhle série nepamatuji, ale vím, že se mně stalo, že jsem u pár dílů některé scény přetáčela, protože už se ty dialogy a scény táhly jak smrad. A vlastně jsem už cítila, že scenáristé nemají děj už moc kam posouvat, pokud nechtějí udělat radikální konec. Propad na 60% Season 5 I ze zatím poslední série mám smíšené pocity. Například poslední díl byl opravdu překvapivý a napínavý. Nicméně byly opět díly, kde mně přišlo, že bylo jen zbytečně utraceno několik tisíc dolarů a divák by se bez nich klidně obešel. Trochu lepší než čtvrtá sérka, takže 70%. Suma sumárum u GOT platí rčení Méně je někdy více! Kdyby možná seriál splaskl dohromady na čtyři série, tak by tvůrci udělali mnohem lépe, ale bohužel se domnívají, že seriál bude stále dojná kráva. Nejvíc prodlužovaná dějová linka je definitivně s Daenerys. Marně jsem doufala, že v páté sérii skončila v Západozemí, nestalo se tak, což indikuje, že ani šestá řada seriálu nebude jeho tečkou. Jenže by mě zajímalo, kdo jim asi v 7 sezoně zbude? Další dějová linka, která je nekonečná je ohledně stále prchající Aryy Stark. To už mě bohužel taky moc nebaví a pokud by se měla stát v budoucnu stěžejní postavou, což seriál již delší dobu naznačuje, mohli by ji tvůrci také konečně usadit. Jediný příběh, který se v budoucnu momentálně může rozvíjet je asi ohledně Tyriona, kterého mimochodem naprosto zbožňuji. Pokud jeho po cestě někde usmrtí, tak tím ukončí určitě i mojí cestu seriálem, protože bez něj už by zhlédnutí dalších dílů poztrácelo jakýkoli smysl. A jak prochází postavy postupnou proměnou (ale aspoň ta hrstka, co vždycky na konci série zbude), tak i já procházím jakýmsi různými citovými proměnami k nim. Pro mě nejvýraznější změnou prošla rozhodně dvojice Sansa - Jamie, který jsem ze začátku nemohla oba vystát a v průběhu seriálu jsem si k nim poměrně našla cestu, nicméně moje oblíbená trojice je již zmiňovaný Tyrion, Sníh a Matka Draků!

Jak je možné, že happy end v britských filmech na mě působí diametrálně odlišně a nenásilněji než je tomu v těch amerických? No nestydím se, že tomuhle filmu dávám 5*, protože za mě je to dokonalá komedie. A u scény, kdy Bridget předvede „postmodernistický řečnický ohňostroj“, když uvádí Kafkův motocykl, řvu prostě smíchy.

Naprosto brilantní podívaná a pro mě srdcová záležitost. Jeden z mála filmů, který ve mně vyvolává tolik smíšených emocí. Hned mám lepší náladu, když si na ten film jenom vzpomenu. Dýchající Paříž, nádherná kamera, přirozený herecký projev všech, obzvlášť pak Audrey a Mathieu byli roztomilí. Příběh hledající lásky, který postrádá většinu klišé či laciných scén, který je vtipný, energický a přitom opravdu čistý a upřímný. Hudba naprosto dokonalá a soundtrack k filmu si pustím, když mám nostalgickou náladu. Vždycky se musím usmát, když někde slyším o cestovkách s plyšákama, protože si přesně připomenu pohledy od trpaslíka. Ten film je prostě krásný a myslím, že i duše člověka z ledu musí roztát. Svět se vám najednou zdá po zhlédnutí o něco hezčí a barevnější, ale velmi příjemně nenuceným způsobem. 90%

Ovládla mě nostalgie. Animák mého děství, a to jsem nežila za totáče. Pokaždý jsem hrozně fandila vlkovi....Nu, pogodi!

Začnu trochu ze široka. Když jsem hned v prvních záběrech viděla Hradec Králové, tak jsem byla překvapená, že se to natáčelo právě tam. Vzhledem k tomu, že žiji od narození v "Saloně republiky", tak mě pohladilo na duši vidět své rodiště v době, kdy jsem byla ještě dávno na houbách. K filmu samotnému....ze všeho nejdřív musím vyzdvihnout geniální výkon Františka Smolíka, kterého znám spíše z rolí těch prudilů a morousů, ale v téhle poloze jsem ho ještě neviděla a ohromně se mně jeho výkon líbil. Jeho idealismus ohledně morálních hodnot lidí a až zřejmá naivita ho dovedou nakonec k zjištění, že žádný vyšší princip morální neexistuje. To tklivé a atypické téma ruku v ruce snad s nejcitlivější dobou našich dějin tvoří dohromady skvost české kinematografie. Líbila se mě kamera, nezapomenutelné výkony legend jako Smolík, Záhorský či Lukavský, ale překvapivě dobře jim sekundujíc začínající herci Brejchová, Kostka, Mistrík. A právě je mně líto, že poslední zmiňovaný nám nestačil ukázat více z jeho umu. Ivan Mistrík mě zaujal už ve Weissově Romeu, Julii a tmě a tady mně jeho výkon utvrdil v tom, jaký talent to byl. Netřeba komentovat zvěrstva, která se děla za války, to už asi všichni víme a to není přesně to, na co chtěl Drda s Krejčíkem upozornit. Důležitá je amorálnost, pokryteckost a bezskrupulóznost společnosti. Nejvíc mě nadzvedla mandle scéna, kdy Smolík přišel k veliteli gestapa domů, aby orodoval za své studenty a vyruší je malý synek velitele, aby svému otci ukázal zlatou rybku a on mu odvětí, že by neměl trápit to zvíře. S vědomím toho, že pár minut před tím, plánoval zastřelení několika lidí na náměstí s ledovým klidem, se mně dělalo prostě a jednoduše šoufl. Ale koneckonců to, co mě nejvíce pobuřovalo v celém filmu nebylo chování nacistických pohlavárů, ale přístup české společnosti a zbabělost. Samozřejmě do tohohle hodnocení se nechci pouštět, protože strach o svůj život a život rodiny a blízkých zatemňoval lidskou mysl. Myslím, že takovéhle filmy, ač nemusí být dokonalé svým zpracováním, tak svým posláním a významem musí být neustále připomínaný mladým generacím.